Duna: Příběh písečné planety popisuje vzestup vůdce, což lze považovat za jednu z vůbec nejhorších hrozeb
Obří píseční červi hlídající pohádkové bohatství na pouštní planetě, podlé čarodějnice a šlechtické rody plánující spiknutí končící šermířským soubojem o ruku princezny. I když to zní jako epizoda z pokleslého díla, ve skutečnosti je to chytré podobenství o náboženství, moci a o tom, proč nevěřit charismatickým lidem. To je DUNA, jeden z nejlepších sci-fi románů 20. století od amerického spisovatele Franka Herberta. Podle něj vznikly dva díly filmového hitu Duna, ten druhý právě vstoupil i do českých kin.
Frank Herbert se narodil roku 1920 a do jeho padesáti let ho mimo psaní knih a povídek živila novinařina a fotografování. Sám se označoval za liberálně smýšlejícího člověka a velmi brzy se začal intenzívně zajímat o ekologii. Byť nikdy nevystudoval vysokou školu, jeden z jeho kolegů-spisovatelů o něm prohlašoval, že za znalosti lingvistiky a psychologie by měl dostat minimálně doktorát.
Svůj první sci-fi román napsal v roce 1956, nese název The Dragon in the Sea (Drak v moři) a zabývá se posádkou atomové ponorky, která je vyslána ukrást značné množství zásob ropy nepřátelskému státu. Mezi posádkou na dlouhé plavbě ovšem vzrůstá paranoia a podezření, že jeden z nich je zrádce pracující pro druhou stranu.
Na svém nejslavnějším románu, Duně, začal pracovat v roce 1959 a vydal ho o šest let později. Sám Herbert tvrdil, že prvotní myšlenky na napsání Duny pocházejí z jeho práce na článku o zpevňování písečných dun v americkém Oregonu. Během přípravy tohoto nikdy nepublikovaného článku sesbíral tak rozsáhlé množství informací o ekologii pouštního prostředí, že se později tyto znalosti rozhodl zužitkovat pro napsání románu.
Piliře Duny
Frank Herbert chtěl ve svém románu spíš než technologie budoucnosti zkoumat budoucnost lidské společnosti, a tak se rozhodl, že v jeho vesmíru lidstvo zakázalo před mnoha tisíciletími používání „myslících strojů“. Toto omezení vedlo k tomu, že pokročilé funkce, jako je navigace mezihvězdných lodí nebo analýza velkého množství dat, jsou vykonávány více či méně zmutovanými a speciálně vytrénovanými lidmi. Většinou za pomoci narkotik. Velice antropocentrická dystopie.
Nejmocnější z těchto drog budoucnosti je koření Melanž. Prodlužuje život, pomáhá rozvíjet duševní schopnosti a někteří tvrdí, že propůjčuje věštecké schopnosti. Také se bez něj neobejdou navigátoři vesmírných lodí. Koření se dá ale získat jen na jediné planetě, pouštní pustině jménem Arrakis, přezdívané Duna. A děj románu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
