Fejeton Ivy Roze: Ateistův průvodce po adventu
Začal advent. Pro ateisty je to podobné období jako začátek Tour de France pro manželky cyklistických fanoušků. Stejně jako u cyklistiky, i tady je třeba připomínat si, že to bude trvat jen pár týdnů a zase to skončí. Důležité je zachovat i při těch nejnáročnějších vánočních spurtech chladnou hlavu, nenechat se vyprovokovat k zoufalým únikovým akcím a držet se tiše pelotonu. Což občas není jednoduché, zvlášť v České republice.
Asi žádná jiná země nemá k Vánocům tak paradoxní, rozpolcený vztah jako ta naše. Nakonec nikde jinde na světě nenajdete tolik ateistů, kteří bojují za to, aby dárky nosil Ježíšek. A tady je dobré si připomenout, proč Vánoce vlastně slavíme. To hned člověku pomůže dát si věci do lepší perspektivy.
Někdy okolo roku 0, ačkoli nikdo neví přesně kdy, se v jednom chlévě na Blízkém východě narodilo nemanželské židovské dítě jménem Ješua. Stalo se tak poté, co se jeho matka Marie zapletla s Bohem. A jak už to tak v podobných případech bývá, tady začíná Mariino vysvětlení, co se vlastně stalo, znít trochu podezřele. Marie totiž byla v té době nejen vdaná, ale zároveň i panna, což neznělo pro jejího manžela Josefa jako zrovna výhodný obchod, a to ještě předtím, než se ukázalo, že je těhotná.
Nicméně Josef jí uvěřil, že šlo o neposkvrněné početí – zřejmě proto, že věděl, že Marie nikdy na sex moc nebyla – a adoptoval malého Ješuu za vlastního. Celý život pak jako tesař vydělával na to, aby zbídačelou rodinu uživil. Bůh se sice o malého levobočka nestaral, protože byl pracovně vytížený, a navíc pokukoval po ostatních vdaných ženách, kterých by zbavil panenství, ale v dospělosti to Ješuovi vynahradil a napsal na něj celé náboženství. I přes to všechno se ale od té doby už vždycky cítil provinile, že synovi takhle zpackal život a ještě ho nechal táhnout všechny hříchy světa. Aby se Bůh cítil lépe, zahalil pocitem kolektivní viny celý křesťanský svět. Díky jeho avantýrám se tak správný křesťan může přetrhnout, aby zajistil dětem krásné Vánoce, ale stejně se bude cítit provinile, že není dost dobrý rodič.
Ale to předbíhám.
Zanedlouho po narození Ješui, který si později změnil jméno na Ježíš, ho přišli navštívit tři mudrci z východu – Kašpar, Melichar a Balthazar. A donesli mu dárky. Zatímco jeden z nich se pochlapil a dal malému Ježíškovi zlato, ti další dva lakomci donesli jen myrhu a kadidlo. No, a tak nějak pomalu se z toho stala vánoční tradice, že si lidi dávají dárky.
O pár století později se do toho zamotal ještě svatý Mikuláš, kterého inspiroval Ježíšův příběh a začal tajně rozdávat dárky lidem ve své vesnici. Tahle tradice se ujala a vzkvétala i po Mikulášově smrti, až pomocí korporátního marketingu klidu a pohody postupně zmutovala až do té verze, kterou známe dnes, že Santa Claus nadělí nějakému rozmazlenému spratkovi nejnovější telefon Samsung a on se bude vztekat, že chtěl iPhone a že ho chtěl od Ježíška. Jinými slovy, zkuste dneska dát někomu pod stromeček kadidlo a uvidíte ten opravdový vánoční spirit. (Viz výše, křesťanská vina.)
Teď zbývá otázka, jestli by tedy ateisté Vánoce vůbec měli slavit. A na to říkám, proč ne? Už jen proto, že neexistuje příliš mnoho příležitostí, kdy slavit vědecky podložené lidské milníky. Sice by bylo skvělé místo Vánoc slavit něco smysluplnějšího, například den vynálezu penicilínu, díky kterému se dneska většina dětí Štědrého dne vůbec dožije a může vztekat, že nedostaly iPhone, ale tradice se holt těžko mění.
A tak je potřeba přistoupit k tomu s otevřenou myslí a říct si, že stejně jako si otcové a bezdětní krásně můžou užít Svátek matek, i ateisté si mohou užít svátek narození Ježíše a s ním i prvopočátku post-faktické společnosti. Stačí jen dodržovat několik jednoduchých pravidel a pamatovat si, že:
1. Stromeček si klidně nazdobit můžete, protože je to pohanský zvyk uctívání přírody, který s náboženstvím nemá mnoho společného. Na druhou stranu uctívat přírodu tak, že uříznete stromek a dáte si ho do obýváku, je možná ještě lepší příklad vánočního pokrytectví než samo neposkvrněné početí.
2. Slovo ad-vent pochází ze slova „ventilovat“, což vysvětluje, proč se mnoho rodin při svátcích klidu pohádá a do příštích Vánoc spolu nemluví.
3. Ano, Vánocům se sice říká svátky klidu a pokoje, ale to je fake news.
4. Alkohol pomáhá, ale někdy ne dost. Pokud už druhou adventní neděli na sobě pozorujete příznaky zvýšené agrese, budete potřebovat silnější sedativa. Někteří tvrdí, že jim pomáhá sypat si na trdelník místo skořicového cukru diazepam, ale tady jste to neslyšeli.
5. Pokud jste každý den adventu úplně na kaši a cítíte se ráno provinile, blahopřejeme. Pravděpodobně se z vás stává opravdový křesťan.
Tak hezký advent všem!
