Odchod sovětských vojsk: Před třiceti lety skončila okupace Československa

V létě 1968 se kapitán Eduard Vorobjov těšil zpátky do Moskvy, kde byl přijat na Vojenskou akademii M. V. Frunzeho. Do Sovětského svazu měl po pětileté službě ve východním Německu odcestovat 20. srpna 1968. Svůj odjezd však musel o několik měsíců odložit. V noci 21. srpna 1968 do Československa vpadlo půl miliónu vojáků Varšavské smlouvy. Kapitán Vorobjov se invaze také zúčastnil. Rota, jíž velel, překročila československou hranici u Černého Potoka nedaleko Ústí nad Labem a pokračovala na Domažlice. „Byla to chyba,“ připustí později,„ta akce nebyla nutná.“ Po podpisu dohody o dočasném pobytu sovětských vojsk na území Československa v říjnu 1968 se jeho jednotka stáhla zpět do Německa. Eduard Vorobjov se v generálské hodnosti vrátil do Československa v roce 1987, kdy ho Michail Gorbačov pověřil velením Střední skupiny sovětských vojsk. O čtyři roky později, 27. června 1991, Eduard Vorobjov opustil Československo jako poslední sovětský voják. „Díky věcnému a vstřícnému přístupu velitele Vorobjova se odsun nezkomplikoval,“ uznává bývalý předseda parlamentní komise pro dohled nad odchodem sovětských vojsk Michael Kocáb.

Dočasný pobyt

Smlouva o dočasném pobytu sovětských vojsk byla uzavřena necelý měsíc po invazi. „Vláda Svazu sovětských socialistických republik, jednajíc se souhlasem vlád Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, a vláda Československé socialistické republiky se dohodly na tom, že část sovětských vojsk nacházejících se v Československé socialistické republice zůstává dočasně na území Československé socialistické republiky za účelem zajištění bezpečnosti zemí socialis­tického společenství před sílícími revanšistickými snahami západoněmeckých militaristických sil,“ stojí v článku 1 smlouvy, již ve středu 16. října 1968 podepsali předseda československé vlády ­Oldřich Černík a předseda rady ministrů SSSR Alexej Kosygin. O dva dny později Smlouvu o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky schválilo Národní shromáždění. Oldřich Černík na úvod prohlásil, že její schválení je v „zájmu šťastné budoucnosti“. Z dvou set čtyřiceti dvou přítomných poslanců hlasovali proti pouze čtyři – Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Božena Fuková, František Kriegel a František Vodsloň, deset se jich zdrželo hlasování. Poslankyně a právnička Gertruda Sekaninová-Čakrtová se ujala slova a mimo jiné poukázala na skutečnost, že není jasně určena doba platnosti smlouvy a chybí v ní článek, „který by zněl, že tato dohoda má dočasnou platnost do doby uzavření dohody o úplném odchodu sovětských vojsk“. Sekaninová rovněž připomněla, jakým způsobem se sovětská vojska na československém území ocitla, a dodala: „Pokládám… za mimořádně důležité pro postupné obnovení nezbytné důvěry, aby bylo jednáno o dosažení dohody o úplném odchodu vojsk z naší země… Doporučuji proto a navrhuji, aby Národní shromáždění přijalo toto usnesení: Národní shromáždění žádá vládu, aby v brzké době zahájila se Sovětským svazem jednání o úplném odchodu sovětských vojsk z československého území.“