Půjčují si vaše děti peníze? Nepanikařte, ale zpozorněte. Dluhy mohou být hrozba i příležitost
Když za vámi přijde malý syn, že si od spolužáka půjčil peníze a teď chce peníze od vás, aby mu je mohl vrátit, neřvěte na něj, že skončí někde v polepšovně a že v rodině nikdo nikdy neměl dluhy dvacet generací dozadu. Zachovejte klid, ale dluh za něj neplaťte. Klidně mu půjčte, ale trvejte na tom, že vám dluh vrátí. Děti musí rozumět, co znamená závazek někomu dlužit a jak moc splácení může bolet.
V minulých dílech našeho seriálu o dětech a penězích jsme si už uvedli dlouhou řadu důvodů, proč peníze nemají být tabu a proč naopak dětem jejich podstatu a účel vysvětlit, proč je učit hospodařit, popsat jim, odkud se peníze berou, a tak dále. Byly to dobré důvody a byly dobré hlavně pro budoucnost vašich dětí. Jsou tu ale i dobré důvody pro vaši budoucnost.
Dětské dluhy, které děsí
Určitě jste slyšeli nejméně milión šest zpráv o neuvěřitelných případech děsivého zadlužení a nepochopitelných případech exekucí, kdy na začátku stály třeba dvě stovky. Pár stovek korun, jež člověk začal dlužit jako dítě a které jako dítě neřešil a rodiče se o takovém dluhu nikdy nedozvěděli! Až když padlo dítěti 18 let, přišla žádost o splacení částky, samozřejmě už příslušně zvýšené.
Takových případů jsou desítky tisíc.
Mohl to být dluh v knihovně, nezaplacený mobil, dříve se to dokonce stávalo, když za děti rodiče nezaplatili svoz popelnic…
Právě teď probíhají změny příslušných zákonů. Popisovat změny však není účelem tohoto článku. Tím je ukázat si, jak vést dítě k zodpovědnému hospodaření (což jsme ve velké míře udělali v minulých článcích) a jak vůbec při výchově přistupovat k půjčkám, které si dítě možná udělá zcela záměrně – na rozdíl od výše zmíněných – třeba kvůli čokoládě.
Takové dluhy zcela určitě neskončí u exekutora. Půjčí si totiž nejčastěji od kamarádů nebo přímo od vás, rodičů. A nemyslete si, že k tomu zrovna ve vašem případě nemůže dojít.
Půjčí si většina dětí
Z průzkumu pro Českou spořitelnu plyne, že tři čtvrtiny dětí se někdy dostaly do stavu, kdy už všechny své peníze, jež měly k dispozici, utratily, a přesto by si „potřebovaly“ ještě něco koupit. „Přesně polovina respondentů tuto situaci vyřešila v minulosti půjčkou. Čtvrtina se zadlužila dokonce opakovaně,“ upozorňuje na výsledky průzkumu Česká spořitelna s tím, že většinou si děti půjčí od kamarádů. A pozor! Každé páté dítě mělo problém půjčené peníze vrátit.
Na druhou stranu stejný průzkum říká, že když už dítě nemá dostatek peněz na to, co chce koupit, většinou si buď vybere levnější variantu, nebo se s rodiči domluví na spolufinancování. Tady vidíme zárodek zdravějšího hospodaření.
Dluhy se nevyřeší samy
Teď se na skok vrátíme k problémům popsaným ze začátku článku, kdy si dítě do dospělosti přenese dluhy z dětství, o nichž v podstatě neví a které mu mohou zkomplikovat podstatnou část života. Součástí chystaných změn je i to, že dluhy budou přecházet na rodiče. Vzhledem k tomu, že oni jsou zákonnými zástupci a je úplně správné, že se o dluzích dítěte dozvědí, je to logické. Zároveň si tady ale musíme říct, že obecně je takový přístup v jistém ohledu nebezpečný.
Dítě nikdy nesmí získat pocit, že dluhy se vyřeší samy. Že stačí říct rodičům a oni to zařídí. Že mu dluh odpustí – třeba proto, že už to udělali minule. Právě takový okamžik je nejlepší příležitost, aby se dítě opravdu poučilo.
Ostatně nepoučený člověk může žít v mnoha omylech. Dokazuje to i průzkum České spořitelny. Na otázku „Co je to kontokorent?“ padaly mezi mladými (do 24 let) i takové odpovědi, jako: „Když někdo nemá z čeho žít, tak se mu vynulují dluhy,“ nebo: „Neomezený výběr peněz, nemůžu se dostat do minusu.“
A to byste nechtěli.
Když si dítě přijde pro peníze
Když za vámi tedy potomek přijde s tím, že chce půjčit, nemusíte se hned rozčilovat, že to nevychované dítě chce celý váš finančně vzdělávací systém s propracovaným kapesným hodit do koše.
Naopak. Pokud dítě nevystačí se svým kapesným a řekne si o další peníze, půjčte mu. Ale (ALE!) vyjasněte si, že nejde o dar, nýbrž o půjčku. Že vám ty peníze ratolest musí vrátit. Vysvětlete jí, že od teď má dluh a nezbaví se ho jinak než jeho splacením.
Musíte ovšem sami zůstat neoblomní. Pro dceru či syna bude možná splácení velmi těžké, ale ještě těžší pro řadu rodičů bývá neustoupit a nemávnout nad tou padesátikorunou rukou. Jenže ono vůbec nejde o těch pár korun. Jde o to, co si váš potomek z takového jednání vezme. Příště to totiž tutově zkusí znovu.
Mluvte o dluzích
Půjčku potomkovi tedy berte jako finanční lekci. Nemusíte mu to znepříjemnit za každou cenu, mluvte s ním. Vysvětlete mu, že půjčka může dávat smysl, ale ne vždy. Dává smysl na věci, bez nichž se domácnost neobejde (třeba plynový kotel). Dává smysl u věcí, které budou sloužit ještě dlouho po splacení (hypotéka na dům). Ale u věcí, jež ihned spotřebujeme a pak ještě dlouho splácíme, to většinou valného smyslu nedává (dovolená). Stejně tak dítě bude mít těžko hezké vzpomínky na čokoládu, již si koupilo na dluh, když ji pak bude muset dva měsíce splácet.
Buďte vstřícní, ale důslední. V budoucnu se totiž váš potomek nesetká s tak milosrdným věřitelem, jako jste vy.
V každém případě platí to co u všeho. Mluvte o tom s dítětem. Srozumitelněji a jednodušeji, aby tomu rozumělo, ale se vší vážností.
