Karel Brückner

Jeho životní příběh je plný náhod. Začněme tou největší: jak se před čtyřmi a půl rokem stal koučem národního mužstva.

VĚŘTE, NEVĚŘTE

V listopadu 2001 neuspěli naši fotbalisté proti Belgičanům ve dvou zápasech baráže o postup na mistrovství světa. Natěšený fotbalový národ truchlil, trenér Jozef Chovanec odstoupil a nastalo hledání jeho nástupce.
Bylo dramatické: v pozadí stojící fotbaloví byznysmeni chtěli prosadit do funkce svého člověka. V kuloárech se dosud tradovala hláška z devadesátých let: národní mužstvo je FC Paska. Těžko soudit, jak dalece šlo o pravdu či pomluvu. Vysvětlení pro méně znalé: 1. Pavel Paska je náš nejzavedenější hráčský agent, 2. hráč nastupující v reprezentaci má zákonitě na přestupovém trhu vyšší cenu.
Uchazeči o funkci byli čtyři - Jozef Jarabinský, Vlastimil Petržela, Ladislav Škorpil a Karel Brückner, jenž coby kouč juniorské reprezentace Chovancovi pomáhal u A-týmu. Jejich šance v procentech posuzoval tisk, zmiňoval klady i zápory každého. S kursy přispěchaly i sázkové kanceláře. Do toho všeho mířily ze zákulisí účelové informace i dezinformace. Někteří svazoví funkcionáři se údajně obávali nekompromisního Jarabinského, jiní zase názorově pevného Brücknera. Ti mu prý vyjednávali angažmá u slovenské reprezentace, aby se ho zbavili ... Věřte nebo nevěřte. Nyní se však věnujme, a to přinejmenším pro epickou zajímavost, verzi Jiřího Kubíčka, sportovního ředitele SK Sigma Olomouc. Ale i tu berme s rezervou.

KUBÍČKOVA FINTA

Pan Kubíček ten příběh popsal v útlé knížce Den volby:
Onoho dne ráno přišel na olomoucký stadión a od kolegy se dozvěděl, že „Karel uražen z vývoje svého kursu v českých médiích kandidaturu vzdal a již to oznámil předsedovi svazu Janu Obstovi“. Oba funkcionáře to zdrtilo. Pak však Kubíček začal jednat. Zavolal Obstovi, jenž mu zprávu o Brücknerově rezignaci potvrdil a dodal, že už prý kvůli tomu za ním jede štáb z TV Nova. V tu chvíli olomouckého „kardinála Richelieua“, jak se Kubíčkovi v kuloárech léta přezdívá, napadla velká finta. Řekl předsedovi: „Honzo, chtějí tě doběhnout. Volali mi novináři, že tě zkoušejí, jestli jim to zbaštíš, a nechali ti zavolat imitátora Václava Faltuse coby Brücknera.“ Když poté prý Obst zalapal po dechu, Kubíček ho přesvědčil, ať Novu zastaví, že sám nyní zajede k Brücknerovi domů a vše prověří. Pak zavolal Petrželovi a šéfovi disciplinárky Károlyimu, aby ihned telefonovali Brücknerovi a přemluvili ho k přijetí funkce. Ti okamžitě konali. Posléze se k nim připojil Kubíček, jenž dorazil do trenérova bytu. Abychom to zkrátili, asi za hodinu dostal Obst zprávu, že rezignace se nekoná. Výběrová komise byla pětičlenná, a protože Brücknerovi odpůrci čili zastánci Jarabinského (měl kontakty na Spartu) víc než dva hlasy z pěti nesehnali, byli podle Kubíčkova názoru nuceni ustoupit. „A tak byl na výkonném výboru jmenován Karel Brückner trenérem fotbalové reprezentace,“ dodává triumfálně autor úspěšné mystifikace. Stalo se tak 12. prosince 2001.

ČTYŘI GÓLY SPARTĚ

Vytáhlý a sportovně talentovaný Karel vyrůstal v olomoucké čtvrti Řepčín (narodil se 13. listopadu 1939); jeho otec měl obchod s látkami v centru města, na Dolním náměstí. Ve fotbalových análech je o něm první zmínka z roku 1952, kdy oblékl dres nově založeného žákovského týmu Spartaku Moravské železárny Olomouc. Vystudoval strojní průmyslovku a věnoval se fotbalu i hokeji, jak bylo tehdy běžné. Coby útočný záložník vynikal v mužstvu železáren, které postoupilo v roce 1961 do krajského přeboru, třetí nejvyšší soutěže, a za dva roky do II. ligy. Vzpomíná Antonín Kramerius, později známý brankář Sparty, jenž tady v té době hrál: „Karel nebyl rychlík, ale technik, takový koumáček, a to mu zůstalo. Za Olomouc hrál i druhou ligu v hokeji. Tady platí totéž, měl techniku hole a přehled. Ve fotbale připomínal Kvašňáka, v hokeji hrál podobně jako později Hlinka.“ Když Kramerius odešel do Sparty, slavný pražský klub sehrál s Olomoucí dva přátelské zápasy, jak bylo tehdy při přestupech zvykem. Hanáci v obou překvapivě zvítězili - doma 2:1, a v Praze dokonce 8:4.
„Na Letné byl zledovatělý povrch. My nastoupili v nejsilnější sestavě, se všemi reprezentanty, ale strašně nám to klouzalo. Kluci z Olomouce si však dali chytře do podrážek kopaček šroubky a byli pány hřiště. Sám Karel mi dal čtyři kusy!“ směje se Kramerius při objasňování divokého skóre; zápas se hrál v předjaří roku 1963. Záložník Brückner se dostával do životní formy, a tak nebylo divu, že o dva roky později přestoupil do Baníku Ostrava. „Patřil k oporám béčka ve druhé lize, ale za prvoligové áčko si nezahrál jediný prvoligový zápas,“ říká po nahlédnutí do archívu tiskový mluvčí klubu Dalibor Záruba.
Jednu sezónu a dost! zhodnotil v roce 1966 své ostravské působení olomoucký hráč a vrátil se do rodného města. Za rodinou, přáteli i dobrým místem v projekci. „Byl soutěživý i u rýsovacího prkna, například v tom, kdo rychleji navrhne kovová vrata.
Když odešel do investičního oddělení a podílel se na výstavbě Sigmy v Hranicích, zdědil jsem po něm v kanceláři stůl,“ vzpomíná František Rak, spoluhráč i spolupracovník.

TRENÉR PRŮKOPNÍK

Karel Brückner hrál fotbal do čtyřiatřiceti, ze dne na den se stal trenérem svých spoluhráčů v Sigmě MŽ Olomouc a hned v první sezóně s nimi postoupil do III. ligy. Když v roce 1979, po šesti sezónách, odcházel, klub hrál II. ligu a on měl v kapse čerstvý trenérský diplom. Tři roky dojížděl do Prahy na FTVS a v učebnách sedával s dalšími adepty onoho řemesla, mimo jiné s Lopatou, Máčalou, Škorpilem, Táborským či Zadinou. Coby graduovaný trenér působil dvě sezóny v Prostějově a dvě v prvoligové Zbrojovce Brno, aby se vrátil domů a Sigmu, která mezitím hrála I. ligu, ale spadla, přivedl zpět mezi elitu. Když v roce 1986 skončil tým pod jeho vedením čtvrtý v lize a dostal se do Poháru UEFA, znamenalo to dosud největší úspěch ve fotbalových dějinách Olomouce.
„Karel měl velkou autoritu. Když jsem mu dělal v polovině osmdesátých let asistenta, často jsme si kreslili. Na papíře mi ukazoval věci, které jsou dosud moderní. Předsunutá defenzíva, zdvojení, hroťák obklíčí záložníka ... Už tehdy byl průkopník. Třeba vymyslel mix osobní a zónové obrany při rozích nebo trestných kopech ze strany. On je dneska stejný borec, jako jsou slavní trenéři Trapattoni nebo Rehhagel. Povídá se, že trenér má maximálně třicetiprocentní podíl na úspěchu mužstva. To snad tvrdil Pelé.
Ale olomoucký obránce Jirka Vaďurů jednou řekl, že pan Brückner má na výkonu Sigmy sedmdesátiprocentní zásluhu. Tož to je bomba. On nacvičil čtyři standardky a z nich padly čtyři góly,“ prohlásil před časem známý trenér Petr Uličný v měsíčníku Hattrick.

CHCI BÝT VYHOZEN!

Když v roce 1987 trenér Brückner ze svého mateřského klubu odešel, působil u reprezentační jedenadvacítky, poté v Žilině a ve Vítkovicích, ale znovu se vrátil a zase dosáhl v Olomouci historického úspěchu: třetí místo v lize, start v Poháru UEFA a v něm vítězství nad Torpedem Moskva i Hamburkem. Poté Hanáky vyřadil až Real Madrid - a to jen rozdílem jednoho gólu. O rok později skončil tým v lize opět třetí a v Poháru UEFA ho vyřadil ve třetím kole pro změnu Juventus Turín. Po skvělých sezónách však dolehl na mužstvo útlum a ve vzduchu visel nucený trenérův odchod. „Tomu předcházely dlouhé diskuse, protože jsme Karla jako profesionála a člověka vždy uznávali,“ říká Jiří Kubíček. „Ale jsou situace, kdy jiné řešení není možné. On však nedovedl sklonit hlavu. Rozuměl nám, chtěl skončit, ale přál si být vyhozen!“ To jsou věru jemné nuance. Nicméně odešel (působil v Drnovicích a Interu Bratislava), aby se po návratu na dvě sezóny (1995-97) opět zapsal do olomoucké historie: tentokrát přivedl tým na druhé místo v lize. A poté se s rolí klubového kouče rozloučil.

VAVŘÍNY DOYENA

Náš nejstarší profesionální trenér vedl další čtyři roky reprezentaci do jednadvaceti let. Mladí bojovníci a zkušený náčelník (Klekí-petra; tehdy výstižné označení) - tohle spojení fungovalo. V červnu 2000 sahali Brücknerovi hoši po titulu juniorského mistra Evropy, ale v bratislavském finále podlehli Italům.
Skvělé druhé místo jim zajistilo účast na zářijové olympiádě v Sydney, leč ve skupině s USA, Kuvajtem a Kamerunem ani jednou nevyhráli. Neúspěch se dal čekat, protože naše kluby nechtěly na začátku nového ligového ročníku hráče uvolňovat, takže tým vznikal složitě. Vyskytly se i zmatky: Petr Kouba, brankář La Corun~e, povolaný jako starší hráč, se až od novinářů dozvěděl, že nejede. Hned se vyrojily zvěsti, že to bylo na úkor Aleše Chvalovského, syna předsedy svazu. Brückner, jenž si občas postěžoval v tisku na nesnáze s nominací, ale argumentoval tím, že Aleš chytal finále evropského šampionátu a že šlo o zachování ducha onoho týmu. Epizoda ukazuje, že proti souhře nepříznivých okolností může být i sebelepší trenér bezmocný.
Jak už víme, koncem roku 2001 převzal áčko a „svou jedenadvacítku“ předal Miroslavu Beránkovi, dosud asistentovi. A tento tým vyhrál v květnu 2002 mistrovství Evropy. Letitá spolupráce tandemu Brückner-Beránek přinesla ovoce, experti z mnoha zemí nestačili zírat i chválit. Ale to ještě nebyl všem vavřínům konec. Výhra nad Nizozemskem v září 2003 znamenala postup na Euro příští rok v Portugalsku. Letná šílela radostí a vyvolávala Brücknerovo jméno. Průběh šampionátu pak máme v živé paměti. V základní skupině jsme všechny tři zápasy vyhráli a ve čtvrtfinále uštědřili třígólovou lekci Dánsku. Až semifinále proti pozdějším šampiónům z Řecka nám nevyšlo, jak již bylo stokrát popsáno. Vedle smolných okolností přímo na hřišti komentátoři kritizovali Brücknerovo váhání se střídáním: měl poslat do hry čerstvé síly. Chyba to byla, ale jak známo, po bitvě ... a tak dále.

KAUZA NEDVĚD

Bronzový tým z Eura 2004 chtěl hrát na letošním mistrovství světa v Německu. K cíli se však nedostával zrovna lehce, a to možná i kvůli neúčasti kapitána Pavla Nedvěda. Ten po zranění na mistrovství Evropy a po zkratu v komunikaci se svazem oznámil v září 2004, že končí v reprezentaci a bude hrát jen za Juventus. Na tom trval až do července 2005, kdy připustil: „Pokud mé tělo zvládne zátěž,můžu o návratu přemýšlet.“ Současně proběhlo několik mediálních přestřelek mezi Nedvědem a Brücknerem, kdy veřejnost stála spíš na trenérově straně. Nakonec tvrdohlavý a „hvězdně“ se chovající Nedvěd ustoupil a pomohl v baráži s Norskem. Hráč jeho kvalit do mužstva nesporně patří. Trenér Brückner některé silné Nedvědovy výroky s nadhledem svých životních zkušeností moudře přešel.

DEFINICE FOTBALU

Trenérem reprezentace mohl být v minulosti již dvakrát, ale uspěl až po osmi letech, při třetím pokusu. Není divu, že po svém jmenování řekl začátkem roku 2002 deníku Sport: „Nechci to brát emotivně, ale je to tak, přál bych si uspět.“ Rozhovory s novináři však nikdy moc neměl a dosud nemá v oblibě. „Jejich otázky se opakují, a navíc se pak dočtu něco jiného, než jsem řekl,“ prohlásil před časem při kontaktu s Reflexem. Někdy je však zjevné, že vztah k médiím ovlivňuje jeho špatné rozpoložení mysli.
„Jak vnímáte to, že váš tým bude hrát semifinále?“ zazněl dotaz na tiskovce při Euru 2004.
„Když vyhrajeme semifinále, budeme ve finále,“ ohromil novináře v sále.
„Jaký bude zítřek?“ následovala další otázka a bylo zřejmé, že se tím míní zítřejší program české výpravy.
„Možná bude svítit sluníčko, možná bude pršet,“ odpověděl nepříliš moudře. I trenéři mívají manýry hvězd. Nicméně některé jeho výroky znějí sympaticky, například definice fotbalu loni v Lidových novinách: „Fotbal je kosmopolitní záležitost, do něj patří věda, chytrost a filozofie. Fotbal je tak nádherný, kreativní a intelektuální sport, že v něm můžete použít cokoli. Fotbal není jen kazeta s Horníkem, což je čtvrtá cenová.“ A dokáže být i vtipný. Letos na slavnostním vyhlášení ankety hráčů a trenérů v přímém televizním přenosu, kdy se stal pošesté trenérem roku, prohlásil: „Hlasující opět prokázali, že tomu rozumějí.“ Bonmot vymyšlený skoro jako standardka, z níž padne gól. h