Harry Belafonte: Jen málokdo se tolik zasloužil o svobodnou americkou hudbu
Dějiny se nedělají samy. Chce to vždycky pár správných žen či chlapů, aby se společensko-politické změny daly do pohybu. V případě hnutí za občanská práva ve Spojených státech amerických na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století riskovala své kariéry, renomé a životy spousta odvážných osobností, jejichž jména naneštěstí dávno vzala voda. A pak jsou ti, na které svítily reflektory. Paul Robeson. Rosa Parksová. Martin Luther King. Sidney Poitier. Nejdéle vydržel bojovat za svou věc HARRY BELAFONTE, o němž se říká, že oženil popkulturu s politikou. Když letos 25. dubna v šestadevadesáti letech zemřel, s hlasitým bouchnutím se tak zavřela jedna velká učebnice amerického dějepisu.
Jako herec se naposledy objevil ve snímku Spikea Leeho BlacKkKlansman. Jako zpěvák boural žánrové bariéry. Jako aktivista oponoval všem americkým prezidentům. Belafonte ztělesňoval klidnou sílu, díky níž v éře nejtužšího rasismu jedním tahem smetl všechny své konkurenty. Jeho zásadní album Calypso, které pokořilo hudební žebříčky v roce 1956 (těsně před příchodem Elvise Presleyho), vydrželo v hitparádách 31 týdnů a koupilo si ho přes milión posluchačů. To se do té doby žádnému interpretovi, bílému ani černému, nepodařilo.
BÝT VE VŠEM NEJLEPŠÍ
Jeho celé jméno znělo Harold George Bellanfanti Jr. Na svět přišel 1. března 1927 v newyorském Harlemu, rodiče mu však dali do vínku temperament a svěží rytmus Karibiku. Matka Melvine pocházela z Alexandrie na Jamajce a v New Yorku dělala uklízečku. Otec Harold George Bellanfanti starší přicestoval z ostrova Martinik a v USA to dotáhl na šéfkuchaře. Aby toho nebylo málo, Harryho prarodiče měli afrojamajskou, skotskou a nizozemskou krev, nemluvě o předcích z řad sefardských Židů.
Od pátého do třináctého roku svého života žil Belafonte s babičkou přímo na Jamajce, kde navštěvoval komplex Wolmerových škol. Heslo tohoto ústavu, řízeného ve stylu klasického britského školství, zní: „Ať už děláš cokoliv, dělej to dobře.“ Stejným mottem se řídil Harryho vzor Paul Robeson – geniální pěvec spirituálů i velký „přítel“ Sovětského svazu. Robesonův příklon ke komunismu však neumenšuje jeho zásluhy o rasovou a etnickou rovnost v Americe. To on nasadil laťku všem politickým aktivistům tmavé pleti, kteří přišli po něm.
Pravidlo číslo jedna: Buď vždycky ve všem lepší, než jsou ti, kdo se ti snaží bránit ve tvém konání. Výjimeční Afroameričané (či v Harryho případě Afrojamajčané), odhodlaní změnit tvář USA, museli mít perfektní výsledky ve škole i ve sportu, za každých okolností museli vypadat jako ze škatulky a jejich společenské vystupování muselo být bezchybné. Podívejte se na afroamerickou ikonu filmového plátna, skvělého Sidneyho Poitiera. Ve snímcích V žáru noci, Panu učiteli s láskou a Hádej, kdo přijde na večeři svým slušným, leč neústupným chováním, podpořeným dokonalou elegancí, dalece převyšoval úroveň bělochů, kteří mu v příběhu sekundovali.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
