Smrt po úspěchu: Výprava Roberta Scotta dorazila na jižní pól před 110 lety
„Na sever a na jih… To se neochodí… Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!... Železná zásoba je nedotknutelná. A kromě toho jsme ji včera snědli…“ Cimrmanovské hlášky se týkají dobytí severního pólu pražskými otužilci 5. dubna 1909, jednodenním náskokem bourajícího mýtus už tak diskutabilního prvenství Američana Roberta Pearyho. To z jižní točny, dobyté 14. prosince 1911 Norem Roaldem Amundsenem, se nikdo z anglické výpravy Roberta Scotta, o měsíc pomalejší, nevrátil živý.
Ledová pláň, krutý mráz, vyčerpaní muži táhnoucí sáně s proviantem a výstrojí. Posledních 200 mil se pětice musí spoléhat na vlastní síly. Její velitel, anglický kapitán Robert Falcon Scott, totiž hrubě selhal v řadě ohledů – už při samotné volbě tažných zvířat. Sibiřští poníci, kterým dal přednost před tradičními psími spřeženími polárníků, se bořili po břicha ve sněhu a brzy museli být utraceni. Co asi letělo hlavou paličaté polární výpravě, která nehodlala zahanbit Britské impérium a přenechat pól Američanům nebo momentálně nejvážnějšímu rivalovi, Noru Amundsenovi?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
