Robert L. Stevenson byl průkopník hororu, proutník i narkoman. Před smrtí v něm ožili jeho vlastní hrdinové

Píše se rok 1884. Pohledný štíhlý muž v Kristových letech se v hodině mezi psem a vlkem zmítá na posteli v domě uprostřed anglického venkova. Tím místem je Bournemouth v anglickém hrabství Hampshire. Syn skotského strážce majáku a matky, jež mu ve skutečnosti dala jméno Lewis, má strašlivou noční můru. Křičí ze spaní a jeho žena Frances Matilda Van de Grift Osbourne Stevensonová, které se pro zjednodušení říká Fanny, ho marně přivolává zpět do bdělého stavu. „Proč mě budíš?“ oboří se na ni spisovatel Robert Louis Stevenson, když se konečně probere. „Právě se mi zdál výborný strašidelný příběh!“

S OPIČÍ ZUŘIVOSTÍ

Své nejslavnější literární dílo ­Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda vytvořil Stevenson nedlouho poté ve stavu naprostého vytržení. „Seběhl v horečce ze schodů,“ vzpomínal jeho nevlastní syn Lloyd Osbourne, „a hned nám nahlas přečetl skoro půlku knihy. Než jsme se stačili vzpamatovat, byl už zase nahoře a psal dál. Myslím, že první verzi měl hotovou ani ne za tři dny.“

Původní záměr, tedy odpočinout si v poklidu malebného přímořského letoviska, se evidentně nezdařil. Zato ale vznikl nový žánr: psychologický horor. Na jedné straně dokonalý britský gentleman, doktor Henry Jekyll. A na straně druhé odporný, nebezpečný člověk jménem Edward Hyde, jenž ctnostného vědce zdánlivě vydírá. Pokud ovšem… čtenář se to skoro zdráhá vyslovit: pokud ovšem nejde o dvě různé tváře jedné jediné osoby.