Fízlové všech zemí, spojte se!
V různých dobách psala média o různých spiknutích. Jen v našem prostoru jsme zažili spiknutí světového židovstva, později buržoazie a nyní jsme svědky podobného útoku na bohaté podnikatele, vlastnící firmy v daňových rájích. Tehdy i dnes jde o mediální štvanice, za nimiž stojí zcela konkrétní zájmy.
Na vysvětlenou: jak uvedl ekonom a kritik offshorů Aleš Michl, je v těchto daňových rájích registrováno jen asi 3,4 procenta českých firem. Podle informací ukradených v panamské společnosti Mossack Fonseca, které nastartovaly celou aféru, se mají české Panama Papers týkat asi 285 českých jmen.
Experti odhadují, že zhruba 95 procent z nich jich je registrováno z majetkových důvodů, zbylých pět procent se vztahuje na nelegální transakce typu praní špinavých peněz. Proč taková přepjatá reakce a jaký je její smysl?
V evropských médiích se v minulých týdnech odehrál nefalšovaný hon na bohaté. Legální a nelegální byznysové postupy byly smíchány do jednoho pytle a doplněny sugestivními přepočty toho, jak například Praha kvůli nižšímu zdanění přišla o 206 školek, a Zlín dokonce o tři bazény.
Komunisté měli v padesátých letech v médiích kampaň s názvem Dědeček a babička ujídaj’ nám chlebíčka. Tady jsme byli svědky pumpování podobného druhu fanatismu, takže samotný pojem „offshore“ se proměnil ve špinavé slovo a každý, kdo se těchto struktur zastal, byl potenciální zločinec. Podívejme se na celou kampaň nemainstreamovýma očima.
Předně únik 11 miliónů dokumentů z panamské právní kanceláře Mossack Fonseca nevznikl romantickým vynesením informací ze strany neloajálního zaměstnance (vznešeně whistleblower), ale obyčejnou krádeží z firemních počítačů. Aby krádež nepůsobila jako krádež, předal tajemný „John Doe“ data novinářům, kteří dostali za úkol je legalizovat ve veřejném prostoru.
Německý deník Süddeutsche Zeitung se záhy spojil s Mezinárodním konsorciem investigativních novinářů, jehož hlavním sponzorem je levicově liberální guru George Soros. Následně redistribuovali část materiálů svým pobočkám a minulou neděli v osm hodin večer letního času jako jedna žena a jeden muž zdvihli prapory boje „proti bohatým“.
V Česku se této role chopila jedna ze stovek neziskovek (České centrum pro investigativní žurnalistiku) a celý příběh pojednala jako morální problém prohnilého světa byznysu a politiky. Šéfka této organizace, Pavla Holcová, šla ještě dál než její evropští kolegové a na novinářské otázky, proč není na „seznamech“ nikdo z českých politiků, jasnovidně odpovídala ve stylu: „Má několikaletá zkušenost mi říká, že v tomto směru jsou čeští politici velmi mazaní.“
V jiné věci zase řekla: „Normální člověk s normálními příjmy offshorová schémata nevyužívá. Že to není prodavačka ani zdravotní sestra, ale lidé, kteří mají moc, peníze a jsou schopni zaplatit právníky, kteří to vymyslí. Přijde mi kontroverzní, že jsou to lidé, kteří využívají systém českého státu, benefity ve stylu dálnic, škol, školek a zdravotní péče, ale nejsou ochotní tady platit daně.“
Důvodem k odchodu do offshore zemí není neplatit daně, ale neplatit tak velké daně. Ve více než devadesáti procentech případů je to útěk před evropským socialismem a jeho často nadpolovičním zdaněním příjmů, jež bere firmám další finance na investice, přičemž ony se nacházejí v globální konkurenci.
Pár hodin po vyprovokování „offshorové“ hysterie v médiích se ozvaly první politické hlasy naznačující, co má být smyslem celé akce. Francouzští politici začali nahlas uvažovat o sjednocení všech přímých daní v Evropě a další o právním a morálním tlaku na podnikatele, aby se vraceli zdaňovat do domovských států. Třeba pod pohrůžkou, že se nebudou moci účastnit veřejných zakázek nebo budou zveřejněni na veřejných offshore seznamech hanby.
Hlavní rizika nepochybně účelově vyvolané kampaně, označované jako Panama Papers se dočtete v novém čísle Reflexu, který vychází 14. dubna 2016
