Z Česka do Arábie jedině s kufry plnými krávovin aneb Před lavinou nejlépe ochrání kožíšek z mývala
Tak balím. Zítra už odlétám do místa, kterému se říká Pískoviště a o nějakých luzích a hájích si budu moci nechat leda zdát. Nějakou divnou shodou náhod odlétám s více zavazadly, než jsem přiletěla. Vzpomínám, za co jsem zase utrácela svoje těžce vydřené Dirhamy, ale zdá se mi, že vše, co jsem pořídila v Česku, jsem ale opravdu nutně potřebovala.
Tak třeba ta stříbrná péřovka! Tohle léto bylo snad nejhnusnější za posledních dvacet let (srpen prý získal Oscara za nejlepší ztvárnění října) a když v noci klesla teplota na arktických devět stupňů, bylo třeba vytáhnout kozačky a zahřát kosti. Takže jsem si v jednom krásném obchůdku zakoupila také stříbrnou péřovou bundu s lavinovým čipem (!), což mi přišlo velmi zábavné, neboť nelyžuji. Bunda má také na kapuci pravou kožešinku z mývalíka, který žil dlouhý a spokojený život na luxusní farmě a z kůže byl stažen až po přirozené smrti (a ne, nebyla to asistovaná sebvražda).
Vidíte, jsem také eko eko a woke a také si nechám kdovíco nakecat, jen abych si mohla kupovat drahé blbosti, které mi budou v Emirátech hodně platné. Ledaže by mě v zimě (19 stupňů) zasypala nějaké písečná duna. Ale do pouště také nechodím, neboť nemám ráda ani sníh, ani písek.
Také jsem si všimla, že mi nějak přibylo oblečení a hlavně plavek. Plavky, ty já ale potřebuji, možná již za dva měsíce v Abu Dhabi klesne teplota, a budu se opalovat. Krásné šaty unosím také, ale asi jen pod abájou. Na tu jsem si v ádéčku tak zvykla, že mi prvních pár dní chození v lidských šatech po Evropě připadlo jako hrátky na nudapláži. A ne, nemusím abáju nosit. Ale chci. Co mám pod ní, se dozvíte za 200 Korun poslaných do redakce Reflexu. Pro chudé občany poznámka: většinou pyžamo nebo cvičební úbor.
Klidně bych ji nosila všude, ale v Česku jsou někteří občané netolerantní. Letos jsem se v naší republice hodně naučila. Byl to tedy zájezd poznávací. Tak například mi včera někdo vysvětlil, co to je inkaso. Dále umím na turistické mapě najít takzvaný „rozcestník“ (díky, Irmo) a v Daňkovicích jsem sežrala porci hlemýžďů, které zde majitel také pěstuje v ekologické zahrádce a krmí je bio salátem. Takže chutnají dobře. V Kanadě jsme na ně chodili do restaurace The Keg, za cenu 13 dolarů kanadských. Tam bych se nedivila, kdyby ochránci přírody zasáhli a šneky servírovali až zdechlé po přirozené smrti na luxusní escargot farmě. Už mám skoro sbaleno a vůbec se netěším. Znám to. Když vylezete z abudhabského letiště, je to jakoby vám někdo namířil do ksichtu horký fén. Ale práce šlechtí a já už za týden budu sedět ve sborovně s Irskými učitelkami a stěžovat si, kdo má po prázdninách větší díru v peněžence. Nás práce šlechtí každého sedmadvacátého v měsíci, a to pak zaplatíme kreditky a hned jsme zase švorc. Ale máme krásné vzpomínky na léto, a na to, jak jsme si nakonec s rodiči tak lezli na nervy, a opět jsme se nepozabíjeli, přesto, že nás to napadlo (několikrát). Tak Vám všem přeji krásný zbytek léta a hlavně pozor na laviny! Zdar anebo mae alsalama!
