Předplatné
IMJ se svou první manželkou, kunsthistoričkou Věrou Jirousovou, na akci Házení míčů do průhonického rybníka Borin, organizované jeho o dva roky starší sestrou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou. Duben 1969, foto Jan Ságl

IMJ se svou první manželkou, kunsthistoričkou Věrou Jirousovou, na akci Házení míčů do průhonického rybníka Borin, organizované jeho o dva roky starší sestrou, výtvarnicí Zorkou Ságlovou. Duben 1969, foto Jan Ságl • Zdroj: Repro z knihy Magor a jeho doba

The Plastic People of the Universe, druhá skupina, s níž po rozpadu Primitives Group spolupracoval. IMJ na snímku společně se zakladateli Plastiků Jiřím „Přemyslem“ Števichem a Mejlou Hlavsou při akci Seno sláma ve Špálově galerii, kterou tehdy vedl Jindřich Chalupecký. Srpen 1969, foto Jan Ságl
Jiří Kabeš, IMJ, Pavel Zajíček a Ivo Pospíšil na cestě do Klukovic, středo­české obce, kde Pospíšilova matka vedla místní hospodu, v níž tehdy zkoušeli The Plastic People of the Universe. Léto 1973, foto Mejla Hlavsa
IMJ rád plaval, přirozeně nahý. Na snímku s bratry Topolovými Filipem (vlevo) a Jáchymem, které považoval za členy druhé generace undergroundu. V jednom textu píše: „Dospěla druhá generace undergroundu, v mnohém se lišící od jeho generace průkopnické. Jejím nejmarkantnějším projevem je Revolver ­Revue. Má mezi sebou básníky a spisovatele první velikosti (Jáchym Topol, Krchovský, Wagnerová, Petr Placák), významné hudební skupiny (Garáž, Psí vojáci, Ženy), teoretiky a kritiky Ivana Lampera a Sašu Vondru, malíře Viktora Karlíka…“ Červen 1986, foto Ivan Lamper
Doma ve Staré Říši se svou druhou ženou Juliánou Stritzkovou, s níž se vzali v lednu 1976. Snímek je pořízen v roce 1988 – tehdy IMJ sepsal v reakci na úmrtí Pavla Wonky manifest Tak dost!: „Po vítězném únoru jste v tzv. třídním boji popravili a zabili 8000 lidí a 217 000 svých bližních jste poslali do koncentračních táborů… Zabili jste Záviše Kalandru, zabili jste dr. Horákovou, ačkoli se proti tomu bouřil civilizovaný svět. V každé vesnici jste zničili alespoň jednu vybranou sedláckou rodinu, abyste skrze ni zastrašili ostatní, okradli jste po roce 1948 všechny živnostníky a zničili jste je... A teď jste zabili i Pavla Wonku…“ Provolání požadovalo propuštění všech vězňů svědomí, novelizaci trestního práva i mezinárodní kontrolu věznic. Reakce na sebe nedala dlouho čekat – Magor se znovu dostal za mříže, odkud se vrátil až 26. 11. 1989. Září 1988, foto Helena Wilsonová
Ivan Martin Jirous se se zlínským rodákem Tomem Stoppardem setkal několikrát. V roce 1985 dokonce obdržel Cenu Toma Stopparda, kterou udělovala Nadace Charty 77 a poskytovala tak finanční podporu vůdčím osobnostem undergroundu. V děkovném dopise anglickému spisovateli tehdy napsal: „Vypadá to tak, že to byla moje jediná a poslední příležitost k takové poctě. Protože stav usebrání a nepředstírané religiozity, v které jsem básně psal, jsem zřejmě schopen prožívat jenom ve vězení.“ Magor se mýlil. Za pár let už seděl ve vězení znovu. Londýn, červen 2006, foto Paul Wilson
7 Fotogalerie

Magorovy časy

Marek Gregor
Marek Gregor

Ivan Martin Jirous, kterého začátkem sedmdesátých let Mejla Hlavsa s Eugenem Brikciem překřtili na Magora, odešel přesně před šesti lety. Jeden z nejosobitějších českých básníků minulého století, obratný kunsthistorik, guru skupiny The Plastic People of the Univese, vězeň svědomí, držitel cen Jaroslava Seiferta nebo Toma Stopparda vládl energií přitažlivosti, jež měla i své odstředivé momenty. To vše je přítomno v nové knížce Magor a jeho doba.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů