Osobní vzpomínka na Frederika de Klerka: Měl strach, ale nenechal jím ovlivnit svoji práci
Frederik Willem de Klerk, přezdívaný Gorbačov Afriky, poslední prezident éry apartheidu v Jižní Africe (1989 až 1994) a první viceprezident v kabinetu prezidenta Nelsona Mandely (1994–96), byl v rozhovoru pro Reflex tvrdý, ale velice zajímavý soupeř. Interview se uskutečnilo v roce 2009.
Pragmatického lídra jeho formátu, tedy osobnost s jasnou vizí, dnes kolem sebe nevidím. Nejen v Česku. Se sebevědomím tvrdého vyjednavače, s erudicí, bez nutkavé potřeby chovat se jako macho. S dobrými intencemi pro svoji zemi. Muže s přísně analytickým způsobem myšlení, pronikavou inteligencí, jistou osobní integritou.
V myšlenkovém směřování Gorbačova a de Klerka v 80. letech minulého století najdeme skutečně paralely: ale zatímco sen sovětského vůdce o úspěšném socialismu trvá dodnes, de Klerk se za apartheid – jako vůbec první běloch v historii JAR – v dubnu 1993 omluvil.
To je povrchní!
Sešli jsme se na pražském Žofíně, o přestávce mezinárodní konference, kterou pořádala Nadace Fórum 2000. Za organizaci interview dnes patří dodatečný dík již zesnulému, tehdejšímu řediteli Fóra 2000 Oldřichu Černému.
Žádný kliďas. Jednou se prý s Mandelou tak pohádal, že mu práskl s telefonem. Prozradil, že se mezi lety 1989–94 i přes ochranku (mimochodem ve srovnání s dnešními poměry symbolickou) občas bál. „Měl jsem strach, ale nenechal jsem jím ovlivnit svoji práci.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
