Zdravě agresivní Donald Trump. Jak se nemilosrdný manažer stal prezidentem USA
Jedno je nutné Donaldu Trumpovi přiznat: Ví, jak na to. Umí být globální celebritou. Jeho vulgární vkus – dřív jsme říkali nevkus –, projevující se buranstvím, účesem, jeho zbankrotovanými procovskými kasiny a zlatem osázenými mrakodrapy na Manhattanu, dovede splynout s touhou stovek miliónů lidí.
V zábavné reality show The Apprentice, vysílané od roku 2003, si upevnil image nemilosrdného manažera, který se umí správně rozhodovat, chová se zdravě agresívně a v pravý čas přijde s ortelem: „Máte padáka!“ Tuto větu (You’re fired) se pokusil zaregistrovat pod ochrannou známku, ale nevyšlo to. Donald slova nevlastní. Vlastní však mnoho jiných věcí, firem a budov.
„Jsem opravdu bohatý.“
Jak bohatý?
„Strašně moc bohatý.“
Ale jak moc?
„Moje čistá hodnota přesahuje DESET MILIARD DOLARŮ!“
Poslední věta je z tiskové zprávy jeho prezidentské kampaně. Je stejně zábavná jako celá Trumpova kariéra a vydržela by v komediální rovině, pokud by se neodhodlal ke kandidatuře do Bílého domu. U ní veškerá legrace skončila a Trump se proměnil v temného klauna. Neuplynul den, aniž by z úst nevypustil něco ostudného.
Některé ženy označil za tlustá prasata, jiné za povalečky a všelijakou odpornou zvěř. V první televizní debatě ho s jeho vulgaritami konfrontovala novinářka Megyn Kellyová. Zaražený Trump se nejdřív pokusil obrátit věc v hloupý vtip (to jsem řekl jenom o komičce Rosie O’Donnellové), pak si během debaty uplakaně stěžoval na nefér jednání.
Jeho virtuální stalking-pronásledování Kellyové pokračovalo na Twitteru. Nejdřív naznačil, že moderátorka se do něj pustila asi proto, že menstruovala (při debatě jí „krev tekla z očí, krev tekla odevšad...“). Na Twitteru kritizoval její televizní pořad Složka Kellyové (Kelly File). Megyn se podle něj vrátila z dovolené nějak z formy, vypadá špatně a její pořad byl vůbec lepší, když za ni zaskakoval náhradník.
McCain není hrdina, nechal se chytit
Jiným výrokem, jímž Trump zaujal, byla dehonestace senátora a bývalého prezidentského kandidáta Johna McCaina. Ten, jak je všeobecně známo, je bývalý zajatec vietnamského komunistického režimu z doby války ve Vietnamu. Jako pilot byl sestřelen nad Hanojí a strávil v nelidských podmínkách smutně proslulého „Hanojského Hiltonu“ pět let.
Mohl se odtamtud dostat dřív. Jeho otec i děd byli slavnými admirály vojenského námořnictva, a když se to Vietnamci dozvěděli, nabídli mu návrat do USA výměnou za návrat vietnamských zajatců. McCain to odmítl: býval by tehdy přistoupil na výměnu, pokud by se týkala všech jeho zajatých kamarádů, s čímž Vietnamci nesouhlasili. Do Ameriky se McCain vrátil zmrzačený. S oblékáním mu musí vždy někdo pomáhat stejně jako s česáním: nemůže zvednout ruce nad ramena.
Donald, jemuž zjevně s česáním pomáhá dobře sladěné mužstvo inženýrů krásy, o McCainovi řekl, že žádným hrdinou není, že se jen nechal chytit a že on, pokud prosím někoho zajímá jeho názor, preferuje ty, kteří se chytit nenechali. Tento výrok celkem zřetelně vystihuje komunikaci model Trump. Značná část lidí, kteří si ho vyslechnou, může usoudit, že na tom vlastně něco je. Ostatně sám McCain mnohokrát skromně (O.K., tak trochu s falešnou skromností, ale jak má o sobě mluvit hrdina jinak než s falešnou skromností?) zdůrazňoval, že není žádným hrdinou, že měl jen smůlu.
Aby vzal člověk Trumpův výrok vážně, musí být velmi povrchně informován, musí být ochoten v této poloze setrvat a musí s ním být z etického pohledu něco v nepořádku. Což, zamyslíme-li se nad tím, je vlastně docela dobrý popis jádra jeho příznivců.
Trump: Mexičani jsou krinimálníci, kteří znásilňují
McCain nebyl zdaleka jediným terčem Trumpovy sliny. Památně se pustil do ilegálních přistěhovalců, jichž je ve Spojených státech, zemi s více než 320 milióny lidmi, odhadem jedenáct miliónů. Není to zanedbatelné číslo, ale zcela zjevně nejde o palčivou otázku ohrožující Ameriku. Trump prohlásil o mexických přistěhovalcích, že jsou to kriminálníci, že znásilňují, že je do Států mexická vláda posílá záměrně podle plánu, aby se jich zbavila, a že mezi nimi přece jen asi je i pár slušných lidí.
Následně mu televize NBC zrušila kontrakt na vysílání jím vlastněných soutěží krásy Miss USA a Miss Universe a oznámila, že už s ním dál nepočítá pro reality show The Apprentice a její obdobu, Celebrity Apprentice, v níž pophvězdy soutěží o peníze na charitu. Televize Univision, vysílající španělsky, také odstoupila od kontraktu na vysílání soutěží krásy. Uražený Trump kontroval žalobou proti Univision ve výši půl miliardy dolarů a řekl, že v Americe se už nedá normálně mluvit, neboť politická korektnost dusí svobodu slova.
To je další z arzenálu zbraní v komunikačním modelu Trump: vymlouvat se na přebujelou politickou korektnost. V oné prezidentské televizní debatě byl opakovaně dotazován, zda má důkazy o postupu mexické vlády ve věci cíleného transferu kriminálníků do Spojených států. S důkazy se Donald nevytasil, jen poněkud přihlouple „argumentoval“, že mexická vláda je chytrá, kdežto hloupí američtí politici jí sedají na lep. A ihned se pustil do kritiky politické korektnosti, což převážně republikánské publikum v sále ocenilo nesouhlasným bučením.
Trump, Obama, přistěhovalci a manželky
Prořízlá pusa z Trumpa udělala vděčný terč politických oponentů, komentátorů a komiků. Reportér konzervativního týdeníku National Review Kevin Williamson napsal, že Trump je spřízněná duše s Paris Hiltonovou. Jediný rozdíl mezi nimi je, že v případě Trumpa jsme ještě neviděli jeho pornografické video. Williamson se však hned korigoval. Podle něj je celá Trumpova prezidentská kampaň jednou velkou pornografií.
Když před několika lety Trump zpochybňoval, že se prezident Barack Obama narodil ve Spojených státech a tvrdil, že se k diplomu z univerzity dostal podvodně, nabídl mu, že dá pět miliónů dolarů jakékoliv charitě dle Obamova výběru, pokud zveřejní rodný list a dokumentaci z vysoké školy. (Obama zveřejnil rodný list, načež Trump prohlásil, že mu stále nevěří a že jen doufá, že je dokument pravý.)
Komik Bill Maher využil situace. V televizi vybídl, že dá na charitu pět miliónů, pokud Trump doloží rodným listem, že nevznikl spojením své matky s orangutanem. Donald se vytasil s rodným listem a žádal po Maherovi pět miliónů, a když se nedočkal, o oněch pět miliónů ho zažaloval. Soud žalobu zamítl. Asi měl za to, že Maher vtipkoval.
Maher ve svém tažení pokračuje. Trump je dnes potřetí ženatý s modelkou Melanií Knaussovou, narozenou ve Slovinsku. Jeho první ženou byla česká emigrantka Ivana Zelníčková, jež v sedmdesátých letech rovněž dělala modelku. Po Trumpových protiimigrantských výpadech si Maher zas vzal slovo, poněkud drsné:
„Jeho první žena je z Československa. Jeho současná žena ze Slovinska. Pokud si tedy myslíte, že plazení pod zdí (mezi USA a Mexikem) je nejnechutnější způsob, jak se stát Američankou, někde v náklaďáku plném kuřat se právě schovává Panamka s kondomem napěchovaným pěti kilogramy heroinu v žaludku, která si říká: Aspoň jsem nemusela vykouřit Donalda Trumpa.“
Trump a Clintonová
Během primátorek se Trump dostal do čela průzkumů mezi sedmnácti republikánskými prezidentskými uchazeči. Jeho chování i výroky rezonovali s asi pětadvaceti procenty dotazovaných. Ještě zkraje léta přitom komentátoři mluvili o přechodné bublině, jež brzy splaskne. Donaldovo chování je samozničující, říkali. „Už nějakou dobu mu předpovídám konec, ale zatím se evidentně mýlím,“ řekl mi tehdy ve Washingtonu Bill Kristol, vydavatel pravicového názorového týdeníku Weekly Standard, komentátor televize Fox News a někdejší personální šéf viceprezidenta Dana Quayla. Kristol ale odmítal hysterii nalevo, která se kolem Trumpa vytvořila: „Nebojím se ho. Není to žádný fašista.“
Fašista jistě ne, oportunista se sklony k extremistickému populismu ano. V minulosti byl Trump pro neomezené potraty, což je rudý hadr před očima konzervativní republikánské základny, jež má mít přece hlavní slovo v prezidentských primárkách. Podpořil socializující reformu zdravotního pojištění podle kanadského vzoru, další téma, jež jde pravicovým voličům proti srsti.
Navíc dal peníze na kampaně jak republikánům, tak mnoha demokratům, od newyorských starostů přes levicovou reprezentantku z Kalifornie Nancy Pelosiovou až po – Hillary Clintonovou. Ano, pokud zamrzne peklo, Mississippi poteče nahoru, Obama se vzdá keňského občanství a Trump získá republikánskou prezidentskou nominaci, můžeme být svědky historického unikátu, říkali jsme si tehdy, když se rýsovala možnost, že proti sobě mohou stát dva kandidáti, z nichž jeden dal té druhé na její politickou kariéru nemálo peněz.
Téma vyvstalo v oné televizní debatě, kde se Trump chlubil, že dával politikům peníze, aby dělali, co po nich chce. Uváděl to jako příklad zkorumpovanosti systému, s níž on jako prezident udělá krátký proces. Na dotaz, co tedy udělala Clintonová, podotkl: Chtěl jsem po ní, aby byla na mé svatbě, a hned přišla.
Řídit zemi jako firmu
Lidé obdivující Trumpa si nalhávají, že když je někdo tak bohatý, musí v něm přece být něco podstatného, něco, co zemi politicky pomůže. Cosi podle vzoru Andrej Babiš. Stejně jako Češi mohou i Američané krutě naletět. Politické schopnosti se nemusí krýt se schopnostmi vydělávat peníze a řídit firmu.
Existuje zástup příkladů dokazujících, že tento kalkul je pomýlený, včetně příkladu našeho vicepremiéra, Silvia Berlusconiho, Rosse Perota, Steva Forbese a dalších. Navíc se Trump rád prezentuje jako selfmademan. Skutečností je, že rodinné peníze vydělal jeho otec, brooklynský stavitel a developer Frederick Trump, který Donaldovi odkázal kolem 400 miliónů dolarů.
Fred Trump využil přátelství s vycházející hvězdou newyorské politiky a budoucím starostou Abem Beamem, přes něhož se (prostřednictvím financování Beamových kampaní) dostal k lukrativnímu byznysu. Podobně postupoval mladý Donald, když za mocného přispění daňových poplatníků vybudoval na Manhattanu lukrativní hotel a sérii činžáků na západní straně ostrova. Při každém větším dealu měl Trump za zády přízeň politiků, jimž dával peníze na kampaň nebo následně platil jejich dluhy, zaměstnával s nimi spřízněné lobbisty a právníky. Při stavbě mrakodrapu Trump Tower najal ilegální přistěhovalce z Polska a dostal se tím do problémů se zákonem.
Černochům nepronajímat
Alternativní levicový časopis Village Voice v sedmdesátých letech Trumpovy obchody rozkryl a odhalil další nehezkou stránku byznysu: tehdy v Trumpových domech nebydleli žádní černoši. Reportér přinesl svědectví Trumpových zaměstnanců, kteří měli jasný pokyn: černým nepronajímat. Když se kauza provalila, Donald se nejdřív hájil, že mu žádná vláda (jež mu poskytla milióny prostřednictvím dotací a daňových úlev) nebude diktovat, aby dával svoje byty k dispozici lidem na sociálních dávkách.
Pak se případ dostal k soudu, Donald couvl a vyrovnal se se žalujícími mimosoudně. Reportér vzpomínal, jak mu při jedné schůzce magnát nabízel byt na Manhattanu, když zjistil, že bydlí v nejchudší části Brooklynu. Když to nezabralo, hrozil mu žalobou.
Trumpův úspěch je součástí politického přeskupení, které sledujeme na obou březích Atlantiku. Extremističtí populisté sílí na úkor zavedených stran. Útočí zleva jako řecká SYRIZA, španělští Podemos a socialistický britský labourista Jeremy Corbyn, zprava jako Národní fronta Marine Le Penové a bůhvíodkud jako Trump a Babiš.
Spojuje je politika hledání nepřátel a obětních beránků. Zneužívají strachu lidí z přistěhovalců z jiných kulturně civilizačních okruhů, legitimních obav z islamistického terorismu a stejně oprávněného znechucení z korupce a klientelismu v zavedených stranách. Záměrně rozeštvávají a rozdělují národ (Berlusconi, Miloš Zeman, Viktor Orbán), apelují na spodní proudy xenofobie, rasismu a nenávisti. Odpovědní politici jsou v defenzívě a ve spleti sociálních a tradičních médií hledají svůj hlas. Kauza Donald Trump symbolizuje víc než jednoho ukřičeného barona bez zábran a vkusu.
