Paul Thümmel: Dvojitý agent rozehrál udáváním a kvůli penězům vysokou partii, která stála život nejen jeho
Pro československé vojenské zpravodajství pracoval PAUL THÜMMEL (15. ledna 1902 až 20. dubna 1945) pod krycí značkou A-54. Díky jeho agenturní zprávě z 11. března 1939 se podařilo za tři dny uskutečnit ojedinělou operaci. Jedenáctičlenná skupina zpravodajských důstojníků plukovníka generálního štábu Františka Moravce stihla včas odletět do britského exilu. Časně zrána následujícího dne došlo k okupaci českých zemí. Byl však Paul Thümmel vždy jedinečným, až výlučným zdrojem zpráv, jak se traduje?
Obrazné i reálné křižovatky sehrály v životě Paula Thümmela významnou roli. Tento rozporuplný muž se narodil v saském Neuhausenu 15. ledna 1902. Vyučil se pekařem, řemeslo zdědil po otci. Vyššího vzdělání nedosáhl, přestože předpoklady pro studium měl. V mládí údajně projevoval touhu stát se kriminalistou. Jeho politické smýšlení předznamenal konec první světové války. V roce 1918 mu bylo 16 let. Stejně jako milióny jeho krajanů se nevyrovnal s tím, že Německo bylo od roku 1919 coby poražený stát sevřeno versailleským systémem a částečně okupováno. Silná frustrace jej v průběhu dvacátých let minulého století přivedla do řad Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) Adolfa Hitlera. Upínal k ní naději, že pozvedne Německo z ponížení k silné velmoci. Thümmel náležel k vrstvě nejstarších nacistů. Honosil se zlatým čestným odznakem NSDAP, jehož nositeli bylo prvních 100 000 straníků. Thümmelův odznak měl číslo 61 574. Možná právě jeho mladická záliba v kriminalistice jej pak nasměrovala ke zpravodajské činnosti tajného charakteru. Od roku 1928 ji nejprve vykonával po stranické linii a pak ve prospěch SA (Sturmabteilung, v překladu útočné oddíly), masové paramilitární organizace NSDAP. Nacisté, kteří ovládli Německo na počátku roku 1933, si předsevzali dovést celý mocenský aparát třetí říše k dokonalosti. Požadavkům nové doby se přizpůsobovala i vojenská zpravodajská služba, tradičně a zjednodušeně označovaná jako Abwehr. Thümmel se zhruba v polovině roku 1933 stal jejím civilním zaměstnancem.
Domácí kapela
V letech 1933 až 1936 řídil jedno ze šesti předsunutých zpravodajských pracovišť Abwehru v saském Annabergu. Zpravodajskou činnost proti Československu vyvíjel v té době ve zhruba 60 kilometrů širokém úseku mezi Oberwiesenthalem a Moldavou v Krušných horách.
Na přelomu let 1936 a 1937 služebně povýšil a stal se takzvaným hlavním důvěrníkem úřadovny Abwehru IV v Drážďanech. Řídil elitní skupinu členů agenturní sítě, která náležela ke kontrašpionážnímu referátu III F. Pod Thümmelovým vedením plnila nejnáročnějšími úkoly. Její bezohledné praktiky mohly směle konkurovat brutálnímu stylu gestapa. Neoficiálně se o ní hovořilo jako o „domácí kapele“. V té době nikdo nepochyboval o Thümmelově smýšlení. Ve skutečnosti se ale jednalo o muže bez skrupulí, s pokřiveným charakterem a dvojí tváří.
Choval se tak i v osobním životě. První manželce Gertrudě Kirschnerové, s níž měl dceru Hanu, byl permanentně nevěrný. Tento svazek, uzavřený v roce 1933, netrval ani rok. Na podzim 1936 se znovu oženil, tentokrát s Elsou Jensenovou. Žili nejprve v saském Schlettau (česky zastarale Želetava) a později v Drážďanech. Snaha udržovat vyšší životní standard v podmínkách Německa po hospodářské krizi jej přivedla do velkých dluhů. A právě odtud vedla jeho cesta k osudové křižovatce. Ale jak napsal Josef Čapek v aforismu Psáno do mraků – „nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, neměl žádnou“.
Počátkem února 1936 se Thümmel rozhodl pro velmi vysokou hru. Písemně, avšak zcela anonymně oslovil s nabídkou spolupráce přímo 2. (zpravodajské) oddělení hlavního štábu československé armády. Navázání kontaktů s mužem, který o sobě prozradil, že je civilním zaměstnancem drážďanské úřadovny Abwehru, prosadil plukovník generálního štábu František Moravec, přednosta skupiny B ‒ pátrací 2. oddělení hlavního štábu.
Moravec se chopil vzácné příležitosti zopakovat zpravodajské terno, jež tou dobou trvalo již pět let. Jeho protagonistou byl Hugo Zappe, český Němec, totálně úplatný nacista. Pro československé vojenské zpravodajství pracoval od února 1931 pod šifrou Z-1943. Moravcův zpravodajský aparát na základě informací od Zappeho monitoroval činnost německé špionáže v Československu. V Moravcově pojetí se měl Thümmel stát Zappem číslo dvě…
Ironií osudu se ale Paul Thümmel jako hlavní důvěrník drážďanské úřadovny Abwehru postaral v roce 1937 o Zappeho odhalení a zatčení. Zappeho životní příběh skončil v roce 1938 rozsudkem smrti.
A-54
Při prvním setkání na křižovatce u Nového Zvolání v Krušných horách se v noci z 6. na 7. dubna 1936 Paul Thümmel plukovníku Moravcovi zavázal k agenturní spolupráci. Od tohoto okamžiku jej zpravodajci evidovali pod krycí značkou A-54. Agenturní schůzky s ním probíhaly až do 11. března 1939 vždy na československém území. Odbývaly se na odlehlých místech Krušných hor v okolí Vejprt, v Chomutově, Lounech, Karlových Varech, Turnově i v Praze. Pro přísně konspirativní jednání bylo vyhrazeno kupříkladu sídlo velitelství pěšího pluku 46 v Chomutově nebo stanice četnictva v krušnohorské obci Kovářská. Hovory probíhaly rovněž v budově Okresního četnického velitelství v Lounech a v konspirativním bytě 2. oddělení hlavního štábu v Dejvicích. Obě strany si vyměnily četnou korespondenci, v níž podle předem smluvených znamení spolu korespondoval fiktivní strýc (pražští zpravodajci) se stejně vyfabulovaným synovcem (Thümmelem).
Thümmel nepředstavitelně riskoval, a to nejen kvůli tomu, že se dostal do střetu se zákony třetí říše. Jeho pravé jméno a podobu totiž velmi dobře znaly zejména pohraniční orgány československého bezpečnostního a vojenského zpravodajství. V jejich evidenci figuroval od roku 1933 jako zvlášť nebezpečný vyzvědač. To, že by se právě on mohl stát československým agentem, však vůbec nikoho nenapadlo. Nikdy proto nedošlo ke ztotožnění muže s šifrou A-54 a obávaným Thümmelem. Pro ilustraci lze ocitovat jeden z řady archívních dokumentů. Zpravodajské oddělení I. sboru v Praze kupříkladu varovalo 23. října 1936 podřízená divizní velitelství před nárůstem německé špionáže, která se intenzívně zajímala o výstavbu opevnění v Podkrušnohoří. Uvádělo se v něm, že „získaný materiál odevzdávají důvěrníci v pohraničních odbočkách (Aussendienststellen ‒ Grenzdienststellen) gestapa; byly zjištěny styky s Neuhausenem v Sasku (Pavel Thümmel), dále s Annabergem a Johanngeorgenstadtem a vojenským výzvědným zpravodajstvím v Dresden“. Upozornění pocházelo z doby, kdy Thümmel, alias A-54, byl už zapojen do československé agenturní sítě.
Drahé zprávy
Paul Thümmel prodal Moravcovu týmu od 6. dubna 1936 do 11. března 1939 poměrně obsáhlý soubor agenturní materie. Za své služby inkasoval vysoké peněžní částky. Jeho motivace pro spolupráci byla ryze finanční, jak ostatně sám přiznal už při prvním kontaktu s československými zpravodajci.
Z hlediska posouzení objektivní hodnoty Thümmelových zpráv z tohoto období se nabízí zásadní otázka, jaké místo a význam měla sdělení od A-54 v kontextu nejvýznamnějších poznatků o Německu. Z této perspektivy je třeba zdůraznit, že naprostá většina informací z tohoto zdroje náležela do specifické kategorie, pro niž se užívalo označení obranná služba výzvědná. Šlo o druh zpravodajské činnosti, která sice získávala žádané informace špionážními, tedy výzvědnými metodami, ale takto opatřené zprávy se uplatňovaly na poli kontrašpionáže, tedy zpravodajské obrany.
Přesvědčivý doklad tohoto tvrzení tvoří především informace o rozsáhlých přípravách Abwehru na teroristickou a sabotážní činnost. V kontextu plánu na přepadení Československa měla rozvracet zákeřnými akcemi obranu státu v oblasti fronty i v týlu. Připravovalo ji II. oddělení (zvláštní služba) berlínského ústředí, jemuž podléhala analogická II. oddělení oblastních úřadoven Abwehru, tedy i úřadovny IV v Drážďanech. Thümmel referoval o výstavbě jejích zvláštních agenturních sítí na území Československa od podzimu 1937.
Ze srovnání jeho zpráv s autentickými prameny z II. oddělení Abwehru vyplývá, že se Thümmel podílel na takzvaném operačním zastírání. Soustavně a trvale totiž odváděl pozornost od míst v severních Čechách, jež měla v případě napadení Československa tvořit reálné těžiště terorismu a sabotáží, ke vzdálenějším oblastem na severozápadě, jež měly být po této stránce pasívní.
Výbušný džem
V Thümmelových sděleních však nastala 12. září 1938, tedy na prahu zářijové krize, nápadná změna. Obsah jeho zpráv z onoho dne o sabotážních strukturách a také o scénáři nejbližších dramatických událostí poprvé a téměř v úplnosti odpovídal realitě. Týmu plukovníka Moravce A-54 dokonce předvedl exemplář nové rádiové agenturní stanice a speciální sabotážní materiál, který měl podobu trhavin balených jako konzervy s džemem značky Marila nebo plechové nádoby s motorovým olejem Fantolin.
Nejvýznamnější, objektivně správná a ryze výzvědná informace od A-54 byla ta poslední, která se týkala rozbití Česko-Slovenska a okupace. Thümmel ji sdělil 11. března 1939 s tím, že 15. března 1939 dojde k silovému zákroku proti českým zemím. V tomto smyslu ovšem nebyl první. Francouzská vojenská Zpravodajská služba varovala své pražské kolegy před hrozícím nebezpečím už 8. března a tuto výstrahu potvrdila 11. března. Thümmelova zpráva vedla Moravce k rozhodnutí sdělit vše vládě premiéra Rudolfa Berana. Ta byla však strachem z Hitlerovy říše natolik paralyzována, že tomu nechtěla věřit.
Plukovník Moravec se proto neprodleně spojil s majorem Haroldem Gibsonem, pražským rezidentem britské zpravodajské služby. MI-6 umožnila Moravcovi a deseti dalším zpravodajským důstojníkům 2. oddělení hlavního štábu odletět 14. března 1939 do britského exilu, kam se také podařilo přesunout nejcennější jádro zpravodajského archívu s evidencí členů agenturní sítě.
Libuše, Marie A Tři králové
Paul Thümmel nebyl zdaleka jediným významným členem československé agenturní sítě. Podle vysoce náročných kritérií 2. oddělení byl však v letech 1937‒1939 hodnocen jako „velmi dobrý“ pouze on a Rudolf Zahner, pracující od podzimu 1936 pod krycí značkou B-3121. Šlo o poddůstojníka Wehrmachtu, který působil v tajné spisovně pobočky Abwehru u Pevnostního ženijního štábu 16 v bavorském Weidenu. Mnozí další agenti byli pokládáni za „dobré“.
Agentovi A-54 se kvalitou zpráv do okupace českých zemí objektivně buď vyrovnalo, anebo jej dokonce i předčilo minimálně pět dalších agentů. Thümmel byl však výjimečný kvůli třem faktorům. Prvním byla pravdivá informace o hrozbě okupace českých zemí, druhým skutečnost, že náležel k Abwehru, a třetím, že zůstal aktivním agentem-rezidentem i po 15. březnu 1939.
„Starostlivý strýček“, tedy plukovník Moravec, jej již koncem března 1939 konspirativní korespondencí přes Nizozemsko ubezpečil, že může být klidný, protože citlivé písemnosti, které se jej týkaly, byly odsunuty do bezpečného zahraničí, a naznačil mu, že zájem o spolupráci trvá i nadále. „Vděčný synovec“ zprávu potvrdil pohlednicí, která došla do Haagu 14. dubna 1939, se vzkazem: „Pro Tvou informaci. Převzal jsem zastoupení v Praze.“ Neutrálně znějící zmínkou dal najevo to nejvýznamnější: ve spolupráci chce pokračovat a je v Praze. V květnu 1939 se do hlavního města Protektorátu Čechy a Morava přestěhoval s manželkou Elsou z Drážďan, stal se z něj hlavní důvěrník „domácí kapely“ při kontrašpionážním oddělení pražské úřadovny Abwehru.
Okupace českých zemí a válka omezily kontakty československých zpravodajců v exilu s agentem A-54. Dokud to bylo možné, plukovník Moravec striktně trval na stycích s Thümmelem s naprostým vyloučením kohokoli z domácího odboje. Do napadení západoevropských zemí Německem probíhala vzájemná korespondence i osobní kontakty prostřednictvím Předsunuté agenturní ústředny Libuše v Haagu. Nizozemské úřady si ale kvůli úpěnlivé snaze zachovat neutralitu vynutily počátkem roku 1940 ukončení její činnosti. Roli mediátora plně převzal opěrný zpravodajský bod v Haagu. Působil s konspirativním krytím jako zastoupení komerční firmy De Favoriet. Kromě Haagu se českoslovenští zpravodajci setkali s agentem A-54 také v Bělehradě. Tamní československá Předsunutá agenturní ústředna Marie převzala po porážce Nizozemska funkci zprostředkovatele písemného a také osobního styku a agentem.
Po pádu Francie nebylo zbytí, Moravec pověřil vedoucí činitele domácího odboje, aby opět navázali přerušený kontakt s agentem A-54. Zadání Praha obdržela formou rádiové depeše, kterou přijala odbojová stanice Sparta koncem června 1940. Obsah byl určen docentu Vladimíru Krajinovi, vedoucímu činiteli Ústředního vedení odboje domácího, a plukovníku Josefu Balabánovi, jednomu z proslulých Tří králů. Styk s Thümmelem se podařilo obnovit lidem z nejužšího týmu kolem Balabána, Morávka a Mašína 16. července 1940. Kontakty s agentem A-54 poté udržoval především štábní kapitán Václav Morávek až do svého posledního střetu s gestapem, které se jej pokusilo zatknout 21. března 1942. Morávek padl se zbraní v ruce jako hrdina. Agenturní informace od Thümmela zprostředkovávaly zpravodajskému ústředí v Londýně rádiové stanice Sparta I, Sparta II a v samém závěru Morávkových kontaktů s agentem i rádiová stanice Libuše paraskupiny Silver A.
Zrádce X
Nejdůležitější otázka válečné etapy agenturní činnosti Paula Thümmela zní, jakou objektivní hodnotu měla jeho sdělení. Za nejvýznamnější z nich lze bezesporu pokládat ta, která vypovídala o reálných záměrech nacistů při jejich tažení Evropou. Londýnské zpravodajce zajímalo především, kdy a jak budou napadeny které státy. V tomto smyslu také koncipovali výzvědné úkoly pro agenta A-54. Odpověď na takto postavenou otázku ovšem pro Thümmela nevyznívá příliš příznivě. V době jeho agenturní aktivity Německo napadlo Polsko, obsadilo Dánsko a Norsko, zaútočilo na Belgii, Nizozemsko a Lucembursko, zahájilo bitvu o Francii, chystalo se na vylodění na britských ostrovech, zmocnilo se Jugoslávie a Řecka a přepadlo Sovětský svaz. Thümmelovy údaje o téměř všech těchto taženích byly zpravidla mlhavé, nepřesné, zavádějící anebo zcela scházely.
Nejcennější zprávy se týkaly napadení Jugoslávie. Reálné události se s jeho informacemi kryly téměř beze zbytku. Varování před napadením Jugoslávie a dřívější zprávy o okupaci českých zemí mají společného jmenovatele. V obou případech šlo o Thümmelovu promyšlenou sebezáchovnou iniciativu. Potřeboval, aby jak v Čechách v roce 1939, tak i v Jugoslávii roku 1941 zmizely stopy po jeho agenturní činnosti, což se také stalo.
Thümmel byl významným agentem Abwehru a jako takový byl i za války nesporně zapojen do rozsáhlých akcí operačního zastírání, určeného k oklamání Spojenců. Patrné je to v případě zpravodajského krytí příprav na západní tažení z roku 1940, a hlavně v souvislosti s chystaným přepadením Sovětského svazu. V tomto ohledu byly jeho dezinformační zprávy natolik přesvědčivé, že se Moravcův zpravodajský aparát v Londýně domníval, že po kapitulaci Jugoslávie povede další německý výboj do Středomoří s cílem eliminovat zde britský vliv. Napadení Stalinova impéria si v Londýně připouštěli až jako pozdější eventualitu.
Thümmel byl tedy objektivně nebezpečný. Jakožto hlavní důvěrník pražské úřadovny Abwehru několikrát způsobil i vážné ztráty domácímu odboji.
Faktem je, že agent A-54 předal podstatné kontrašpionážní informace, které se týkaly zejména německých akcí proti přítomnosti československého odboje v Jugoslávii a Turecku. V kontrašpionáži byl ovšem velice schopný, a tudíž nebezpečný i německý aparát.
Začátek Thümmelova konce nastal, když se gestapu podařilo v noci z 3. na 4. října 1941 zlikvidovat stanici Sparta I v Jinonicích. Při té příležitosti byly zabaveny záznamy rádiových depeší. Gestapo a Abwehr pověřily jejich dešifrováním své nejlepší odborníky. Kód rádiové komunikace se jim podařilo prolomit a z depeší vyšlo mimo jiné najevo, že pro československý odboj pracuje významný činitel německého okupačního aparátu. Obě složky na jeho odhalení nasadily veškeré své kapacity a schopnosti. Kauza byla vedena jako „případ X“. Okruh podezřelých se pomalu, ale jistě zužoval.
Sám Thümmel se v zásadě osudových chyb nedopustil. Kontakty s ním však trvaly už dlouho, navíc se mezi odbojáři nebezpečně rozšiřoval okruh osob, které o agentovi A-54 alespoň něco málo věděly. Kombinace písemných důkazů a konfrontace Thümmela s bývalými vojenskými zpravodajci, kteří se s ním setkali už před 15. březnem 1939, vedla na jaře 1942 k jeho odhalení a zatčení. Před soud ovšem postaven nebyl. Věděl příliš mnoho na řadu vlivných činitelů nacistického aparátu a dal jasně najevo, že bude-li souzen, nebude mlčet. Od roku 1942 byl tedy vězněn bez soudu.
Jak se blížil konec války, zvětšovala se jeho nebezpečnost pro německé zločince. Gestapo jej proto zařadilo na seznam osob, které nesměly za žádných okolností přežít. Thümmelův život skončil na popravišti terezínské Malé pevnosti 20. dubna 1945.
