Český Jadran: Příběhy našich námořníků za Rakouska-Uherska byly dobrodružné, tragické i veselé

V dobách, kdy polovina Jadranu patřila rakousko-uherské monarchii, bylo s nástupem 20. století potřeba jeho válečné loďstvo výrazně modernizovat. O to se postaral nejeden český projektant, děla z plzeňské Škodovky, ocel a stroje z Vítkovických železáren nebo Královopolských strojíren. Moderní námořnictvo však vyžaduje také šikovné a vzdělané námořníky. Proto při pohledu na tehdejší celkem nízkou technickou a vzdělanostní úroveň většiny národů habsburské monarchie nás nemůže nijak překvapit (a naopak může nás to naplňovat hrdostí), že právě suchozemští Češi spolu s Vídeňáky či Němci z českého pohraničí nacházeli široké a úspěšné uplatnění i u námořnictva. Naopak někteří „synové moře“ z řad Chorvatů, Černohorců či istrijských Italů (tehdy s velkým procentem analfabetů) často vykonávali zpravidla jen podřadné funkce topičů a podobných odborností.

Pokud v roce 1918 tvořil suchozemský český živel jen 10,6 procenta celkového stavu rakousko-uherského válečného námořnictva (téměř 6000 mužů), je třeba zdůraznit, že u mnoha vysoce kvalifikovaných poddůstojnických i důstojnických odborností (dělostřelci, strojníci, lodní konstruktéři, zdravotníci, ale také třeba radiotelegrafisté, potápěči či hudebníci) tento poměr Češi mnohonásobně překračovali. Tato skutečnost se samozřejmě týká i služby u tehdy nové námořní zbraně, kterou představovaly ponorky, kde Češi tvořili asi třetinu posádek. Podobné to bylo i ve sboru námořních lékařů, kde dokonce Češi drtivě převažovali.

Při zahraničních plavbách rakousko-uherských lodí poznali naši předci třeba Turecko, Krétu, Maroko, USA, Argentinu, a především Čínu, Japonsko či ruský Vladivostok, což z nich po návratu do civilu dělalo v rodině i u sousedů oblíbené vypravěče o dálkách a mořích, po nichž Češi vždy toužili. Podívejme se proto alespoň krátce do bohaté minulosti našich pradědečků v námořnických uniformách, která připomíná jejich veselé i smutné zážitky ve službách císaře pána…

Mořští Švejci

Čeští námořníci při nástupu k „maríně“ v hlavní základně válečného loďstva v istrijské Pule si rychle zvykli na zdejší víno i pestrý námořnický slang, jenž měl kořeny v chorvatštině, němčině či italštině – například klapa (národnostní skupina na lodi), britula (námořnický nůž), bůži (námořní vězení), fogista (topič), kvarat (čtvrt litru vína), mudante (spodky) atd.