Jarní prázdniny aneb Čas na odpočinek od třídních sígrů a tlusté americké školní poradkyně
Tak se nám učitelkám blíží prázdniny (zase), hned po Ramadánu, kdy jsme pracovaly zkrácené hodiny od 8.30 do 12.30. Což zní skvěle, ale práce nám neubrali, ale naopak přidali, takže si nikdo ani neu...l. Irské učitelky se tentokrát chystají do Japonska a do Číny.
Do Česka nikdo, nevím proč. Aoife se mě ptá, kam pojedu já, tak odpovídám, že nanejvýš do p...e, neboť jsem si koupila krásný byteček blízko zálivu, a jsem tedy chudá. „Ale ksicht máš plnej botoxu, tak nejsi zas až tak chudá,“ komentovala vtipně. „Botox bude, i kdyby na žrádlo nebylo,“ odpovídám, protože se svými kosmetickými zákroky se nikdy netajím. Chlapi také nepředstírají, že nepijí pivo.
Nejvíce se ale těším na to, že nebudu v kontaktu se školní poradkyní. Je to arogantní americká černoška vážící asi 300 kg, ví nic o ničem a poslední dobou se zdá, že v náplni její práce je buzerovat mě. Mám totiž ve třídě největší počet dětí s poruchou chování (sígry), kteří pro Ms. Bečku Sádla představují hrozbu v podobě práce. Ona ráda sedí ve svém kanclu ve tmě, kde konzumuje McDonald’s a dorty. Čokoládové. To je na její hazuce vidět.
Jak se do školy dostala, těžko říct. Zřejmě jí platí knoflíky a ona potřebuje být důležitá. Měla by pracovat s dětmi, které mají problémy s disciplínou, ale ona místo toho raději hodnotí mě. Leze mi bez oznámení do třídy, kde si dřepne do křesla mé asistentky, nalomí sedadlo a čumí. Po hodině matematiky mi pak například prozradí, že Mohamed se stále neumí podepsat, protože mě nemá rád. A vůbec, já jí také nějak nesedím. Jsem „drzá“ učitelka. „Mohla byste tohle prosím doslovně zopakovat před ředitelem?“ zeptala jsem se.
Ještě nikdy jsem neviděla Ms. Bečku Sádla vystřelit z mé třídy tak rychle. Utekla jako malý Jarda. Samozřejmě jsem si stěžovala řediteli, že její chování hraničí s pomluvou a že na mě mluví velmi hlasitě, dalo by se i říct, že křičí. A to před dětmi i před asistentkou s rozsedlým křeslem.
Ředitel tedy na zítřek svolal meeting, na který se moc těším. Ms. Bečka Sádla se totiž nedokáže ovládnout a možná se pustí i do něj. No, lepší než talkshow. A pak budu mít od celého cirkusu oraz. Dva týdny – a to už v podstatě na prázdninách bydlím. Hodně lidí přijede sem, ale já zde trvale žiji, tak co. Kam bych jezdila, když je tu krásně teplo, moře (záliv) a spousta nádherných výletů.
A to vše s ksichtem plným botoxu. Ale no tak, nekritizujte. Nemusíte se pak dívat do sádelnatého obličeje Bečky. Ona za chvíli stejně bude potřebovat takový ten americký vozík, aby se mohla přesunovat z domova do cukrárny. Bless her. A Irky mi pak ukážou fotky z Japonska, které si ráda prohlédnu, a pak už tam nebudu muset jezdit, neboť jsem to již viděla na mobilech. Happy holiday!
