17. listopad 1989: Hořkost vítězů, radost poražených
V listopadu 1989 a několik měsíců po 1989 po něm to bylo všechno jasné: bolševismus a vše, co s ním souvisí, představují čisté zlo, a všichni aktivní exponenti komunistického režimu jsou vyslanci zla. 26 let poté je ovšem všechno jinak. Velké téma Co zbylo z Listopadu '89 najdete v zítřejším tištěném Reflexu.
Tři průvodní jevy revoluce – takzvaná tlustá čára za minulostí, revoluční samet a heslo „nejsme jako oni“ - způsobily, že zlo nebylo potrestáno, je relativizováno a vyrovnat se s hnusnou komunistickou nesvobodou se Čechům nepodařilo.
Symbolicky tento fakt završil jeden z hlavních destruktorů antibolševického revolučního étosu Miloš Zeman, když letos během oslav státního svátku vyznamenal jednu komunistickou kreaturu politickou (exministra zemědělství Tomana) a jednu předlistopadovou kreaturu celebritní (hudebníka Ladislava Štaidla).
Někdejší zaměstnanci Státní bezpečnosti dnes úspěšně podnikají, dožívají pod penzí, o jaké se většině jejich obětí ani nezdá. Kdo potřebuje symboly, nechť si prohlédne fotografické archívy z loňského roku a nechá na sebe naplno působit fotku někdejšího prominentního děcka režimu a „nevědomého“ spolupracovníka StB, dnes druhého nejbohatšího muže Česka a nejvlivnějšího politika Andreje Babiše, kterak pokládá růže k památníku zmlácených studentů na Národní třídě. Ta fotka vydá za všechny komentáře.
Kromě ní ovšem v aktuálním vydání Reflexu najdete další texty, které se váží k 17. listopadu 1989 a k tomu, co se chystá především v ulicích hlavního města. Například vzpomínku Karla Steigerwalda, jak na utajenou schůzku Václava Havla s hercem Landovským po jeho návratu z emigrace několik dnů po vypuknutí revoluce dorazily nečekaně také herečky Veškrnová s Bohdalovou, rozhovor s organizátorem nových protestů proti prezidentu Zemanovi Martinem Přikrylem a zábavnou mapu demonstrací od Štěpána Mareše.
