Vítěz Velké pardubické údajně spáchal sebevraždu skokem z okna, mohli ho ale zabít i estébáci

Velká pardubická se tradičně koná druhou říjnovou neděli a je považována za ukončení sezóny překážkových dostihů. Jak čas plynul, dostihový svět na Hejmovského triumf v roce 1951 zapomněl. V roce 2010 však vyhrál Velkou pardubickou, a to již posedmé, populární Josef Váňa téměř v padesáti osmi letech. Načež média připomněla, že Hejmovský, vítěz v roce 1951, byl ještě o rok starší než Váňa. Tohle novináři zmínili, ale další informace o Hejmovském nepřidali. Neznali je, neměli důvod pátrat po minulosti málo známého jezdce? Nebo se jim osud z počátku padesátých let jevil jako poněkud zaprášený?

Nedalo mi to a zalistoval jsem ve starších číslech časopisu Jazdectvo a objevil v nich text Miloše Svobody, historika pardubického dostihu, jenž o někdejším Hejmovského triumfu napsal: „Byla to skvělá jízda ‚devětapadesátiletého mladíka‘. Rok nato tento vynikající jezdec tragicky zemřel.“ Tečka. Pokud však šlo o vynikajícího jezdce, nemohl být přece neznámý. Jenomže historik Svoboda o skonu Hejmovského v roce 1952 nic bližšího nedodal. Nebylo to zvláštní?!

Překvapivá odpověď

Jediným záchytným bodem v pátrání byl fakt, že Hejmovský ve Velké pardubické startoval v dresu Sokola Opava. Na Opavsku dlouho žila známá jezdkyně Eva Palyzová, která jezdila dostihy od padesátých do sedmdesátých let. Bude však v roce 2010 o Hejmovském něco vědět? Když tehdy zvedla telefon, dotaz ji nepřekvapil.

„Vím, o koho jde. Trénoval s koňmi na statku mého manžela, který mi o něm vyprávěl. Rok po vítězství v Pardubicích pozvali estébáci Hejmovského do Prahy, při výsledu ho zabili a nastrčili to tak, že šlo o sebevraždu!“ odpověděla stručně a skoro se omlouvala, že víc o smutném osudu neví. Věděla však, kdo by mohl vědět – na Opavsku i na Slovensku. Dodala, že Hejmovského příbuzní a přátelé určitě žijí.