Předplatné
Building Bridges (Budování mostů), instalace ve volném prostoru. Obrovská socha italského umělce Lorenza Quinna trůní přímo naproti jednomu ze dvou hlavních center Bienále, bývalým loděnicím a kasárnám Arsenale, v nichž se jednak odehrává část hlavní výstavní přehlídky, jednak také leží na dohled pavilónů Itálie a Číny. Podle Quinna symbolizuje hodnoty, jako jsou láska, pravda a přátelství. Sám se také vyznává z obdivu k Michelangelovi a Berninimu. Jeho objekt se tak stane asi nejobdivovanějším monumentem letošního ročníku.

Building Bridges (Budování mostů), instalace ve volném prostoru. Obrovská socha italského umělce Lorenza Quinna trůní přímo naproti jednomu ze dvou hlavních center Bienále, bývalým loděnicím a kasárnám Arsenale, v nichž se jednak odehrává část hlavní výstavní přehlídky, jednak také leží na dohled pavilónů Itálie a Číny. Podle Quinna symbolizuje hodnoty, jako jsou láska, pravda a přátelství. Sám se také vyznává z obdivu k Michelangelovi a Berninimu. Jeho objekt se tak stane asi nejobdivovanějším monumentem letošního ročníku. • Zdroj: David M. Benett / Getty Images

Human, Bazilika San Giorgio Maggiore. V benediktinském klášterním komplexu San Giorgio Maggiore představuje ve Spojených státech žijící irský sochař Sean Scully svou rozsáhlejší výstavu, které dominuje obří socha Human umístěná doprostřed slavné baziliky. Pokud tam budete, nezapomeňte nahlédnout dovnitř instalace, odráží se v ní světelný tvar, přímo inspirovaný logikou stavitelů gotických chrámů.
Written by Water (Psáno vodou), lucemburský pavilón. V hlavním městě Lucemburského velkovévodství žijící portugalský rodák Marco Godinho se představil projektem původně tří tisíc sešitů, které sám jeden po druhém namáčel do mořské vody. Do jeho instalace v Benátkách se ani všechny nevešly, proto jich vystavil o šest set méně, přesto působí fenomenálně.
Sun and Sea (Slunce a moře), litevský pavilón. Vítěznou instalaci letošního Bienále od trojice litevských autorek (Lina Lapelytė, Vaiva Grainytė a Rugilė Barzdžiukaitė) pro Reflex oglosoval kurátor pražské Národní galerie Adam Budak: „Zlatého lva získaly rozhodně zaslouženě, jde o bizarní spektákl – jedinečnou performanci v jedné z historických hal Arsenale. Z diváků se najednou stávají voyeuři, kteří přihlížejí, jak se skupinka halových dovolenkářů postupně proměňuje v operní pěvce. Svým způsobem nostalgický a poetický komentář o současné společnosti v úpadku.“
MONDO CANE, belgický pavilón. Belgičtí umělci Jos de Gruyter a Harald Thys navozují instalací asi dvacítky postav, které se čas od času pohnou, atmosféru jakéhosi kvakerského prostoru – lokálního folklórního muzea či hodně ujetého betlému. Každá z postav má své libreto. Krysí žena je poslem smrti, Ernst Wollemenger vstoupil v roce 1953 ve vznikající NDR do Stasi, modlící se Jacobina Bienebol je dcerou protestantského kněze, Madame Legrand se narodila v roce 1889 ve Versailles, pak se s rodinou přestěhovala do Paříže a během okupace se v jejím salónu vystřídalo mnoho německých vojáků. MONDO CANE je snad vůbec nejzábavnějším pavilónem letošního ročníku.
Former Uncertain Indicated (Bývalý, nejistý, označená), český a slovenský pavilón. Po letech, kdy česká i slovenská účast (od rozdělení Československa se obě nástupnické republiky střídají, tedy ČR vystavuje v Benátkách jednou za čtyři roky) budila rozpaky, se naše zastoupení stalo předmětem zájmu, i přesto, že někomu mohlo přijít až příliš tradiční a bez naděje na úspěch. Asi nejlépe výstavu – poctu Stanislavu Kolíbalovi – definovala vizuální umělkyně Magdalena Jetelová, která na Bienále jezdí už padesát let, tedy od stejné doby, kdy vznikaly zde vystavené Kolíbalovy plastiky: „Mě na instalaci baví, že je návratem ke klasickým evropským uměleckým hodnotám.“
9 Fotogalerie

Uvnitř umění

Marek Gregor
Marek Gregor

Průvodce 58. ročníkem Benátského bienále.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů