Eva, pramáti nás všech: První člověk, který v bibli hovoří a první se také odhodlá k samostatnému činu
Jak se pozná osudová žena? Je to dáma, jež dokáže nad nějakým mužem získat moc a přiměje ho dělat nebezpečné věci. Občas ho tím připraví o život a někdy s ním zahyne i ona sama. Právě to se stalo biblické Evě. V ráji se jí zalíbilo ovoce stromu poznání, přes zákaz z něj pojedla a část dala i svému partnerovi. Za to se oba stali smrtelnými, byli vyhnání z ráje a odsouzeni k dřině a bolesti. A protože tento trest – přinejmenším podle křesťanské tradice – je dědičný, stala se Eva osudovou ženou i pro nás ostatní, všechny její potomky. Anebo je to možná naopak, třeba jsme dědici požehnání, které nám biblická matka odkázala.
Příběh o Adamovi a Evě – nebo Evě a Adamovi? – je asi nejznámější starozákonní motiv. Stačí v hovoru jen brnknout o slova jako žebro, had, jablko nebo fíkový list.
Záleží na nás, o čem se rozhodneme, že Evin příběh pojednává. Je to první love story, nebo první krize v životě lidstva? Je to příběh se špatným koncem, anebo dobrým? Je Eva kladná hrdinka, nebo záporná?
Bible jen málokdy popisuje vzhled nebo povahu svých postav. Charakterizuje je vždy hlavně jejich jednání a čtenář má za úkol si je sám vybarvit. Někdy doslova. Evu si Evropané obvykle představovali jako bělošku, stačí se podívat na kterýkoli starý obraz a vlastně ještě dnes jakýkoli barevný časopis nebo reklamu. Pokud ovšem Evu chápeme jako předobraz a pramatku všech, neměla by mít žádnou „rasu“.
Od starověku hrála Eva roli svůdnice k hříchu, novodobá kultura tento motiv přeznačkovala a více se soustředila na její vykreslení jako živočišné samice. Z praženy se stala jakási nadžena, vždy mladá, učesaná, žádoucí i žádostivá. Ostatně už rabínská tradice dospěla k závěru, že byla nejkrásnější ženou, jaká kdy žila. Těžko soudit, co si o jejím vzhledu myslel Adam, žádné srovnání neměl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
