Kluci ze Židenic: Osudy spoluhráčů z fotbalového klubu se během 2. světové války dramaticky rozešly
V polovině třicátých let spolu v brněnském fotbalovém klubu SK Židenice František Novák, Karel Böhm a Stephan Pospichal trénovali, hráli, možná se i přátelili. Mnichov a německá okupace všechno změnily. Z levého záložníka se stal palubní střelec, z obránce odbojář, střední záložník narukoval do Wehrmachtu. Teď už nešlo o góly, ale o život. Do druhého poločasu už ani jeden nenastoupil.
Za první světové války měly SK Židenice oproti jiným klubům neoddiskutovatelnou výhodu. Předsedou a mecenášem klubu byl mlynář Cyril Lacina, jeho syn Cyril Metoděj Lacina mladší na začátku ledna 1913 v hostinci U Machů židenický tým založil. Mezi zakládající členy patřili i bratři Jan a Romuald Lorenzovi. Romuald, přezdívaný Rumík, padl v září 1914 nedaleko Lvova. Další fotbalisty už Lacinovy konexe a drahocenná mouka před frontou zachránily. Například Bohumír Svatoš z SK Smíchov se po utkání v Židenicích zmínil, že musí pozítří narukovat. Mlynář jej vybídl, aby zůstal v Brně. V posádkové nemocnici v Zábrdovicích mu následující den objevili žaludeční vředy, chirurg Katolický byl příznivcem kopané. Židenický dres se stal vyhledávanou jistotou, do moravského klubu mířili i hráči Slavie a Sparty. Na zápasy do Židenic a pytel mouky se fotbalisté těšili. Když Lacina zval soupeře telegramem, nikdy neopomněl dodat, že neodjedou s prázdnou. „Přijeďte rychlíkem s pytlíkem!“
Dva roky po válce utrpěly SK Židenice citelnou ztrátu, velkorysý Cyril Lacina mladší zemřel na tuberkulózu. Na hřišti se však Židenickým dařilo, navíc mužstvo začala podporovat Zbrojovka Brno. V roce 1926 se Židenice staly amatérským mistrem Moravy a Československa.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
