Slovenské pondělky Borise Filana: Slané bonbóny aneb Pašování škvarků do Česka
Na doma vyškvařeném sádle stálo celé Rakousko-Uhersko i první ČSR. A dokud nepřišla do módy nafta, byl tuk nejdůležitější surovinou na světě. Od svíček přes mýdla až po léčivé účinky. Ve velkém hrnci se při škvaření odehrával zázrak. Změknuté bílé kostky tuku přepadávaly a rozpouštěly se. Škvarky umějí být chutné sterým způsobem – a přece je to o tomtéž. Je to o dokonalé kombinaci mastnoty a slanosti.
Škvarky vyvolávají euforii a těžkou závislost. Přijde den, kdy se ocitnou na seznamu psychotropních látek. Zakážou jejich výrobu a prodej. Škvarků se zmocní černý trh. Budou se prodávat tajně, na deka, škvarkoví dealeři na nich neuvěřitelně zbohatnou. Z Maďarska se stane druhá Kolumbie. Škvarková cesta povede přes Bratislavu do Vídně a odtud do Spojených států. Protituková policie bude dělat razie v bytech a sklepech.
Nikdo neuvěří, že škvarky bylo kdysi možno dostat jen tak, v obchodech. Vepřové, husí a kachní škvarky. Nenormální. Celou dobu jsem se bál, že se dostanu ke kachnímu a husímu masu a oslintám si klávesnici počítače. Neboť na cestě k husím škvarkům vzniká to nejdokonalejší sádlo, jaké si lze představit.
Od vepřového se liší nádhernou barvou. V té barvě je žlutost slunce, louky, květů, kukuřice, obilí… Naše babička si své husí sádlíčko prohlížela pohledem plným lásky a říkala: „Jaké je nádherně krupicové.“ Což znamenalo, že místo hedvábnosti vzniknou při tuhnutí miniaturní zrníčka, jež se potom rozplývají na jazyku.
Jestliže k vepřovým škvarkům člověk cítí vřelou sympatii, tak vztah k čerstvým husím škvarkům s kouskem zlatavé kůže nelze nazvat jinak než láska. Ta nejupřímnější nezištná láska, která nikdy nezevšední a nezradí. Neboť sádlo a škvarky jsou nám věrné až do konce života. Když je vepřové sádlo rodinné stříbro, tak husí je ryzí zlato.
