FBI
PŘED STO LETY BYLA ZALOŽENA NEJMOCNĚJŠÍ INSTITUCE V USA Federálové. Všichni jsme je viděli ve filmu. Agenti, kteří – pokaždé ve dvou – přijedou, aby převzali případ, s nímž si místní policie neví rady. Anebo celý FBI. Mamutí organizace, v níž nikdo nikomu nevěří ...
... a všichni dohromady tahají za nitky tak obratně, že prakticky nic se na světě neděje bez jejich vůle, bez jejich vědomí. To je druhý dobře známý obraz této organizace. Ten paranoidní. Oba však mají svůj reálný základ.
FBI byl založen v 26. 7. 1908 na příkaz nejvyššího státního zástupce, muže s roztomile příhodným jménem Charles J. Bonaparte. Přesněji řečeno, Bonaparte vyčlenil oddíl agentů, kteří měli podléhat hlavnímu vyšetřovateli Stanleymu Finchovi. Teprve v březnu následujícího roku nový hlavní státní zástupce George W. Wickersham pojmenoval tento oddíl jako Úřad pro vyšetřování (Bureau of Investigation) a v roce 1935 se tato jednotka, již pod vedením svého dlouholetého (a v dobrém i zlém nejproslulejšího) ředitele J. Edgara Hoovera, přejmenovala na FBI - v českém překladu Federální úřad pro vyšetřování.
MENTALITA OPUŠTĚNÉHO ŠERIFA
FBI má ve svém znaku napsáno "Věrnost, statečnost, morální bezúhonnost". A na zdi jeho velice nevzhledného sídla visí Hooverova slova: "Nejúčinnější zbraň proti zločinu je spolupráce ..."
Jako by ta dvě mota šla proti sobě, alespoň částečně. "Spolupráce" je heslo moderní doby, kdežto tradičním americkým hrdinou byl vždy neohrožený individualista - zejména ochránce zákona. Ať už to bývali šerifové volení osadami usedlíků, anebo soukromí detektivové bojující proti systému a často i svým kolegům z oficiálních policejních sborů. Řečeno jinými slovy, hrdina nespolupracuje, nýbrž jedná; agent FBI spolupracovat patrně musí.
Těsně po teroristickém útoku na new yorská Dvojčata byli agenti FBI - společně s hasiči - líčeni jako objekty sexuální touhy, a to zejména kvůli své roli ochránců Ameriky. Není přitom bez zajímavosti, že boj proti terorismu není v působnosti FBI příliš dlouho. Konkrétně od roku 1984, kdy agenti dostali za úkol zajistit bezpečnost olympijských her v Los Angeles.
Stále častěji však dopadala - a stále dopadá - na FBI kritika: mnozí mu vytýkají, že mohl útokům na USA zabránit, jiní poukazují na nepříliš slavnou minulost a řadu zlořádů, k nimž docházelo za šéfování legendárního Hoovera, a paranoidní intelektuálové jej (spolu se CIA) pokládají za příčinu všeho špatného ve světě.
OD NEVĚSTINCŮ K AL-KÁ'IDĚ
Původní agenda FBI nebyla nikterak oslnivá: otroctví, bankrotové podvody či kartelové dohody. To bylo dáno značně rozkolísanou americkou legislativou a existencí poměrně malého počtu federálních zákonů. Čím víc se legislativa sjednocovala, tím větší působnost FBI získával. Když v roce 1935 dostal FBI své současné jméno, jeho hlavním úkolem byl dohled nad prostitucí. Kromě toho se intenzívně věnoval malichernostem, jako byly půtky v indiánských rezervacích nebo krádeže vozů. Mělo to dva důvody. Tehdejší ředitel Hoover nebyl údajně ochoten uznat existenci organizovaného zločinu a krom toho byl posedlý statistikami: právě menší zločiny, jako krádeže aut, v nich vypadaly dobře. Pokud se vyřešily.
"První věcí, kterou mi při nástupu řekl výše postavený agent, bylo, že je třeba vylepšit statistiky ... Celkový počet zatčení, a to bez ohledu na to, za co byli dotyční zatčeni. S těmito statistikami šel FBI každý rok do Kongresu a na jejich základě dostával peníze," cituje Ronald Kessler bývalého agenta v knize FBI.
Mnozí kritici proto tvrdí, že ona slavná "válka proti zločinu", již Hooverův úřad rozpoutal ve třicátých letech, byla hodně zveličená; nakonec i díky velkému zájmu médií, která v době hospodářské krize hledala senzaci. Přesto je nepochybné, že se agentům tehdy podařilo dopadnout řadu legend amerického podsvětí včetně bankovního lupiče Johna Dillingera.
Vyšetřování vražd, jak je známe z detektivek a thrillerů, spadlo plně do pravomoci FBI až po atentátu na prezidenta Kennedyho - ten původně řešila místní policie, nicméně nový prezident Johnson nebyl s průběhem vyšetřování spokojen. Případ místní policii odňal a svěřil FBI. Brzy poté bylo ustaveno, že FBI bude řešit všechny vraždy na území Spojených států.
Ještě ve čtyřicátých letech se působnost FBI rozšířila na další oblast, v níž měl příštích padesát let soupeřit s velkým rivalem CIA, totiž na špionáž. Agenti federální služby měli například rozhodující podíl na dopadení sabotérů v roce 1942 (případ Quirin), když se podařilo odhalit a zatknout osm německých záškodníků, amerických občanů, kteří po vypuknutí války absolvovali sabotážní kurs v Německu a jež zpět na americkou půdu dopravily německé ponorky. FBI se rovněž podílel na rozluštění tajných kódů používaných sovětskými špióny - což potvrdilo, že na území Spojených států operuje sovětská rozvědka. Hoover o této skutečnosti uvědomil CIA až o několik let později.
Rivalita mezi oběma úřady prakticky nikdy nezanikla a kritici poukazují na fakt, že - navzdory Hooverovým slovům o nutnosti spolupráce - právě neschopnost spolupracovat a řevnivost mezi CIA a FBI mohou za to, že se nepodařilo včas odhalit a odvrátit teroristické útoky z 11. září.
HOOVER A PODVRATNÉ ŽIVLY
FBI, to je v podstatě J. Edgar Hoover. Ten se v roce 1924 stal generálním ředitelem Úřadu pro vyšetřování, o jedenáct let později stál u založení FBI pod jeho dnešním názvem a v čele této organizace setrval neuvěřitelných 48 let, až do své smrti v roce 1972. O tom, nakolik kontroverzní postavou byl, nejlépe vypovídá skutečnost, že krátce po jeho smrti byl přijat zákon, který stanovil, že nikdo nesmí v čele úřadu stát déle než deset let.
Kolem Hooverovy osobnosti dodnes panuje řada dohadů a nejasností, přičemž mnohé byly inspirovány samotným Hooverem, který se během půlstoletí ve funkci stal karikaturou sebe samého. Od válečných let byl posedlý bojem proti "podvratným" živlům. Úspěch při potírání německých špiónů a sabotérů mu neupírají ani kritici, avšak po skončení války Hoover stále častěji zaměřoval svou pozornost proti americkým občanům a až posedle hlídal "tradiční" americké hodnoty. Největší nebezpečí spatřoval na levici, kde příliš nerozlišoval mezi komunisty a liberály. Jeho FBI sbíral kompromitující materiály na lidi ze show-businessu (patřili mezi ně Charlie Chaplin, Bob Dylan, Elvis Presley, Jane Fondová, John Lennon), v padesátých letech diskreditoval prezidentského kandidáta Adlaie Stevensona pověstmi o jeho údajné homosexualitě, sbíral materiály na manželku prezidenta Roosevelta, kterou údajně chtěl vydírat přes dokumenty o jejích lesbických milenkách, pronásledoval aktivisty bojující za lidská práva, například Martina Luthera Kinga, jehož špehoval a vydíral rovněž prostřednictvím materiálů sexuální povahy.
Není divu, že tento nenávistný boj proti všemu, co se mohlo jevit ve světle konzervativních hodnot jako podvratné, dal vzniknout řadě více či méně oprávněných spekulací. A tak se již od čtyřicátých let mluvilo o Hooverově údajné homosexualitě - ředitel FBI byl starý mládenec a veškerý pracovní i volný čas (včetně dovolených) trávil se svým nejbližším spolupracovníkem a pozdějším dědicem Clydem Tolsonem. Jako by Hoover posedlým bojem proti homosexualitě zároveň bojoval s něčím uvnitř sebe.
Podobné spekulace provázejí jeho nenávist vůči černošským aktivistům. Americká publicistka Millie McGheeová v knize Odhalená tajemství (2000) tvrdí, že Hoover nebyl synem Dickersona Hoovera, jak je uvedeno v rodném listě (ten si ovšem Hoover nechal vystavit až jako ředitel FBI ve svých 43 letech), nýbrž synem Dickersona Hoovera pocházejícího z černošské rodiny ve státě Mississippi.
Každopádně okruh lidí, jež pod Hooverovým vedením FBI sledoval, byl stále širší a Hoover sám byl čím dál paranoidnější. Jeho spolupracovníci si nemohli být ani na okamžik jisti svým místem. Hoover byl nevyzpytatelný, prchlivý, mstivý a žárlivý. Už na začátku své kariéry vypudil z FBI tehdy slavného agenta Melvina Purvise, který sehrál významnou roli při rozbití zločineckých gangů na Středozápadě a dostalo se mu za to pozornosti médií - pro Hoovera příliš velké.
To vše se vědělo již za Hooverova života a prezidenti Johnson, Nixon i Kennedy údajně uvažovali o tom, že ředitele propustí, přesto z plánu vždy nakonec sešlo a starý despota zůstal na svém místě až do smrti. Po ní vyšly najevo další šokující skutečnosti. Například fakt, že Hoover nutil své podřízené psát knihy, které později vydával pod svým jménem.
Hoover, nespokojený s razancí postupu proti komunistům, spustil také program COINTELPRO, který fungoval až do roku 1971. Program byl původně namířen proti komunistům, ale posléze se rozšířil i na další "podvratné" živly. Jeho součástí - a právě to se stalo terčem kritiky - nebylo pouze monitorování těchto skupin, ale i infiltrace, výroba podvrhů a šíření diskreditačních pomluv o jejích členech.
Někteří radikální kritici J. Edgara Hoovera, jako například Kristian Williams (Naši nepřátelé v modrých uniformách: policie a moc v Americe), tvrdí, že se agenti FBI podíleli i na přípravě násilných trestných činů, a dokonce vražd. Nicméně tyto spekulace nebyly potvrzeny.
DONAŠEČ PRESLEY
Svazky FBI by mohly vlastně sloužit jako kronika americké kultury a společnosti dvacátého století. FBI se zajímal o všechny, kdo měli či mohli mít nějaký vliv, a tak není divu, že se do hledáčku agentů dostal i Elvis Presley. Právě jeho složka o 683 stranách, sestávající ze zpráv, novinových výstřižků, dopisů a dalších materiálů, nabízí dokonalý obrázek toho, jak se z někdejšího rebela stane zastánce establishmentu. Novinář Thomas French v knize Složka FBI na Elvise Presleyho jasně ukazuje, že zatímco v padesátých letech byl Presley vnímán jako "podvratný živel", a to hlavně proto, že v americké mládeži probouzel nezdravé sexuální pudy, v sedmdesátých letech přichází do sídla FBI (Hoover se před ním nechal zapřít) a agenti ochotně naslouchají pomluvám, které stárnoucí rock'n'rollová hvězda šíří o Beatles, Smothers Brothers a Jane Fondové. Údajně právě kvůli Presleyho denunciacím měl mít John Lennon potíže se získáním amerických vstupních víz.
VELKÝ BRATR
Ronald Kessler v již zmíněné knize FBI vypravuje zábavnou anekdotu: jistý newyorský agent zašel do lahůdkářství za rohem. Zde si objednal sendvič, a když viděl, že mu uzenář dává stejně masa jako zákazníkovi před ním, vytáhl odznak a poručil: "Tady FBI! Víc rostbífu!" Není to jen další z vtipů o blbých policajtech, nýbrž poměrně výstižné vyjádření pravomocí úřadu. Prošel-li po Hooverově smrti úřad jistou sebereflexí a umírněním, pak teroristické útoky na Spojené státy celý trend otočily. Hoover celou dobu pracoval na tom, aby jeho agenti měli co nejširší pravomoci. Dnes - díky tzv. vlasteneckému zákonu (Patriot Act) - jich mají víc než kdykoli v minulosti. Hooverův sen se tak naplnil více než čtvrt století po jeho smrti.
AUTOR JE ANGLISTA A PŘEKLADATEL
