Republikáni ve Státech pokračují v pomalé sebevraždě v přímém přenosu
Donald Trump, nabubřelý podnikatel, kterému Šošoni říkají Velká huba, nemá republikánskou nominaci v prezidentských volbách zdaleka jistou. Po poslední debatě tohoto roku v Las Vegas, sponzorované televizí CNN, se však pole těch, kteří mají reálnou šanci, povážlivě zmenšilo a Trump mu pořád vládne s tomahawkem v ruce a jedovatou slinou na jazyku.
Na pódiu sice bylo uchazečů tolik, že bylo těžké se jich dopočítat, v tuto chvíli před koncem roku a měsíc a půl před prvním kláním, kaukusy v Iowě, se však z pelotonu utrhla skupinka tří uchazečů. Kromě Trumpa jsou to ještě senátoři Marco Rubio a Ted Cruz. Jeb Bush, někdejší favorit, zůstává daleko vzadu, podle průzkumů má kolem pěti procent, zatímco Trump se před debatou poprvé v národních průzkumech dostal přes hranici 40 procent.
Dynamika pozdního podzimu je neúprosná a opakuje nestydatý vzorec: Trump řekne nějakou nehoráznost, média se do něj pustí, ostatní kandidáti ho dle svého temperamentu odsoudí a Trumpovi stoupne popularita. Za deset dní se cyklus opakuje.
Přes 40 procent se Trump dostal poté, kdy prohlásil, že by do země zakázal vstup všem muslimům. Ano, slyšíte správně, Trump je konvička, nebo abychom ho neurazili, konev. V zemi, která dala planetě první moderní demokracii a listinu práv, jejíž generace umíraly za svobodu svědomí a svobodu vyznání, dnes boduje kandidát, který chce zakázat vstup skupině lidí jen proto, že vyznávají svého Boha.
Všichni ostatní kandidáti v Las Vegas tento výrok odsoudili, i když ne každý dost rázně. Senátor Ted Cruz z Texasu třeba řekl, že chápe, proč Donald něco takového řekl. To chápu i já, ale řekl bych, že moje chápání se s Cruzovým nepřekrývá. Protože Trump napadl tak či onak sprostě skoro všechny své soupeře, byla lasvegaská debata ve znamení útoku na něj.
A debaty nejsou Donaldovou silnou stránkou, protože v nich přece jen musíte něco vědět, musíte něco umět a ne jen nadávat a tvářit se jako manažer. Jeho fanouškům je to však jedno.
Bush, vědom si vážnosti situaci, konečně odhodil zábrany a pustil se do Trumpa naplno. „Neprourážíte se k nominaci,“ varoval ho a vypadal při tom poprvé autenticky. Pozorovatelé se však shodují, že Bushovu nominaci může zachránit jen zázrak.
Cruz a Rubio se nemají rádi. Oba jsou z kubánsko-amerických rodin, oplývají inteligencí podpořenou kvalitním vzděláním, ale každý z nich se uchází o jiného voliče. Rubio, nejlepší debatér v poli, který v mnohém připomíná Baracka Obamu z roku 2008, je favoritem establishmentu.
Cruz je miláčkem rebelů z Tea Party, kteří establishment nenávidí, a víc a víc také konzervativních evangelíků, kteří mohou mít v Iowě hlavní slovo. Však se také v tomto státě v průzkumech na Trumpa dotáhl, a kdyby tam vyhrál, nikdo by nebyl překvapen.
Člověk, sledující americkou politiku dlouhodobě, si stále neumí představit, že by někdo jako Trump mohl opravdu republikánskou nominaci získat. Jeho obrovský náskok nad ostatními v celonárodních průzkumech je trochu zavádějící, protože, jak známo, nevolí se celonárodně, ale v jednotlivých státech.
Kromě toho se při relativně vyrovnaném poměru sil může na letním nominačním sjezdu odehrát protitrumpovský puč. Insideři si uvědomují, že kdyby Trump nominaci opravdu vyhrál, byl by to konec republikánů jako seriózní strany.
Bez ohledu na tyto kalkulace však už jen fakt, že Trump tak dlouho vede, stranu neuvěřitelně poškozuje hlavně v očích nezávislých voličů, kteří volby za rok v listopadu rozhodnou. Kandidátkou na prezidentku za demokraty bude skoro jistě Hillary Clintonová, a pokud proti ní stane Trump, téměř jistě ho zničí.
I když – téměř jistě dnes v politice neplatí téměř jistě, všude na světě se dějí divné věci. Podívejte se na Babiše a Zemana, Le Penovou ve Francii a Wilderse v Holandsku, Jeremyho Corbyna v Británii, nebo třeba Pabla Iglesiase z hnutí Podemos ve Španělsku, nehledě na Ciprase v Athénách. Politika je takovém pohybu, že se z toho jednomu dělá nevolno.
