Romeš to zařídí

Romana Janouška (46) jsem nikdy v životě neviděl ani s ním nemluvil. Byl však v Praze odedávna přítomný v promluvách typu „Romeš to zařídí“. Stejně tak jako staroměstský orloj nebo socha svatého Václava. Léta k němu do Paláce Blaník na Václavském náměstí (a později do nedaleké Galerie Myšák) chodila procesí lidí s roztodivnými žádostmi: dostat dítě na školu, získat místo trenéra v klubu, sehnat obraz, půjčit peníze, postavit mrakodrap nebo získat zakázku na tunel. A „Romeš“, což je Janouškova přezdívka, to většinou zařídil. Fungoval jako něco mezi svérázným ombudsmanem a donem Corleonem.