Co Alláh nevidí

Mají evropské vlády vyžadovat ve vztahu k muslimským komunitám svoje právní standardy, nebo se držet multikulturalistického hesla, že rozdílné kultury v jednom státě mají nárok na rozdílné pojetí práv a svobod?

Moje profesní i osobní zkušenost je taková, že by si evropské země měly aktivně a striktně vynucovat svoje standardy. Ideologicky pojatý multikulturalismus považuji za stejně nebezpečný mýtus jako třeba beztřídní společnost. Mám obavy, aby se v určitém časovém horizontu razantní prosazování podobné ideje nezvrhlo do něčeho podobného, jako byl bolševický teror. Pokud by se nějaké obdobné „avantgardě“ podařilo dostat k moci.

Právo a pravidla musí být ve své podstatě jednotné. A Listina základních práv a svobod je jasně daná. Ostatně jak problematické je „soužití“ několika právních systémů, o tom by mohli vyprávět třeba moji čečenští přátelé. Koexistence šarí’e, zvykového a světského práva (zprzněného navíc sovětským totalitarismem) přinesla tomuto národu obrovské množství problémů.

Jakou roli hraje v arabském myšlení akt znásilňování tzv. nevěřících žen?

Znásilnění je i v islámu nepřípustné. Nicméně často má muž při případném soudním procesu lepší výchozí postavení. Avšak jsou-li nevěřící ženy brány jako ženy nepřítele, celá řada islámských radikálních kleriků vám tento akt v kontextu islámu obhájí. Navíc znásilňování žen nepřítele je prastará válečná taktika. Přes-

to nevidím jediný důvod, proč bych v tom měl vidět polehčující okolnost. Tím spíše v kontextu třeba německého práva. Je to prostě závažný násilný trestný čin. Dokáži si naopak představit, že nějaká náboženská interpretace by mohla být spíše i přitěžující okolností, jelikož by takový zločin vykazoval i rysy zločinu z nenávisti.

Může dlouhodobě Západ přehlížet, že v řadě komunit uvnitř Evropské unie je praktikována šarí’a, upírající ženám základní práva?

Představa mnohých muslimských předáků i řadových věřících, že budou požívat bonusů života v západní rozvinuté zemi a zároveň řídit rodinné právo podle svých norem, je nebezpečná věc. Pokud se tomu nebudou západní země důsledně bránit, může to naprosto rozklížit princip rovnosti před zákonem.

Osobně nejsem schopen plně pochopit myšlenkové pochody příznivců tzv. nové moderní levice, kteří na jednu stranu horují pro genderová práva a na druhé straně pro maximální vstřícnost vůči muslimským menšinám. Je to schizofrenní postoj. Maximální vstřícnost vůči nim, hlavně tedy jejich náboženským elitám, zároveň znamená menší práva žen. Vždy. Nic mezi tím není.

Nejsou muslimky vzhledem k limitovaným možnostem života v arabské kultuře vlastně skryté prodemokratické spojenkyně Západu?

To je iluze. Řada žen je se svou rolí spokojena a jinou alternativu nehledají. A to i ty, které se s ní seznámily. Navíc v rámci rodiny je žena často mnohem mocnější, než se může zdát z pohledu zvenčí. Mezi muslimy je také obrovské procento podpantofláků bez ohledu na fakt, že formálně mají mnohem silnější a výhodnější postavení. A opět mizerné postavení žen neplatí pro každou muslimskou společnost.

Celý rozhovor čtěte v tištěném Reflexu 2/2016, který vychází ve čtvrtek 14. ledna.