Děsivá zodpovědnost nástěnkáře: Jak se zavděčit všem a nezbláznit se z toho?
Za vlády soudruha Gustava Husáka jsme ve škole dostávali skvělé třídní funkce typu: předsedkyně, pokladnice, nosič pomůcek a nástěnkářka. V žádné takovéto důležité roli jsem nikdy nefigurovala. Dnes, jako učitelka první třídy v americké škole v Emirátech, kde na rozdíl od Česka nemusíme řešit, zda-li v zimě ve třídě zmrznem, se konečně mohu plně soustředit na reálné problémy lidstva: nástěnky.
Moje asistentka Gez nástěnky zdobí dobře a máme takový nepsaný systém domluvy, co bude ve třídě letos vystaveno. „Co tam chcete?“ zeptá se mě Gez. „Mně je to jedno. Podívejte se vedle do třídy k Miss Grace a hoďte to přes kopírák.“ Moje irská kámoška, učitelka Grace, má totiž obsedantní vztah k nástěnkám. Přesně ví, jaké barvy chce, jak má nástěnka vypadat, které obrázky se budou vystavovat, a tak dále. Mně je to šumafuk. Nakřivo, ošuntělé, nezalaminované, to jest kreativita. Já raději řeším nábytek a už po desáté píši koordinátorce, že takovou skříňku jsem nechtěla, přeci jsem údržbáři již několikrát poslala foto požadovaného kusu nábytku a furt nic. Ano, všechny učitelky by měly být trvale pod vlivem narkotik. Ale k nástěnkám.
Před třídou jsou umístěné nástěnky, které musí být patřičně vyzdobeny lákavou koláží „Welcome back“, zřejmě, aby si žáci mysleli, že letos bude škola zábavnější, než vodní park Yas Waterworld. Venkovní nástěnky ovšem fungují tak, že vedoucí asistenka navrhne nástěnkové designy a přidělí je asistentkám podle toho, kde jsou umístěny dle šarže její obliby. Moje a Gracina asistenka pochopitelně figurují na posledních místech, neboť zatímco ostatní první třídy se honosí 3D písmeny a replikami průhledných obědářů s plastovými vzory zdravých obědů, Grace dostala foto šílených hvězd na stonku s nápisem „Dosáhni ke hvězdám“. Málem se zhroutila. „A ty hvězdy, představ si, jsou pokryté třpytkami a zalaminované! Přitom jsem celé léto chystala obrázky ryb i s potápěčem a nápisem „Diving for Success“ (potápění pro úspěch)!“ „Ale prosím tě,“ utěšovala jsem ji, „nástěnky jsou nepodstatné. Důležitý je nábytek! Můj návrh na nástěnku s humorným nápisem „děti mají být vidět a ne slyšet“ byl samozřejmě také zamítnut a dostala jsem obkreslené ruce posypané třpytkami, zalaminované a na stonkách s nápisem „Zvedni ruku, jestli se těšíš do školy“. „Krásné,“ pochválila jsem asistentku. „A nástěnka Miss Grace je též krásná.“ Grace protočila oči a ukousla půlku kilové čokolády. „A zítra je výplata,“snažila jsem se ji povzbudit. Tak nevím. My jsme mívali na nástěnkách srp a kladivo nebo Gagarina. Koho to zajímá, ne? (Hlavně aby byl nábytek.)
