Lentilky ne! Jak být dobrou učitelkou a neuhnat si cukrovku?
Á, pravidelná každoroční hloubková inspekce z ministerstva školství v Abú Dhabi. To už známe. Najednou jako by všechny zaměstnance školy posedl amok. Vyvíjejí horečnou činnost, produkují stohy papírů, sbírají evidenci učení a výsledků... jak by jedna z mých kamarádek řekla: Po***li se v kině.
Učitelky to odnesou nejhůř, neboť musí vyprodukovat milióny čísel, plánovačů, diferenciovaných aktivit, a ještě k tomu... učit. V tomto období se učitelky lehce poznají mezi normálními lidmi: chodí rozcuchané, nenamalované, v nevyžehlených kalhotách a za sebou táhnou kufřík plný pastelek, barevných papírů a pomůcek.
Ano, i já se rozhodla inspektory ohromit! Naplánovala jsem proto krásnou lekci matematiky na téma GRAFY a DIAGRAMY. Obrázkový, sloupcový a sčítací. Fikaně jsem se rozhodla, že budu všechny lekce učit s pomocí lentilek (u nás máme M&M’s), které děti spočítají a zaznamenají do grafu. A tak jsem zakoupila pěkně drahý pytel lentilek. Teprve potom jsem si vytiskla potřebné papíry k třídění, zaznamenávání počtu lentilek do grafů i veledůležité otázky typu O kolik žlutých lentilek máš víc než modrých? Bohužel mě postihla katastrofa! V grafech vůbec nevedli barvu HNĚDOU. Co teď? Přece to nevyhodím, šrotovalo mi hlavou.
No dobrá. V zájmu filozofie „zero waste“ tedy sním všechny hnědé lentilky. Tak jsem se obětovala. Byly dobré. Pak mě ale napadlo: slabší žáci budou počítat jen tak do pěti, mám těch lentilek pořád nějak moc. A zlikvidovala jsem dalšího půl pytle. To už jsem byla v glykemickém rauši, převalovala se v posteli a sípala: Ještě jednu, ještě jednu!
Ráno jsem se probudila s pestrobarevným potiskem v oblasti polštáře, obličeje a dlaní. Nakonec mi to došlo: „Ježišmarjá, já jsem žákům sežrala všechny pomůcky!“ Ještěže nejsem svačinářka.
