Jak mít útulnější byt, když nesmíte mít doma psa? Hodně umírajících rostlin a nezabít švába
V našem ubytovacím komplexu není dovoleno chovat zvířátka. Takže soused má asi Touretteův syndrom, protože celý den štěká. Jestli i pije ze záchodu – to nevím. Rozhodla jsem se tedy, že si aspoň pořídím do bytu rostlinu, aby tu bylo útulněji. Jenže já jsem nikdy žádnou rostlinu nevlastnila, jen jednou kaktus. A i ten natáhl brka, chudák.
Vydala jsem se tedy na arabský trh s rostlinami a pokouším se vysvětlit: „Chci něco, co se nedá zabít.“ „Jo, madam, máme,“ujistil mě prodávající Ind a podstrčil mi takové tlustolisté rostliny. „Ty dlouho dlouho žádná voda a vydržet.“ „A nebudou mi moc odsávat kyslík?“ zeptala jsem se laicky a bylo mi to prd platné, protože Ind nerozuměl slovu kyslík a přinesl mi pytlík. „Tady krásný pytlík pro madam.“ No dobře, dobře. „A teď bych chtěla i nějaké rostliny, které nejsou tak ošklivé jako tyhle tlustolisté. Přinesl mi další rostliny, které údajně mají kvést, a i jednu, která tak nějak visí dolů. No paráda.
A tchynin jazyk. Ten jsem jediný znala. A prý je nesmrtelný. Indové mi nákup naložili do kufru. Doma jsem všechny rostliny dala do vany a osprchovala je. Ale nevykoupala, to ne, jen osprchovala. Pak jsem je rozestavěla na různá místa a čekala. Jako první zdechla ta visící. No co, stejnak jsem ji neměla ráda. A ona mě také ne, takže spáchala sebevraždu. Poté začal žloutnout a ztrácet pružnost tchynin jazyk. Jak to? Kdo říkal, že přežije všechno? Tak sprcha se ti nelíbila? Půjdeš do odpadkového pohřebiště.
Soused nadále štěká a z jeho bytu začínají zapáchat výkaly. To moje zbylé rostliny rozhodně nedělají. Ale také nerostou ani nekvetou. Vyhozené peníze. Jen mě napadá, co budu s rostlinami dělat, až v létě odjedu na dva měsíce prázdnin. Jsou dvě možnosti. Buď najdeme učitelku, která nebude cestovat, a s kolegyněmi jí z jednopokojového bytu uděláme botanickou zahradu, anebo do té doby všechny rostliny vychcípají. No, do července času dost, takže zatím rostliny podezřívavě pozoruji, a když mě některá naštve suchým listem, křičím na ni: „A ty seš další na řadě!“
Někdy dokonce lituji, že jsem si nechytila do krabičky toho švába, co mi seděl na vaně, a místo toho ho umlátila botou. Takový šváb je jistě vděčné zvířátko a neštěká. Myslím, že se asi krmí pivem, tak bych jen musela dávat pozor, abych mu to všechno nevypila. The end.
