Sto let Trianonu: Největší křivda v dějinách maďarského národa
K budapešťskému parlamentu se nově táhne stometrový příkop s nehasnoucím plamenem na konci. Po jeho stranách jsou vyrytá slova jako Záhřeb, Bratislava, Trnava, Kluž nebo Subotica – všechno názvy měst bývalého Uherska. Maďaři si připomínají 100 let od podpisu Trianonské smlouvy (4. června 1920), která třetinu z nich zanechala v cizích státech.
„Jako vytržený, chřadnoucí květ je pět miliónů Maďarů, které neslyší velký svět,“ zní na stadiónu před zápasem maďarské fotbalové reprezentace s Uruguayí. Píseň Nélküled od kapely Ismerős arcok o zahraničních Maďarech zpívají do mikrofonu jedni z nich, středoškoláci z Dunajské Stredy, z lóže jim tleská premiér Orbán a 65 tisíc lidí se při vlasteneckém songu drží za srdce nebo šálu nad hlavou. Tahle scéna se opakuje pravidelně a po zápasech nároďáku se objevuje na sociálních sítích pohoršení z toho, že ne všichni při Nélküledu povstali.
Pět miliónů nicméně není úplně přesných, dnes jde asi o tři milióny Maďarů žijících hlavně na jihu Slovenska, ve středním a západním Rumunsku, na severu Srbska v oblasti Vojvodina a v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Letošní, 100. výročí podpisu Trianonské smlouvy a osud Maďarů mimo vlast by bylo v Maďarsku, nebýt pandemie, jasným tématem číslo jedna. Akademie věd připravila speciální stránky a vědecký tým, velká média chystala speciály.
Maďarsko si navíc se sousedy průběžně adresuje různé drobné provokace. Nedávno třeba rumunský prezident Iohannis parodoval maďarštinu a obviňoval své soupeře, že se chystají darovat Maďarsku zpátky Transylvánii. Ostatně podle loňského průzkumu si 62,6 procenta Rumunů myslí, že Maďarsko chce v budoucnu nad tímto regionem „převzít kontrolu“. Jednotlivosti jako pálení maďarských vlajek v Rumunsku a rumunských v Maďarsku přicházejí skoro pravidelně. Přesto jsou dnes vztahy Maďarů se sousedy za posledních sto let asi nejlepší, jaké byly.
Jak se kreslila mapa
Jak ale vůbec před 100 lety dnešní hranice Maďarska vznikly?
Na mírových konferencích po konci první světové války bylo rozdělení území bývalé monarchie jedním ze zásadních témat a maďarští zástupci si vzhledem k válečné porážce i tvrdé maďarizaci jiných národů v Uhersku v předcházejících dekádách nemohli příliš diktovat. I tak ale původně požadovali zachování hranic historického Uherska narýsovaných geologicky Karpatskou kotlinou, a to s argumentem, že kvůli logistické a administrativní provázanosti není možné uherský stát rozbít. To ovšem bylo vzhledem k tomu, že ve Velkém Uhersku netvořili Maďaři ani polovinu populace, od začátku nereálné. Později se tak snažil maďarský vyslanec Albert Apponyi na jednáních ve Versailles prosadit alespoň vymezení hranic podle etnického složení oblastí. Patrně si ale uškodil i poznámkami, že by Maďaři neměli žít pod nadvládou „podřadných národů“. Celkově Maďarsku nepomohla ani chaotická situace v Budapešti, kde se k moci dral komunista Béla Kun a v období po válce nebylo dlouho ani jasné, kdo vlastně Maďarsko oficiálně reprezentuje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
