Francis Lederer: Rodák z pražského Karlína se na filmovém plátně zabydlel jako lamač ženských srdcí
Když čeští komici Jiří Voskovec a Jan Werich počátkem roku 1939 uprchli před hitlerovskou hrozbou do USA, jedním z jejich prvních kroků v Novém světě bylo, že kontaktovali Francise Lederera. Úspěšného hollywoodského herce, který se původně jmenoval František, respektive Franz, a pocházel z pozdější pražské čtvrti Karlín. Málokdo dnes ví, že Lederer (6. 11. 1899–25. 5. 2000) byl hvězdou amerického filmu. Dožil se rovné stovky a jeho kariéra trvala šest dekád – nemluvě o tom, že téměř padesát let učil herectví. Třeba Helen Huntovou, partnerku Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude.
V dopise ze dne 7. srpna 1939 informuje Jiří Voskovec svého otce, bývalého legionáře Viléma Wachsmanna: „Tuhle jsme v New Yorku mluvili s Františkem Ledererem, který teď dva měsíce bude hrát v jednom divadle na Broadwayi za pouhý pakatel asi 600 až 800 týdně, což je 18 000 Kč. A to nehraje hlavní roli! Byl velmi roztomilý. Má nás hrozně rád a strašně nás ctí a myslíme, že nám může být velice užitečen v navázání významných styků, což nám sám nabídl.“
Čtenář se teď nesmí dát zmýlit; není řeč o známém novináři Františku Ledererovi, jenž stejně jako zakladatelé Osvobozeného divadla patřil k přátelům Jana Masaryka. Lederera-publicistu, narozeného v Lokti nad Ohří, zatklo v březnu 1939 gestapo. Po několika měsících byl propuštěn, načež emigroval do Anglie a po zbytek druhé světové války pracoval v redakci deníku Die Zeitung, který v němčině vydávalo britské ministerstvo informací. Po válce se stal pracovníkem úřadu pro stíhání válečných zločinců, pro amerického žalobce připravoval podklady k norimberskému procesu. V červnu 1948 záhadně zemřel v Berlíně.
Voskovec má na mysli jiného Františka. Tím, o kom se zmiňuje, je Francis Lederer, rodák z obce Karlín, jež se teprve ve dvacátých letech stala součástí takzvané Velké Prahy. Tento František Lederer, vlastně Franz, jak se píše ve starších dokladech, vystudoval herectví, první angažmá získal v Novém německém divadle a brzy se prosadil i v mezinárodních produkcích. Pod vedením režiséra Maxe Reinhardta ztvárnil titulní mužskou úlohu v inscenaci Shakespearova dramatu Romeo a Julie. V roce 1931 se dostal do Londýna, o rok později se uchytil na newyorské scéně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
