Když vám naskáčou pupínky a mastička nepomáhá. Co zbývá?
Hned po návratu do Emirátuͦ (asi před měsícem) se mi udělala na obličeji taková protivná vyrážka. Začalo to pár pupínky, které se ovšem velmi rychle rozlezly po celém obličeji. Zašla jsem tedy na kožní, kde se nějaká indická doktorka domnívala, že mám alergii na slunce. Zajímavé.
Hned jsem se pochlubila kamarádce doktorce IH, která se zeptala, zdali mi kožařka předepsala fialovou, nebo modrou mastičku. Fialovou. Mazala jsem týden jako o život a vyrážka se zhoršovala. Opravdu jsem byla nakrknutá, že ve zralém mládí padesát plus let budu bojovat nejen s vráskami, ale také s pupínky. Teď už spíše pupenci. Půjdu se poradit s jinou kožařkou, rozhodla jsem se.
Moje kamarádka IH řekla: „Jen běž, teď dostaneš modrou mastičku.“ Tak jsem šla. Dermatoložka byla z Brazílie a měla světlou pokožku. Dobré znamení, pomyslila jsem si, ta bude evropským pupínkům rozumět. Po podrobném průzkumu začala googlit fotografie nejrůznějších vyrážek a prohlásila, že se s největší pravděpodobností jedná o reakci na vdechované kortikosteroidy, kterými jsem si předtím léčila devět měsíců šílenou bronchitidu.
Diagnóza tedy zněla acneiform eruption neboli výbuch pupínků předstírajících, že jsou akné, ale nejsou. Předepsala mi tu modrou mastičku a zakázala mi skoro všechno. Nechodit ven. Necvičit. Nepoužívat make-up. Dobře. Vše jsem dodržela, ale ve škole mi děti čuměly zblízka do ksichtu a komentovaly: „Miss, co to mít na obličej? To fuj?“ No, nebyla jsem v dobré náladě a odpověděla: „Tohle je nejmodernější hitovka ze salónu krásy. Jmenuje se to pupínky a je to děsně in. Kdo je nemá, jako by nebyl.“ „Já chtít taky pupíky,“ vzdychla závistivě Fatima.
Ovšem o víkendu jsem byla poněkud ztracená. Když nemůžu vůbec ven ani cvičit, co mám teda dělat? „No tak pojď s náma na brunch,“ navrhla kamarádka Grace, „to je indoors!“ Tak jo, šla jsem. Dokonce jsem se i proti doporučení kožařky napatlala make-upem.
Brunch byl sice pěkný, ale jídlo mi tam moc nechutnalo, tak jsem šla do růžového ginu a po třináctém jsem přestala počítat. Grace je naštěstí dobrá kamarádka a posiluje, takže mě domuͦ odnesla na zádech. V lobby mé budovy nás viděla tělocvikářka a velmi kroutila hlavou: „Co se vám stalo, miss Blanko?“ „No co, to jsou ty pupínky!”
Grace mě odnesla až do bytu a jako správná kamarádka mě hodila na gauč a vedle mě přistavila kýbl. Jo, je dobrá. No, a protože normálně moc nepiju, půjdu dnes té dermatoložce vynadat, jak to dopadá, když mi všechno zakáže. Třeba má v záloze ještě zelenou mastičku, po které se tak nezmažu.
