Jakub Szántó: Izraelizace? Boj s palestinským terorem má své hrdiny i zločince
Potulný muzikant, co vraždícímu teroristovi rozbil hlavu milovanou kytarou. Pobodaný ultraortodoxní žid, který vytrhl kuchyňský nůž zapíchnutý do vlastního krku a útočníka vlastnoručně zabil. A pak taky armádní paramedik, jenž vpálil kulku do hlavy zneškodněnému teroristovi, jenž ležel zraněný nehybně na zemi. Tři hrdinové – dva kladní a jeden záporný – aktivní obrany proti palestinským teroristickým útokům, které Izrael děsí od loňského října.
Takzvaná izraelizace, nový termín, k němuž se tak rádi po sérii krveprolití utíkají evropští glosátoři, Evropě nehrozí. Starý kontinent se ještě neprobudil z pohodlné letargie, navzdory několika „evropským 11. zářím“. Přesto, že na něm od roku 2000 zemřelo při deseti velkých teroristických útocích bezmála 500 lidí.
Boj proti jejich plánovačům je pochopitelně otázkou zkušeností a žádné řešení není stoprocentně přenosné. Vedle Spojených států, Austrálie a Kanady se Evropě v tomto směru nabízí pochopitelně i Izrael se svou expertizou, výcvikem a technologií. Tajemství izraelského úspěchu a efektivity se přitom neskrývá v tvrdé ruce a profilování každého Araba jako potenciálního teroristy. Ostatně, jak ukazují následující tři příběhy, ani izraelská filozofie aktivní obrany není neomylná.
Úterý 8. března znamenalo pro Izrael další tragický den uprostřed vlny palestinského teroru, jenž zemi sužuje několik posledních měsíců. Shodou okolností se moje žena vydala ráno s kamarádkou na návštěvu Starého jeruzalémského města. Damašskou branou, nejhezčím z jeruzalémských vchodů, prošly přesně mezi dvěma teroristickými útoky – pobodáním izraelského policisty a následnou střelbou na jeho kolegy. Večer musela táž kamarádka zrušit rezervaci v oblíbené telavivské restauraci Manta Ray. Dvaadvacetiletý Palestinec právě před ní pobodal jedenáct lidí. Obětí však mohlo být víc.
Kytarista
„Sedím si takhle na lavičce a brnkám na kytaru,“ vypráví mi na telavivské pobřežní kolonádě šestadvacetiletý drobný mladík s ohonem hnědých vlasů. „Najednou slyším nějaký hluk a koukám, chlap s kudlou jde rovnou na mě.“
Jišaj Montgomery, izraelský rodák s kanadským pasem a dobrodružným životem bez závazků (tak třeba jezdit na snowboardu se naučil ve Špindlerově Mlýně), mi ukazuje, jak vyskočil a postavil se za lavičku. „Byl rozhodnut, že mě tím nožem bodne. Jenže mně najednou došlo, že mám daleko větší zbraň, a vší silou jsem ho prásknul do hlavy svou kytarou. Slyším, jak můj milovaný nástroj praská. Ale muselo ho to fakt bolet a ohromit. Začal přede mnou utíkat.“
Montgomery se vydal za útočníkem. „Křičím na všechny lidi: Pozor, ten hajzl je terorista! Řvu na něj hebrejsky i arabsky nadávky. Ať se vrátí a není čubka. Taky hodně věcí o jeho mámě a ségře. Pak začali vyskakovat lidi z auta. Bylo mu asi jasný, že ho čeká lynč, takže radši běžel směrem k policajtům. Zastavil se. Jen koukal do hlavně pistole. Odmítl pustit zbraň na zem, chtěl umřít. Pak třeskl výstřel.“
Neznámý floutek se přes noc stal celebritou. Na novou kytaru se mu složily tisíce lidí. Taky slavný telavivský rocker Aviv Geffen mu jednu věnoval. „Když se mi sešly čtyři, poděkoval jsem a zmizel,“ usmívá se plaše Jišaj. „Radši dávám dohromady pár písniček. Říkám si, že by teď, když mě média nazvala Guitar Hero (název slavné počítačové hudební hry – pozn. aut.), mohl být zájem o moje album.“
Paramedik
Velkou část z dnes již více než třiceti izraelských obětí tzv. teroru nožů tvoří policisté a vojáci. Na útok dvou dvacetiletých mladíků proti izraelské hlídce v Hebronu byli vojáci před dvěma týdny připraveni. Neprůstřelná vesta ochránila jednoho z nich před vážným zraněním. Na rozdíl od obou teroristů, kteří padli na zem zraněni obrannou střelbou jeho kolegů. Krátce nato velitel hlídky dle protokolu oba ležící ohledal, jestli nemají výbušninu.
Zhruba po deseti minutách už na místě filmoval místní dobrovolník izraelské neziskové organizace B’tselem. Drsné záběry zachytily vše, co se v následujících okamžicích dělo. Zatímco ambulance ošetřuje zraněného vojáka, oba postřelení Palestinci leží bez povšimnutí na zemi. Avšak paramedik v uniformě najednou hlasitě odjistí zbraň, pomalu zamíří a vystřelí do hlavy jednoho z ležících. Ze smrtelné rány rychle prýští krev na asfalt silnice.
Během následujících hodin skončil voják v poutech ve vojenské vazbě. Následné šetření prozradilo, že krátce před výstřelem prohlásil, že nikdo, kdo zraní jeho bratry ve zbrani, nemá právo žít. I to, že po výstřelu si vřele potřásl rukou se známým ultrapravicovým extremistou, jenž na místo také přispěchal. Videozáznam zabití znehybněného teroristy vyvolal v Izraeli bouři.
Třetí příběh a popis, jak se běžní lidé přizpůsobili bezpečnostní situaci v Izraeli, najdete v Reflexu č. 15, který vychází ve čvrtek 14. dubna 2016
