Když si připadáte jako osel v krupobití aneb Je Brno jen zablácená díra?
Věděli jste, že název Brno vznikl ze staročeského slova brnije, které znamená hlína, kal a bláto? Ne? Tak teď to víte. No ale neradujte se zlomyslně, Pražáci, jedna z teorií vzniku jména Praha je slovo pražiti, jako v místě, které bylo vypražené, vypálené a vymýcené. Já jsem tedy původní obyvatelka bláta a docela si tu jako správné prasátko rochním.
Každý rok do Brna jezdím několikrát a pokaždé vidím nové věci, zvyky, vymoženosti a houmlesáky. Letos mě zaujalo sousoší Hrášek na Mendlově náměstí, které se ale nelíbilo mojí kamarádce I. H. Prohlásila, že to vypadá jako nějaké postavy z koncentračního tábora. Také mi řekla, že někde četla takové přirovnání „stál tam jako osel v krupobití“, a moc se jí to líbilo, neboť jí to připomíná její život. I mně se to líbilo a hned jsem si připadala jako osel stojící v krupobití. Další zážitek představovala návštěva známého módního návrháře Miroslava Michaela Knota, který nejen navrhuje a šije top modely, ale je i slušný, hezký a skromný. Měl tam v salónu takové krásné ukázkové šaty, které se mi líbily a MUSELA jsem je mít, jenže byly ukázkové a neměly být na prodej.
To ovšem pan Michael ještě nepoznal hurikán jménem Blanka, která mu začala v salónu plakat, vzlykat a litovat se, jak je dvakrát rozvedená a jednou do pr...e koplá a že její duševní stav mohou zlepšit pouze a jenom tyto šaty tělové barvy na jedno ramínko s diamanty (ne pravými, jsem učitelka). A tak mi je prodal. Hned jsem si připadala jako Marilyn Monroe (z domova důchodců) a vyrazila do divadla na hru Lhář, která měla skvělé kritiky, ovšem já jsem ji moc nepochopila a maminka v polovině představení usnula.
I. H., která měla také pěkné šaty, tam seděla jako osel v krupobití a můj bratr utekl během prvních deseti minut na záchod, ze kterého se již nevrátil. Tatínek I. H. řekl zdvořile, že se mu líbila ta hudba. Ale myslím, že do divadla půjdu až zase tak za deset let. Po deseti pivech. Musíme podporovat kulturu. Návrhářské šaty budu nosit v Emirátech do paláce. To budou emirátníci čumět!
Co se mi v Hlíně, kalu a blátě nelíbilo, byly ceny úplně všeho a v Kauflandu absence deseti druhů manga. Hrůza! Takhle žít. Ještě jsem se chtěla zmínit o čekacích dobách na vystavení nového pasu. Cože? Měsíc se vůbec objednat a měsíc na něj čekat? To si jako v létě všichni všimli, že chtějí na dovolenou a vypršela jim platnost pasu? No, ještě že mám i kanadský. Ten je stejnak hezčí a má vodotisk hokejisty na vnitřních stránkách. Počasí je tu ovšem hezké, dá se i chodit ven a již jsem se aklimatizovala natolik, že si se spoluobčany stěžuji, jaké je v dvaceti osmi stupních vedro, když jsem ještě před několika dny přebíhala v pětačtyřiceti z klimatizace do klimatizace.
Za jedenáct dní jedu se Z. K. do Neapole, která již přišla s mottem pro tento výlet, a to: Vidět Neapol a nezemřít. To je dost přiléhavé a líbí se mi to. Uvidíme i Vesuv z hotelu na Ischii a možná se i v Pompejích porovnáme s vykopávkami a vyjdeme z toho úspěšně. Takže všem přeji krásné léto a posílám pozdrav Brňákovi Zdeňkovi K., který nedávno oslavoval Den bez kalhotek: šel do Billy jen v síťovaném tričku a v žabkách a vyhodili ho. Chudák.
