Jak vypadá první rande s doktorem, než vám provede operaci… No, však víte čeho
Dnes se s vámi podělím o emirátské zdravotnické postřehy, neboť můj sloupek o kolonoskopii měl velký úspěch. Takže vlastně dělám veřejnou osvětu, protože na tohle důležité vyšetření by měli jít všichni.
Den před jen pijete projímadla, což je úplně přesně ájurvédský přístup. Tentokrát mi na kolonoskopii byly nalezeny pouze nějaké banální hemeroidy, ale to už asi také víte. Během několika hodin jsem byla v čekárně kolorektálního specialisty z Itálie. „Ciao dottore Massimo!“ pozdravila jsem krásného vysokého kolorektálního Itala v ordinaci. „Vy mluvíte italsky?“ podivil se. „Ne, já jsem si to teď vygooglila, abych vás ohromila,“ přiznala jsem.
Ukázalo se, že zná Brno. Vedl se mnou lehkou konverzaci, tak jsem si skoro ani nevšimla, že ležím na boku na lehátku a lékař mi strká prst do řiti. Tak tohle asi bylo první rande, pomyslila jsem si a hned se objednala na další vyšetření. Následující týden mi tým zdravotníků v čele s dr. Massimem strčili, víte kam, balónek a požadovali, abych různě svírala a tlačila a tak.
Dr. Massimo stále mluvil o Brně a jak se mu tam líbilo. Odpovídala jsem jen jednoslovně, neboť jsem měla tam, co slunce nesvítí, balónek. Tak tohle asi bylo druhé rande. Dr. Massimo se nyní začal rozplývat nad silou mého svěrače, kdy jsem (asi strachy) natlačila maximální hodnoty Newtonů.
„Ty hemeroidy odstraníme,“ oznámil mi. „Také tam máte mateřské znaménko, které je na tak neobvyklém místě, že jej uřízneme taky.“ Natáhla jsem si kalhoty a po další lehké konverzaci o Brně (Moto GP) mi doktor řekl, že již po třech dnech po operaci mohu jít do práce. „Mamma mia!“ vykřikla jsem dramaticky. „Já jsem učitelka první třídy a žáci neustále utíkají. Musím je pochytat a přitom bych si dozajista natrhla… to.“
Doktor mi beze slov napsal sedm dní a já mohla další týden pokecat s anesteziologem, který nebyl tak hezký a ani Ital. Vzala jsem s sebou i přítele SH, protože už bylo na čase, aby si zvykl na moje časté návštěvy lékařských zařízení. Měla jsem v záloze také velmi vtipnou repliku a těšila jsem se, že ji v ordinaci uplatním. Probrali jsme moji váhu, prášky, které beru, pitný režim před operací. Teď přišel můj moment.
„Doktore,“ odkašlala jsem si s vážnou tváří, „až budu v té narkóze a moje choulostivé místo bude odhaleno, nepřeji si, aby toho někdo zneužil.“ Chudák doktor málem omdlel. „Toho si nevšímejte, ona má takovýto smysl pro humor,“ omluvil mě SH. Tak zase nic, nikdo se nesmál. Ale operace byla stanovena a já se na ni tak těším, protože to bude mnohem větší zábava než v práci. Takové mini prázdniny.
A teď mi řekněte, když takový kolorektální chirurg vyleze z práce a rozhlédne se kolem sebe, křičí samým štěstím „Tváře! Tváře!“?
Co si o tom myslíte vy a jakou zkušenost jste měli s kolorektalisty?
