Ve veřejném prostoru se poměrně emotivně debatuje o poslání a činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů a jím řízeného Archívu bezpečnostních složek. Část argumentů lze označit za účelové, zbytečně politizující věcné problémy, někteří diskutéři prokazují fatální neznalost a u jiných cítím určité déjà vu. Jako otce zakladatele této stále ještě nenahraditelné paměťové instituce mě pochopitelně její současnost i budoucnost eminentně zajímají. Pro vysvětlení současného dění se ovšem musíme vrátit do minulosti a připomenout si ve zkratce a z nadhledu historicko-politické pozadí vzniku ústavu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
