Eva Pilarová: Poslední sbohem velké dámě české hudby, se kterou se kvůli koronaviru nemůžeme rozloučit

Josef Škvorecký: Óda na Evu „Fitz“ Pilarovou – první českou jazzovou zpěvačku

Už tenkrát
dávno
za hákového času
kdy Doktor Swing nás léčil po nocích
Louis Satchmo
polobůh
v šelaku s námi vzýval
příchod té dcery bohů jazzových –
A teď je s námi!
Nad hukotem světa
ke hvězdám na něž Buddy Bolden dých’
V kočárku saxofonů
lehkým rockem vzlétá
na křídlech synkop altových
divoká neposkvrněná
sladká a šílená
Duše
Jazzu

29. března 1962, Kultura (použita druhá polovina básně)

Příjmení „Fitz-Pilarová“ jí vymyslel její další celoživotní přítel, Jiří Suchý, když zpívala skladbu z repertoáru Elly Fitzgeraldové. „Ale hlavně jsem slyšela na Pilarku, to mi zůstalo celý život,“ opakovala často zpěvačka, jejíž kariéru osudově nasměrovala právě šedesátá léta: v dubnu 1960 udělala konkurs do Semaforu, v červnu se provdala za jazzmana Milana Pilara, v září v Semaforu nastoupila do angažmá. V letech 1964 a 1967 pak vyhrála Zlatého slavíka.

Právě o téhle éře jsme spolu mluvily těsně před Vánocemi 2019, kdy jsem se jí ptala na dalšího „osudového“ kolegu, hudebníka Jiřího Šlitra, mimo jiné autora jejího duetu s Waldemarem Matuškou Láska nebeská. Vysypala ze sebe desítky historek. Jak mu při natáčení scénky Já jsem švarný z filmu Dobře placená procházka musela vlepit facku hned několikrát, protože jako herec-amatér těsně před fackou vždycky ucukl a mrkl, a tak režiséři Miloš Forman a Ján Roháč byli nespokojení… Jak jednou z legrace při zkoušce zaštěkal, kousl ji na jevišti do lýtka a ona se lekla tak strašně, že jí vyrazil opar na rtu a pak ji při televizním natáčení museli zabírat jenom z jedné strany… Jak ji vzal na oběd do čínské restaurace, kde jí namluvil, a ona mu uvěřila, že živé rybičky v tamním akváriu jí na vyžádání před očima usmaží na pánvičce…