Co najdete v Reflexu č. 13?
Ve čtvrtek vyjde třinácté letošní číslo Reflexu. Na to, co vás v něm mimo jiné čeká, se můžete podívat tady.
Posledních padesát let nebylo v palestinském městě Ramalláhu zrovna idylických, ale na to, co se zde dělo v minulých dnech, nejsou zvyklí ani tady. Během několika dnů, kdy dvě stovky izraelských tanků obsadily město, nemohli obyvatelé vůbec vyjít ven. Po všem, co se hnulo, vojáci stříleli. Reportér Andrej Bán a fotograf Jan Šibík se pohybovali v palestinských bytech, kde vojáci pod záminkou protiteroristické akce demolovali nábytek a bourali stěny. Rozzuření Palestinci se snažili oplácet stejnou mincí.
Čerstvý sedmdesátník, sochař Karel Nepraš, využívá takové materiály, jako jsou dráty, vodovodní trubky a baterie, umývadla i záchodové mísy. Zdůrazňují typ dialogu, který autorovy sochy vedou - kdy řeč plyne, ale vlastně se mlčí. Autor rozhovoru Petr Volf dodává, že v sedmdesátých a osmdesátých letech to přesně korespondovalo s celospolečenskou situací. Otázka je, zda dnes žijeme v době radikálně jiné.
Americký snímek Moulin Rouge okupuje světové biografy. Lidé, kteří jej chtějí zhlédnout, aby nasáli něco z atmosféry tohoto slavného pařížského místa, mohou klidně zůstat doma. Jet místo do biografu do Paříže je taky mimo mísu. Okázalý a drahý spektákl, který tam je k vidění, nemá s dráždivou minulostí zase nic společného. Chcete-li si zpřítomnit vůni doby, kdy zde maloval své plakáty Henri de Toulouse-Lautrec či začínal neznámý umělec jménem Jean Gabin, kupte si nějakou pěknou knížku. Anebo poslední Reflex s materiálem Jiřího Žáka.
I Italové mají svého Oskara Schindlera. Jmenoval se Giorgio Perlasca, byl nedostudovaný, proutník a přesvědčený fašista, což v Itálii ovšem neznamenalo zálibu v podnicích a la světová válka, ale vzpouru proti maloměšťáctví. Jitka Polanská se zaujetím líčí, jak v době, která obracela zákony proti lidem, lží a podvodem zachránil tisíce maďarských Židů před smrtí.
Scénáristka a režisérka Alice Nellis vzbudila zaslouženou pozornost už snímkem Ene bene. Zdá se, že svým novým filmem Výlet se posunula ještě mnohem dál. Filmový publicista Andrej Halada přichystal pro tohle číslo Reflexu lahůdku v podobě úryvků ze scénáře a komentářů samotné Alice Nellis o postavách i těch, kdo je hráli.
Čerstvý sedmdesátník, sochař Karel Nepraš, využívá takové materiály, jako jsou dráty, vodovodní trubky a baterie, umývadla i záchodové mísy. Zdůrazňují typ dialogu, který autorovy sochy vedou - kdy řeč plyne, ale vlastně se mlčí. Autor rozhovoru Petr Volf dodává, že v sedmdesátých a osmdesátých letech to přesně korespondovalo s celospolečenskou situací. Otázka je, zda dnes žijeme v době radikálně jiné.
Americký snímek Moulin Rouge okupuje světové biografy. Lidé, kteří jej chtějí zhlédnout, aby nasáli něco z atmosféry tohoto slavného pařížského místa, mohou klidně zůstat doma. Jet místo do biografu do Paříže je taky mimo mísu. Okázalý a drahý spektákl, který tam je k vidění, nemá s dráždivou minulostí zase nic společného. Chcete-li si zpřítomnit vůni doby, kdy zde maloval své plakáty Henri de Toulouse-Lautrec či začínal neznámý umělec jménem Jean Gabin, kupte si nějakou pěknou knížku. Anebo poslední Reflex s materiálem Jiřího Žáka.
I Italové mají svého Oskara Schindlera. Jmenoval se Giorgio Perlasca, byl nedostudovaný, proutník a přesvědčený fašista, což v Itálii ovšem neznamenalo zálibu v podnicích a la světová válka, ale vzpouru proti maloměšťáctví. Jitka Polanská se zaujetím líčí, jak v době, která obracela zákony proti lidem, lží a podvodem zachránil tisíce maďarských Židů před smrtí.
Scénáristka a režisérka Alice Nellis vzbudila zaslouženou pozornost už snímkem Ene bene. Zdá se, že svým novým filmem Výlet se posunula ještě mnohem dál. Filmový publicista Andrej Halada přichystal pro tohle číslo Reflexu lahůdku v podobě úryvků ze scénáře a komentářů samotné Alice Nellis o postavách i těch, kdo je hráli.