Před 40 lety vyhrál tým Bohemians slavně první ligu. Za úspěchem stál legendární trenér Pospíchal. Jaký byl?
Když před 40 lety ve středu 12. června 1983 hostil fotbalový tým Bohemians Praha slovenský ZVL Žilina, ve sluncem prozářeném odpoledni byli fanoušci z vršovického ďolíčku přesvědčeni, že zažijí velký svátek. Už je to věc jistá, sledujete mistra – hlásal jejich transparent na tribuně za brankou. V podvečer, přesně v 18.48 hodin, to výhra 4:1 potvrdila. Kdysi malý klub získal svůj první a současně poslední primát v československé lize! Trenérem byl Tomáš Pospíchal.
Sestavu, které se to v předposledním kole soutěže podařilo, tvořili brankář Zdeněk Hruška, obránci Jakubec, Prokeš, Bičovský, Ondra, záložníci Chaloupka, Zelenský, Koukal a útočníci Němec, Levý, Vladimír Hruška. Góly stříleli Chaloupka, Prokeš, Koukal a Němec. Vedení 3:0 v poločase a převaha po přestávce dávaly tušit, že „plánované“ radosti se téměř jedenáct tisíc diváků na nabitém stadiónu zcela jistě dočká. „Když rozhodčí zapískal konec, vybouchla nepopsatelná radost,“ vybavoval si tehdejší euforii Zdeněk Prokeš. „Rozhlas na tribuně vyvolával naše jména. Fanoušci vběhli na hřiště, gratulovali nám a v kabině teklo šampaňské proudem!“
Klub založený roku 1905 se stal v historii našeho fotbalu jedenáctým ligovým mistrem. Po klubech, jakými byly Slavia, Sparta, Slovan Bratislava, Dukla Praha, Spartak Trnava, Zbrojovka Brno, Baník Ostrava…
Radost netajili ani „muži v pozadí“, dva otcové triumfu – tajemník oddílu Zdeněk Svoboda a trenér Tomáš Pospíchal.
PŘEZDÍVKA „POSPES“
Svoboda na to vzpomínal takto: „Cesta k titulu začala v roce 1977. U mužstva skončil trenér Bohumil Musil, a tak nám doktor Jíra, funkcionář fotbalového svazu a kdysi hráč Bohemky, doporučoval dva trenéry – Josefa Masopusta a Tomáše Pospíchala. Masopust nám ale připadal až moc slušný a málo tvrdý, zato o Pospíchalovi kolovaly zvěsti, že ve své první trenérské štaci v Baníku Ostrava byl hodně přísný. Byla to třeba historka, jak útočníku Klementovi dal ránu pěstí, protože pil a mrhal svým talentem. Domluvy nepomohly, takže se trenér neudržel, načež musel se zraněnou rukou na ošetření… I tohle byl jeden z důvodů, proč jsme Pospíchala přijali. Když zahájil ostře letní přípravu, hráči po pár dnech sotva chodili. Byl na ně jako pes při tréninku, ale i po něm, proto mu dali přezdívku ‚Pospes‘. On byl třeba zvyklý střežit několik dnů před důležitým zápasem jejich životosprávu, a to i večer. Sedl do trabanta a dva až tři hráče doma navštívil. Zazvonil u dveří, dovnitř nešel, stačil mu jen krátký rozhovor, aby poznal, jak se věci mají. Nikdy ale nikoho nepřistihl při něčem nepatřičném. Vím to, jezdil jsem s ním. Protože hráči s takovými přepadeními brzy počítali, průšvih si nikdo nechtěl dovolit. Takže blahodárný účinek to mělo.“
SOCIÁLNÍ CÍTĚNÍ
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
