Přátelé: Kultovní seriál baví diváky nepřetržitě již čtvrt století. Co stojí za jeho úspěchem?
„Pár přátel stačí mít,“ zpívá Michal David a příznivci amerického komediálního seriálu Friends čili Přátelé mu rozumějí. Mladí a neklidní Chandler, Rachel, Ross, Monica, Joey a Phoebe v letech 1994–2004 přikovali k obrazovce stamilióny diváků. Ti se vydrželi jejich hláškám nepřetržitě smát až do závěrečných titulků po celých 22 minut, a když producenti po deseti řadách a 236 dílech seriál 6. května 2004 uložili k ledu, nepřestali se věrní fandové po celou následující dekádu modlit za jeho resuscitaci. Proč vlastně?
Důležitých seriálů vznikla v 90. letech kupa. Kultovní Show Jerryho Seinfelda, tajemná Akta X, sexy Sex ve městě, mystické a střelené Městečko Twin Peaks, fantaskní Nikdykde, středoškolské Beverly Hills 902 10, sousedské Melrose Place a občas poněkud krvavá Pohotovost. A pak taky přátelští a úplně obyčejní Přátelé, show natáčená hlavně v interiérech a před živým – a smějícím se – publikem. Dnes si u sitcomů jako Teorie velkého třesku nebo Jak jsem poznal vaši matku a u skutečně fenomenálních, závislost vyvolávajících seriálů typu Sherlocka, Temného případu, Dextera, Ztracených nebo Hry o trůny říkáme, co nás na Přátelích tehdy tak bralo. Proto není od věci si připomenout, jak se dokázal na obrazovkách udržet tak dlouho (jen o tři roky méně než legendární Dallas!), čím si získal nominaci na 63 (!) cen Emmy a proč běžel několikrát od začátku až do konce hned na čtyřech českých televizních stanicích. A to ho diváci podle měření sledovanosti evidentně stále nemají dost.
Bylo jich šest
Sextet seriálových kamarádů společně odstartoval svou dlouhou televizní kariéru na Manhattanu. A komu by vadilo, že se celý ten „Manhattan“ natáčel na opačné straně USA, ve studiu Warner Brothers v Burbanku? Prožili spolu nádherných deset let, během nichž jsme je viděli randit jakožto teenagery, vdávat se a ženit, rozvádět, rodit i adoptovat děti. Byli úplně jako naši nejlepší přátelé – jen o něco vtipnější. Vzpomínáte?
„Holka odvedle“ Rachel pracovala v kavárně Central Perk, pak se ovšem stala nákupčí u módních firem. (Hrála ji Jennifer Anistonová, která se u filmu jako jediná z Přátel prosadila opravdu výrazně; že by jí k úspěchu spíše než talent pomohla svatba s Bradem Pittem, pozornost bulvárních médií a opravdu ošklivý konec manželství?)
Potrhlá masérka Phoebe je schopná odnosit a porodit trojčata nevlastnímu bratrovi a vymýšlet příšerné písně – třeba tu o kočičce: „Smraďochu, Smraďochu, čím tě to krmí?“ (Lisa Kudrowová, která excentrickou zpěvačku a vegetariánku ztvárnila, se v šoubyznysu uchytila bez problému – oblíbená komička hraje, produkuje i píše scénáře. A spolu s Anistonovou jako jediné z Přátel proměnily svou nominaci na cenu Emmy.)
Soutěživá pedantka a matka kvočna Monica dělá šéfkuchařku v nóbl restauraci. (Courteney Coxová-Arquettová měla původně hrát Rachel, ale domluvila se s kamarádkou Jennifer a role si se svolením producentů prohodily.)
Joey je nepříliš úspěšný herec a až příliš úspěšný lovec žen, občas v epizodách plní úlohu obecního prosťáčka a je italského původu. (Jeho představitel Matt LeBlanc, který mimochodem po mamince opravdu zdědil italskou krev, sice získal Zlatý glóbus a za Přátele byl třikrát nominován na cenu Emmy, přesto se jeho popularita s věhlasem tří Přítelkyň nedá srovnat.)
Chandler má jako jediný z Přátel opravdu dobrou pracovní pozici – je vedoucí analytik v nadnárodní korporaci; ačkoli je s předstihem nejvtipnější ze všech, ostatní se jeho fórům bůhvíproč nikdy nesmějí. Chandlerovi skutečně věříte ten prostorný a prosluněný byt v centru Manhattanu, těmi ovšem oplývají i ostatní členové partičky, kteří by si podobné bejváky ve skutečnosti nemohli dovolit, ani kdyby jim na nájem přispívaly maminky a babičky celým důchodem. (Matthew Perry, který Chandlera hraje, má na kontě spoustu vedlejších rolí, dabingy animáků a počítačových her, ale také píše a produkuje.)
Poslední do půltuctu, Ross, je Moničin starší bratr a přes svou nešikovnost a zvláštní mimoňovitost vážený paleontolog, bohužel trochu nepoužitelný v mezilidských vztazích – během deseti řad Přátel se třikrát rozvedl. (Rosse hraje multitalentovaný David Schwimmer, jenž jinak režíruje film i divadlo a angažuje se v charitativních akcích.)
Porodní bolesti
Přátele stvořili dlouholetí přátelé, od divadla zběhnuvší mladí producenti a scenáristé David Crane a Marta Kauffmanová, a to v momentě, kdy jim nebylo zrovna do zpěvu: právě jim odpískali sitcom Rodinné album na televizní stanici CBS. „Přemýšleli jsme o životním období, kdy se nad budoucností vznáší otazník,“ vzpomínala později na lovení námětu pro Přátele Kauffmanová: „Možná jsme se v tu chvíli cítili právě takhle.“ Někdejší ředitel stanice NBC Warren Littlefield ovšem ve své vzpomínkové knize vidí start Přátel poněkud jinak a jinde, totiž ve své hlavě: „Pořad ve stylu Přátel jsme hledali už hodně dlouho. Jednou ráno (…) jsem přemýšlel o lidech ve velkých městech, zvláště o dvacátnících, kteří si právě začali razit cestu. Mladí startující v New Yorku, L.A., Dallasu, Filadelfii, San Francisku, St. Louisu nebo Portlandu v mých představách všichni čelili stejným překážkám. Život v těch městech je velmi drahý a taky náročný na psychiku. Když máte vedle sebe přítele, jde to všechno mnohem snáz.“
Sedmistránkový nástin seriálu televize NBC schválila jakožto pastičku na mladé městské publikum, která nikoho neurazí a zároveň se u sledování chytnou i ostatní generace. Projekt několikrát měnil název, ideu i obsazení, jak už to tak bývá, když se v televizním světě plánuje něco velkého, a do konkursu na obsazení šesti hlavních rolí (pokud si vzpomínáte, těch vedlejších skutečně mnoho nebylo) se přihlásila více než tisícovka herců. Zkušený režisér James Burrows pak začal natáčet v létě roku 1994 to, co mu tým sedmi mladých nájemných pisálků pracujících pod taktovkou Cranea a Kauffmanové připravil. Najednou se však vedení NBC začalo cukat. Co ta kavárna, kde se odehrává většina děje? Nepůsobí až příliš mladistvě? Nechtělo by to spíš nějaké bistro? A nejsou ti herci nějací mladí? Nehodíme jim do děje postavu „moudrého starce“, který pomůže a poradí, když bude třeba? A nebude publikum nenávidět Moniku za to, že ji scenáristé nechají vyspat se s klukem hned na prvním rande? Naštěstí se tvůrci a diváci zkušebních projekcí shodli na tom, že budou obavy televizních hlavounů ignorovat.
Pro domácí žvýkání?
Šestice Přátel nakonec vtrhla na obrazovky kanálu NBC 22. září 1994 v prestižní čas, ve čtvrtek v půl deváté večer, a od samého počátku se jim dařilo – dívalo se na ně přes 20 miliónů amerických diváků a přidávali se další. Přátelé totiž představovali přesně takový druh seriálu, jaký svět jen pár let po pádu železné opony potřeboval. Prezentovali lásku, sex a něžnosti, kariérní vzestup, a hlavně život mladých lidí v momentě, kdy jim nic nepřipadá nemožné a kdy se ženou za americkým snem po boku svých stejně nažhavených kamarádů, kteří jsou jim v ten moment bližší než rodina.
Američané mají pro pocity, které sledování Přátel vyvolává, přiléhavý název feel-good. U sledování tohoto seriálu se publikum cítí dobře, na obličeji mu vyloudí typický přiblblý široký úsměv. Je až s podivem, jak málo lidí si dovolilo říct nahlas, že mít rád Přátele je děsivě průměrné, že je to seriál sekretářek, věčných čekatelek na zázrak a čtenářek Cosmopolitanu, povrchní zábava vhodná snad jen pro takové to domácí žvýkání.
Vzpomínáte si na všechny ty absurdní situace, metané po natěšených divácích kadencí dva až pět fórů za minutu? Pro ilustraci: Ross přijde do Central Perku, kavárny, kde se Přátelé scházejí, se zkroušeným výrazem. „Co je s tebou, kámo?“ ptá se ho Joey. „V práci mi někdo snědl sendvič!“ skoro se rozpláče vědec. „A co na to řekli policajti?“ ptá se korporátní týpek Chandler a vy na chvíli nevíte, jestli to myslí vážně, nebo ironicky. Tohle kamarádské špičkování nutilo i u nás půlku národa trávit podvečery všedních dní s televizní obrazovkou, když už jsme byli příliš velcí na Krok za krokem a příliš chytří na tzv. BéHáčko. Nebo tenhle dialog, který spolu s dalšími perlami z prvních dvou (rozhodně nejlepších) řad seriálu shromáždila fanouškovská stránka www.tvpratele.info: Monica: „Ahoj. Kde je Joey?“ – Chandler: „Joey mi sežral žvejkačku, tak jsem ho zabil. Myslíš, že jsem neměl?“ Anebo: Joey jásá nad fotkou: „Á, vida vida! Tady je Monica nahá!“ – A Ross odtuší: „Ne, to jsem zas já. Nepleť si hlavu se zadkem.“ Pokud vám to připadá dost nablblé, co říkáte tomuhle? Ross (luští křížovku): „Druh topení?“ – Phoebe mu napoví: „Radiátor.“ – Ross: „Pět písmen.“ – Phoebe: „Iátor.“
Neskonale primitivní pro jedny – a jednoduše dokonalé pro většinu.
Šest za jednoho
Přes zjevnou stupiditu přátelských fórků se seriál brzy stal zcela všudypřítomným kulturním fenoménem. Z dnešní generace třicátníků západního světa snad neexistuje jediný, který by nedokázal zanotovat, případně po pár tónech identifikovat úvodní znělku od Rembrandtů. A vzpomínáte, jak se po celé devadesátky nechávaly všechny vaše spolužačky a „kolegyňky“ stříhat „na Rachel“? Postupně sešmikané promelírované prameny Jennifer Anistonové vstoupily do dějin rozhodně trvaleji než Racheliny verbální výrony, jako „Chandlere Bingu, ukaž mi pinďu“. Milionáři celého světa se spojili a stavěli otřesné imitace kavárny Central Perk, zatímco středoškoláci si pod vlivem Přátel (a BéHáčka) mysleli, že je normální vystřídat veškeré jedince opačného pohlaví ve třídě a po rozchodu si z nich vychovat doživotní kámoše.
Herci z Přátel se prý stali skutečnými přáteli, proto chemie na placu tak báječně fungovala, jak mediální kritici neopomínají vyzdvihovat (stejně jako dobře napsané scénáře a fakt, že je celá šestice sympaticky rovnocenná, pokud jde o čas strávený na obrazovce). Chodili vzájemně za kmotry svým dětem, a dokonce i společně licitovali o honoráře, a jakkoli se to zdá zvláštní, na výplatní pásce měli počínaje třetí řadou vždy všichni stejnou částku. Jejich plat za epizodu se postupně zvyšoval: z původních 22 500 dolarů za úvodní díly se díky skoku mezi šestou a sedmou epizodou (125 000 dolarů v šesté vs. 750 000 dolarů v sedmé) nakonec v případě deváté a desáté řady stal závratný milión dolarů. Díky tomu byly Coxová, Anistonová a Kudrowová počátkem milénia nejlépe placenými televizními herečkami vůbec. Dlužno podotknout, že jim ty astronomické peníze byly vypláceny za zhruba šestihodinovou práci – tak dlouho trvalo přátelům Přátel natočit jeden dvaadvacetiminutový díl, který se jinak u sitcomů obyčejně točí zhruba za tři hodinky.
Diváky i samotné herce zachvátil smutek poté, co během roku 2004 zjistili, že tvůrci seriálu v žádném případě nepodepíší smlouvu na jedenáctou řadu. Už ta desátá se vyráběla za velmi nadstandardních podmínek: stanice NBC platila produkční společnosti Warner Bros. za výrobu každé z jejích epizod deset miliónů, což byla v rámci formátu nejvyšší částka v televizní historii. NBC ani nebyla schopna zajistit tolik reklamy, aby se jí vysílání pořadu vyplatilo. Úplně poslední, srdcervoucí, 236. díl, tedy přesněji 17. a 18. epizodu desáté řady, si 6. května 2004 pustilo neuvěřitelných 52,5 miliónu obyvatel USA, jen aby viděli, jak Ross (opět) vyzná Rachel, matce své dcery, lásku a ta se na poslední chvíli vykašle na skvělou pracovní nabídku v Paříži, Monika a Chandler adoptují dvojčata a odstěhují se z centra a předtím si s celou partou zajdou na poslední šálek kávy. Netřeba zmiňovat, že mediální masírka před vysíláním zmákla inzerenty do takové míry, že se prali o to, kdo zaplatí milión dolarů za každý z půlminutových reklamních spotů během vysílání. Velké obrazovky s nesvatou šesticí zaplnily americké parky, aby mohli fanoušci uronit slzu na veřejnosti.
Zmrtvýchvstání se nekoná
Před několika lety fandovské weby seriálu zaplavil plakát se šesti známými tvářemi a slibným nadpisem „Ta po desetileté pauze. Přátelé 2014.“ Šoubyznys byl na moment vzhůru nohama – takže oni opravdu natočí aspoň jeden díl k desátému výročí poslední klapky? Nakonec se ukázalo, že šlo o nevinný vtípek jedenadvacetiletého žertéře, jenž netušil, že se plakát okamžitě rozšíří po internetu a zaseje marné naděje. Stejně jako drby o filmu Přátelé, které se vrátily po (relativně) úspěšném snímku Sex ve městě, ale už navěky skončily v propadlišti dějin: tvůrci seriálu dali jasně najevo, že všichni Přátelé zestárli, jeden z nich se během těch let v civilním životě oženil a tři další rozvedli. A že ostatní přátelé jsou jim teď k ničemu, když mají (více či méně kompletní) rodiny.
Devadesátá léta byla skvělá hlavně díky třem věcem. Že se konečně odporoučela osmdesátková móda. Že se dostavila ekonomická prosperita. A že se po celém světě v jednom kuse dokola vysílali Přátelé, kteří vám místo těch skutečných občas dělali společnost.
