Jméno JULIAN ASSANGE (53) se jenom v Googlu vyskytuje v téměř 350 miliónech odkazů. Tento australský hacker, whistleblower a zakladatel internetového serveru WikiLeaks zveřejnil obrovské množství někdy i hodně citlivých dokumentů, což vzbudilo pozdvižení po celém světě. Vedlo to ale k nějakým zásadním změnám? Po 14 letech soudů a věznění Assangeova kauza totiž před několika dny skončila – aktivista se přiznal ke spiknutí a byl propuštěn na svobodu.
Julian Assange je podle svých příznivců statečný bojovník za pravdu. Říkají, že je cílevědomý, vysoce inteligentní a má výjimečné schopnosti prolomit tajemství počítačových kódů. Objevili se i takoví, kteří ho vnímali jako proroka hackerské etiky, protože „i informace chtějí být svobodné“.
Odpůrci tohoto Australana o něm naopak vyřkli mnoho jedovatých slov, objevily se výzvy k jeho zavraždění a tvrzení, že řídí teroristickou organizaci. Také, že je politicky nebezpečný, protože jeho práce v konečném důsledku posloužila režimům, které panují v Rusku, Číně nebo Severní Koreji. Kromě toho se prý někdy choval jako psychopat.
Každý si z toho může vybrat, co chce. Když analyzujeme, k čemu vlastně zveřejnění některých informací serverem WikiLeaks vedlo a co bylo objeveno, není to žádný zázrak. Politické změny, v něž Assange a jeho podporovatelé doufali, se neodehrály. Mechanismy kolem utajovaných informací se také moc nezměnily, jen si je každý lépe chrání. Pokud se podíváme na ideová východiska, ze kterých Julian Assange vyšel, tak v dnešním kontextu připomínají radikální levičáky, šiřitele konspiračních teorií a dezinformátory.
„WikiLeaks ale ukázaly cestu, že to jde, a také to, kde jsou v jejich podání meze té cesty. Díky tomu vznikly organizace jako Bellingcat, Intercept nebo Mezinárodní federace investigativní žurnalistiky, jež dělají podobné věci, ale bezpečnějším a serióznějším způsobem. Bez toho prvního kroku v podobě WikiLeaks by se to asi nerozběhlo… Ta počáteční bláznivá doba je dneska historií. Bylo to období, které muselo nastat. Bylo dáno technicky a bylo dáno politicky. Vedle spousty užitku způsobilo také spoustu škod, ale reakce na škody byla právě v přehodnocení přístupu k únikům informací a k zodpovědnější práci novinářů,“ řekl pro Seznam Zprávy respektovaný vědecký novinář Deníku N Petr Koubský. V případě úniku informací a jejich nadužívání například v českých médiích ale můžeme o tvrzeních Koubského pochybovat, protože úniky z policie a justice ze živých kauz jsou trestuhodné.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
