Byla ztělesněním francouzského espritu a šarmu. A její posmutnělý, ledabylý zpěv symbolizoval celou dlouhou éru poprockového šansonu. Ne toho klasického, divadelního, který kdysi proslavili Édith Piaf nebo Charles Aznavour. Ale moderního, oblečeného do upnutých kožených kalhot a túrujícího nablýskanou motorku. Kdo by se do Françoise Hardyové nezamiloval? Jejímu kouzlu podlehl i Bob Dylan, který pro ni napsal báseň. Před pár lety vyvolala pozdvižení, když prohlásila, že si přeje eutanazii. Zemřela letos 11. června v Paříži ve věku osmdesáti let.
Když v roce 1964 vyšlo album Another Side of Bob Dylan, na zadní straně obalu si fanoušci amerického písničkáře mohli přečíst báseň Pro Françoise Hardyovou. Možná nevěděli, o kom je řeč. Třeba nikdy neslyšeli desku dvacetileté světlovlásky, ale už z prvních veršů na ně dýchla atmosféra, jíž se Dylan při své první návštěvě evropského kontinentu opíjel. „Na břehu Seiny se mě snaží chytit za nohu obří stín Notre-Dame. Studenti Sorbonny krouží na tenkých bicyklech. Kupy milenců rybaří, líbají se a pokládají se na své knihy, do lodiček. Staří muži, oděni do zakroucených knírů, se vznášejí na lavičkách. Musím si uvědomit, že i já hraju na kytaru. Je snadné tu stát. Ještě více milenců…“
Dylan v Paříži potkal několik výjimečných zpěváků, s nimiž po koncertě v sále Olympia vymetl kdejaký noční klub. Ať už to byl Hugues Aufray, autor balady Sbohem, lásko, nebo rocker Johnny Hallyday. Éterické múze Françoise Hardyové však v hotelovém apartmá hrál písničky tak plaše, že nepochopila, o co se pokouší. Navzdory faktu, že se ty skladby jmenovaly Just Like A Woman a I Want You. Teprve když si k stáru přečetla dva nově objevené dopisy, jež jí slavný trubadúr kdysi v roztoužení napsal, leč neodeslal, pochopila, jaký na něj udělala dojem.
To Mick Jagger se s tím nepáral a s nádhernou femme fatale prožil románek. V jednu chvíli ti dva vypadali skoro stejně. Ostře řezané rysy, velká pusa a rebelská patka. Asi málokterá žena dokázala Sira Micka přimět k prohlášení, že takhle si představuje „ideální ženu“. Výčet mužských celebrit, jimž tato „chic“ dáma učarovala, je vskutku dlouhý. David Bowie do ní byl podle svých slov „celá léta vášnivě zamilovaný“. Podobně zfanfrněla Johna Lennona a Paula McCartneyho, kteří se předháněli v návrzích, ať s nimi povečeří. Mezi nahrávkou Françoise Hardyové Comme tant d’autres z roku 1963 a o čtyři roky mladší písničkou Beatles Penny Lane existuje jistá podobnost.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
