Hans Ruedi Giger: Kníže temných biomechanických rituálů a tvůrce legendárního hollywoodského monstra
Držitel Oscara za vizualitu filmu Vetřelec, švýcarský pop artista z temné strany síly Hans Ruedi Giger (1940–2014), zůstává i devět let po svém záhadném odchodu na věčnost, pro jedny obrovskou stylotvornou osobností a knížetem biomechanických rituálů, pro druhé ale také kýčařem, podbízivým ilustrátorem a mechanickým šarlatánem. Poctu mu nyní v konírně pohádkového zámku na Hluboké nad Vltavou skládá výstava příznačně kafkovsky pojmenovaná Metamorphosis – Proměny. Byl to právě Giger, kdo proslul propojováním a proměnami dříve nepředstavitelného – biologických a mechanických světů.
V roce 2005 to byla v Praze náramná sláva. Na vernisáž Gigerovy první české výstavy Mimo dobro v Národním technickém muzeu přijela rodina, přátelé i „delegace“ švýcarských motorkářů Hells Angels. Tvorba HR Gigera totiž představuje jeden veliký psychedelický gesamtkunstwerk – širokospektré dílo, od filmu, díky kterému se proslavil nejvíce, přes malbu, kresbu, sochařství, design, knižní i volnou grafiku, happeningy, videoklipy, komiks, fotografie až po vstupy do hudebního prostředí.
Giger a hudba
Gigerova tvorba vždy oslovovala muzikanty. Zpěvák americké numetalové skupiny Korn, Jonathan Davis, autor jednoho z textů k hlubocké výstavě Metamorphosis, vzpomíná: „S Gigerem jsem se poprvé setkal v jeho domě, když jsem si u něj objednával stojan na mikrofon The Bitch, který byl inspirován jeho sochou Nubian Queen. Byl to úžasný zážitek… Přišel se spoustou nápadů. V jednu chvíli měl viset dolů jako liána, pak měl mít podobu hada, na němž bych mohl jezdit. Já chtěl, aby vypadal jako obrovská koule sexu, plná ptáků a kundiček. Giger ale namítal, že na naše koncerty chodí i děcka, tak jsem ho nechal, ať stojan navrhne podle sebe.“ Davis, jenž Gigerův stojan používá bez přestání od roku 2001, ještě dodává: „Byl to člověk, který rozuměl temnotě a nebál se jí. Těší mě, že prostřednictvím naší muziky můžeme sdílet vliv, který na mě jeho umění mělo.“
Vůbec první obal desky Giger navrhl pro švýcarskou psychedelickou kapelu Walpurgis (1969). Slavnou se pak stala obálka čtvrtého alba kapely Emerson, Lake and Palmer s názvem Brain Salad Surgery (1973). Klávesista Keith Emerson se tehdy nechal slyšet: „Rozhodli jsme se pro něj, protože jsme byli přesvědčeni, že disciplínu uměleckého zpracování obalů alb dokáže posunout k absolutnímu extrému.“ A to se skutečně povedlo – originál návrhu obalu bylo možné vidět na výstavě v Národním technickém muzeu před osmnácti lety, nicméně nyní na Hluboké není. Někde se tehdy na cestě mezi Prahou a Curychem ztratil. Jak příznačné…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
