Françoise Hardyová: Okouzlující kráska, holka odvedle i ledová královna

Když v roce 1964 vyšlo ­album Another Side of Bob Dylan, na zadní straně obalu si fanoušci amerického písničkáře mohli přečíst báseň Pro Fran­çoise Hardyovou. Možná nevěděli, o kom je řeč. Třeba nikdy neslyšeli desku dvacetileté světlovlásky, ale už z prvních veršů na ně dýchla atmosféra, jíž se ­Dylan při své první návštěvě evropského kontinentu opíjel. „Na břehu Seiny se mě snaží chytit za nohu obří stín Notre-Dame. Studenti Sorbonny krouží na tenkých bicyklech. Kupy milenců rybaří, líbají se a pokládají se na své knihy, do lodiček. Staří muži, oděni do zakroucených knírů, se vznášejí na lavičkách. Musím si uvědomit, že i já hraju na kytaru. Je snadné tu stát. Ještě více milenců…“

Dylan v Paříži potkal několik výjimečných zpěváků, s nimiž po koncertě v sále Olympia vymetl kdejaký noční klub. Ať už to byl Hugues Aufray, autor balady Sbohem, lásko, nebo rocker Johnny Hallyday. Éterické múze Françoise Hardyové však v hotelovém apartmá hrál písničky tak plaše, že nepochopila, o co se pokouší. Navzdory faktu, že se ty skladby jmenovaly Just Like A Woman a I Want You. Teprve když si k stáru přečetla dva nově objevené dopisy, jež jí slavný trubadúr kdysi v roztoužení napsal, leč ne­odeslal, pochopila, jaký na něj udělala dojem.

To Mick Jagger se s tím nepáral a s nádhernou femme fatale prožil románek. V jednu chvíli ti dva vypadali skoro stejně. Ostře řezané rysy, velká pusa a rebelská patka. Asi málokterá žena dokázala Sira Micka přimět k prohlášení, že takhle si představuje „ideální ženu“. Výčet mužských celebrit, jimž tato „chic“ dáma učarovala, je vskutku dlouhý. David ­Bowie do ní byl podle svých slov „celá léta vášnivě zamilovaný“. Podobně zfanfrněla Johna Lennona a Paula McCartneyho, kteří se předháněli v návrzích, ať s nimi povečeří. Mezi nahrávkou Françoise Hardyové Comme tant d’autres z roku 1963 a o čtyři roky mladší písničkou Beatles Penny Lane existuje jistá podobnost.