Fejeton Ivy Roze: Proč ženy nejsou vtipné
Stalo se mi to už párkrát. Naposledy před měsícem. Někdo po mně chtěl, abych napsala nějaký úplně jednoduchý text („To ti zabere tak dvacet minut, maximálně půl hodiny.“) a pak dodal: „Ale musí to být vtipný!“
Požadoval taky, aby to bylo vtipné nejen pro ženy, ale i pro muže. Zatímco ženy se prý smějou každé blbosti, protože jsou naprogramované od přírody se všemu roztomile chichotat, muži mají na humor vyšší standard. Rozuměj: žádné vtipy o nakupování bot, o chlapech a o rtěnkách.
„Prostě to musí mít nějakou úroveň,“ řekl.
Prvně jsem si říkala, že si asi spletl číslo, protože mně obvykle nevolají lidi, kteří chtějí něco, co má úroveň. Ale pak mi došlo, že ho k tomu možná dotlačili v redakci, protože jim tam furt píšou vtipnosti jen samí chlápci. A přece jenom je 21. století a jim by se šiklo, kdyby jim tam psala i nějaká ženská, aby je nikdo nenařkl z diskriminace, šovinismu, machismu a jiných -ismů. Jenže pak si vzpomněli, že ženy vlastně nejsou vtipné, což je dostalo do docela prekérní situace. A mě taky. Na druhou stranu být obětí pozitivní diskriminace v oblasti humoru je samo o sobě docela vtipné.
Zrovna ten den jsem shodou okolností četla studii o tom, že ženy a muži opravdu vnímají humor jinak. Obě pohlaví sice uvádějí, že při hledání partnera je pro ně „smysl pro humor“ jednou z nejpřitažlivějších vlastností, zároveň se ale taky ukázalo, že muži vlastně nemají rádi vtipné ženy. A pak věřte tomu, když vám všichni říkají, jak jsou muži jednodušší.
Ale nezoufejte. Vědcům z University of Missouri se totiž konečně podařilo rozklíčovat, v čem vězí tento zásadní paradox. Je to vlastně docela jednoduché. Zatímco žena, když hledá partnera se smyslem pro humor, tím myslí někoho, kdo bude vtipný a bude ji rozesmávat, muž to vnímá zcela jinak. Muž si představuje ženu se smyslem pro humor jako někoho, koho bude rozesmávat on. Jinými slovy, pro muže není žena bez smyslu pro humor někdo, kdo neumí vyprávět vtipy. Je to někdo, kdo se nesměje jeho vtipům. Tohle kdybych věděla, když jsem byla mladší, mohla jsem si ušetřit spoustu divných rande.
Podobnou teorii měl nakonec i britský sloupkař Christopher Hitchens, který před deseti lety v časopisu Vanity Fair napsal kontroverzní článek zvaný Proč ženy nejsou vtipné, v němž se snažil vysvětlit, že ačkoli se ženami není taková sranda jako s muži, vůbec to nevadí. Tím článkem si sice moc kamarádek mezi ženami nevytvořil, ale to mu bylo dost jedno, protože – jak sám napsal – muži nehledají kamarádky, ale obdivovatelky. V tom článku argumentoval tím, že protože humor je znakem inteligence, někteří muži se cítí vtipnými ženami ohroženi. „Muži nechtějí rivala, muži chtějí publikum,“ napsal, čímž potvrdil přesně to, co se píše v té studii.
Zároveň ale taky jsou prý ženy mnohem většími kritiky humoru než muži, protože jsou zvyklí, že se muži můžou přetrhnout, aby je rozesmáli. „Muži se budou smát skoro všemu, a často právě proto že je to – nebo oni jsou – úplně stupidní,“ napsal Hitchens. „Ženy takové nejsou.“
Tím samozřejmě úplně rozsekal premisu, že ženy jsou od přírody naprogramované chichotat se čemukoliv. Tak teď fakt nevím, jak ten text pojmu, aby to bylo vtipné pro muže i pro ženy, mělo to úroveň a zabralo mi to dvacet minut, maximálně půl hodiny. Asi poprosím Jindru Šídla, aby to za mě napsal. A já půjdu nakupovat boty.
