František Doskočil: Český agent CIA, který se podílel na organizaci sametové revoluce
Večerní zásah Sboru národní bezpečnosti změnil 17. listopadu 1989 životní běh několika tisíců lidí zbitých na Národní třídě. O budoucnosti jednoho člověka však vedení ministerstva vnitra a Státní bezpečnosti jednalo již odpoledne. Byl jím agent americké Ústřední zpravodajské služby (CIA), politický pracovník a student posledního ročníku Vysoké školy politické ÚV KSČ František Doskočil.
František Doskočil se narodil v roce 1947 v jihomoravských Slavonicích. Bylo to v době, kdy zde vrcholil odsun německého obyvatelstva a předseda vlády Klement Gottwald sliboval živnostníkům nedotknutelnost jejich majetku. Jeho otec Jan se po válce stal národním správcem malé autodílny a majitelem autodopravy. Po zatčení na počátku padesátých let o ni pochopitelně přišel a matce Anně pomáhala s výchovou Františka i jeho starší sestry Jany neodsunutá "babička" Františka Chábová, původní majitelka autodílny.
Mladý Doskočil byl formován komunistickým režimem padesátých a šedesátých let. Brzy poznal dvojakost veřejného i osobního života - střetla se v něm politická indoktrinace, jíž byl vystaven ve škole, s náboženstvím. Komunistický nihilismus se svobodnou kulturou, dostupnou díky rozhlasu a televizi z blízkého Rakouska a Německa. Výsledkem byla jako v mnoha jiných případech absolutní nedůvěra v jakékoliv autority.
Po absolvování hotelové školy prošel základní vojenskou službou. Bylo to krátce před Pražským jarem a její drsná realita Doskočila zásadním způsobem ovlivnila. Bezprostředně po 21. srpnu 1968 měl - se souhlasem svého otce - jasno: pod okupanty žít nebude. Když se svým kamarádem Honzou Blízou viděl pasivitu spoluobčanů, kteří v podstatě jen čekali, jak se situace v Praze vyvine, a nepodpořili ani jejich plakátovou protisovětskou kampaň, vyrazili do Rakouska.
Shodou náhod narazili v Schönfeldu na verbíře americké Central Intelligence Agency, jenž se skrytý pod legendou novináře zjevně snažil zachytávat a kontaktovat uprchlíky z Československa. Jedenadvacetiletý Doskočil se nechal zlákat a druhého dne podepsal v konspirační vile v městečku Korneuburg před pracovníkem CIA Viktorem slib spolupráce. Američané, kteří vyjádřili skepsi nad dalším vývojem v ČSSR, změnili Doskočilův názor na to, co ve prospěch vlasti dělat. Forma tajné spolupráce s americkou tajnou službou byla za dané situace tím nejlepším!
Doskočil se vrátil do Slavonic, kde se mezitím řada komunistů začala družit s okupačními vojsky. Jeho otec byl jediným člověkem, kterého seznámil s tím, co se v Rakousku odehrálo. S jeho pomocí se stal číšníkem v Dačicích a posléze i správcem pohostinství v Cickrajově. Od 30. srpna do jara 1969 se několikrát sešel se svým prvním řídícím důstojníkem CIA Hansem, jenž k příjezdu využil malého pohraničního styku - doprovázel rakouskou kapelu, která hrála v Doskočilově pohostinství. Jeho poslední instrukcí bylo zabezpečit svou kariéru a připravit se na budoucí oživení spolupráce. Doskočil se stal spícím agentem.
Američané se ozvali
František Doskočil se seznámil s Martou, svou budoucí manželkou, jejíž otec pracoval v Praze jako důstojník Státní bezpečnosti. V březnu 1970 se vzali a půl roku poté se s pomocí tchána stal zaměstnancem hotelu International v Praze-Dejvicích. Doporučení Američanů si vzal k srdci - založil v hotelu organizaci Socialistického svaz mládeže. S manželkou usilovali o práci na federálním ministerstvu vnitra. To se jim nakonec podařilo. Manželka odešla na správu pasů a víz a Doskočil - s ohledem na horší kádrový profil - pouze na veleslavínské pracoviště ekonomicko-technické správy FMV.
Na podzim 1976 se centrála CIA rozhodla svého spícího agenta v Praze aktivovat. Doskočil po krátkém váhání odpověděl na první tajnopisné instrukce kladně. I přes riziko, které se již netýkalo pouze jeho, ale i manželky a dvou malých dětí. Jako občanský pracovník federálního ministerstva vnitra si plně uvědomoval dopady případného odhalení a odsouzení podle § 105 trestního řádu. Jeho vnitřní odpor vůči režimu byl ale silnější. Po převzetí první mrtvé schránky, která mu zajistila možnost obousměrného spojení, ho navíc zpravodajská činnost začala bavit. Dá se říct, že jí propadl.
O dva roky později se situace agenta CIA zdánlivě zkomplikovala. Z prozatím neznámých důvodů si Doskočila vytypovali ke spolupráci dva příslušníci ekonomické linie Státní bezpečnosti - Josef Placar a Jiří Nováček -, kteří mu navrhli ofenzívní využití v západní Evropě. Doskočil se právě připravoval na kvalitativně nový způsob komunikace se svými řídícími důstojníky CIA - příjem šifrovaných zpráv za pomoci upraveného rádia. Jeho informace o navázání styku s příslušníky československé politické policie musela mezi příslušnými pracovníky CIA způsobit zmatek. Nejde snad o double agenta!?
Doskočil na spolupráci se Státní bezpečností "přistoupil", nechal se "vyhodit" z vnitra a přes několik krátkodobých zaměstnání se dostal do cílového objektu - Velkochovu laboratorních zvířat. Za Velaz absolvoval desítky cest po západní Evropě, během nichž rozvážel pokusná zvířata do Rakouska, Německa, Belgie a Francie.
Před velikonocemi 1980 se agentovi s krycím jménem Jan konečně podařilo osobně spojit s americkými zpravodajskými důstojníky v čele s Viktorem - starým známým z roku 1968.Ti se na detektoru lži zjevně přesvědčili, že v jeho případě nejde o dubléra, respektive zpravodajskou hru Státní bezpečnosti. Bylo to vlastně paradoxní. Sama československá tajná policie umožnila přímý kontakt amerického agenta s řídícími důstojníky a jeho další zpravodajský růst formou podrobného školení. Za to se jí odvděčil několika podvrženými zprávami o přesunech americké armády, vzletu boeingu se špionážním systémem AWACS a pak také nějakými džínsami a dalším západním zbožím, které si poručil mladší z příslušníků StB.
V následujících více než dvou letech se CIA respektive operačnímu teamu Jan - podařilo Doskočila řádně vyškolit, zaměřit na nové cíle a připravit na další kvalitativní změnu spojení pomocí rychlovysílačky. Dalším objektem amerického zpravodajského zájmu neměl překvapivě být komunistický bezpečnostní aparát (Doskočilova manželka tehdy boru u evidence operativních svazků StB a její otec na dispečinku IV. sledovací správy FMV), ale Komunistická strana Československa a její nomenklatura.
Doskočil tak plánovitě zamířil do stranických struktur obvodního výboru Prahy 6, o čemž v říjnu 1983 naposledy osobně informoval své americké zpravodajské "přátele". Stal se perspektivním politickým pracovníkem, dělnickým kádrem.V polovině osmdesátých let byl navíc doporučen ke studiu na Vysoké škole politické ÚV KSČ. Pronikl tak do nejvyšší stranické nomenklatury.
Trojí život agenta
Doskočil žil v té době tři životy: rodinný, politický a zpravodajský. Bylo to náročné zejména na psychiku, což se podepsalo na jeho zdravotním stavu. Přesto si byl doma schopen vytvořit takový "klid ke studiu", že se mu v podstatě dařilo zajistit si nerušený poslech, zpracování tajnopisů a od roku 1988 i přípravu rychlovysílání pomocí speciálně upraveného automobilu.
Je značně předčasné hodnotit kvalitu a rozsah předávaných informací, když nemáme k dispozici originály těchto tajnopisů či depeší. Stejně tak nebudou zřejmě ještě řadu let přístupná hodnocení jeho řídících důstojníků. Z délky spolupráce a zásadní změny kvality spojení (rychlovysílačka a satelitní spojení) můžeme ale dovodit, že rozhodně nešlo o informace pominutelné. Spíše naopak. Úkoly se týkaly i fyzické kontroly dalších zpravodajských operací, které CIA na území ČSSR organizovala.
Z důvodů, o nichž se zatím můžeme jen dohadovat (možná dokonce přímo nesouvisely s agentem Janem, ale již probíhajícím pátráním po krtkovi v řadách CIA - Aldrichi H. Amesovi), změnila centrála CIA na přelomu let 1988 a 1989 úkolování a snažila se přes všechna rizika nasměrovat Doskočila do přímého zpravodajského kontaktu se Státní bezpečností. Pátého září 1989 tak přes svého kamaráda Karla Kadlece, příslušníka československé rozvědky na ministerstvu zahraničních věcí, navázal kontakt se zástupcem náčelníka 26. odboru I. správy SNB majorem PhDr. Stanislavem Šimkem - "Cibulou" a kapitánem Václavem Cibulkou - "Molčíkem". Ti po několikadenním vytěžení navrhli zahájit proti CIA zpravodajskou hru s krycím názvem Průlom. Do příprav se ale vložila hlavní správa kontrarozvědky. Příslušníci amerického odboru se snažili prokázat, že v případě Doskočila jde o řadu let - nejprve v akci Pony a posléze Troja - Don - hledaného amerického agenta, na jehož vypátrání byly sovětským KGB vynaloženy nemalé prostředky.
Spor o postup v akci Průlom - to znamená, zda zorganizovat zpravodajskou hru, anebo Doskočila zavřít - se táhl až do 17. listopadu 1989.Tento den se ve tři hodiny odpoledne sešli u prvního náměstka ministra vnitra ČSSR a faktického šéfa Státní bezpečnosti Alojze Lorence zástupci rozvědky a kontrarozvědky včetně jejich náčelníků - plukovníka Karla Vykypěla a podplukovníka Viléma Václavka-Kainara, aby stanovili další postup. Rozhodli se dál sbírat důkazy o Doskočilově spolupráci se CIA a zároveň připravovat zpravodajskou hru, jejímž cílem mělo být odhalení dalších amerických agentů. Situace byla citlivá s ohledem na Doskočilovo nomenklaturní postavení a pracoviště jeho manželky, kterou se vedení Státní bezpečnosti okamžitě snažilo přesunout z operativní evidence jinam.
Zatčen po sametové revoluci
Nakonec se pod tlakem dramatického společenského vývoje rozhodla Státní bezpečnost Doskočila zatknout.Tento závěr podpořil výsledek fyziodetekčního vyšetření, který potvrzoval, že Doskočil při kontaktu s příslušníky rozvědky nebyl "upřímný" v otázce navázání spolupráce se CIA (uvedl rok 1986), kryje další osoby a nevydal Státní bezpečnosti všechna svá spojení do zahraničí (rychlovysílačku). Zatím můžeme pouze předpokládat, že jednání s vedením KGB, které bylo 17. listopadu ukončeno slavnou pracovní večeří, mělo jako jeden z bodů právě akci Průlom či Troja - Don.
Rekonstrukce dalších událostí je prozatím složitá. Doskočil komunikoval s rozvědčíky, kteří se již připravovali na předání případu II. správě SNB a správě vyšetřování StB. Agent CIA Jan ještě stačil z rychlovysílačky ukryté v autě odvysílat některé informace týkající se akce Průlom, a hlavně výsledky mimořádného zasedání ÚV KSČ z 24. listopadu 1989, na němž odstoupilo předsednictvo ústředního výboru.V tu chvíli se zdálo, že se František Doskočil dožil vítězného konce pádu režimu, na němž se aktivně - i když tajně - podílel.
Jenže na přelomu let 1989 a 1990, když se Státní bezpečnosti poněkud uvolnily ruce, začali její příslušníci intenzívně pracovat na jeho zatčení. Koncem ledna, tedy již v době, kdy stál v čele státu Václav Havel a federální ministerstvo vnitra mělo nové vedení, ho ještě politická policie s ohledem na prezidentovu návštěvu v USA nezatkla. Stalo se tak až 21. února 1990. Paradoxně šest dní po zrušení Státní bezpečnosti, když chtěl František Doskočil vyrazit do Berlína za svými řídícími důstojníky. Zjevně si pro něj na hranice do Hřenska přijeli pracovníci týmu Troja, vedeného majorem Karlem Jankem, již po něm dlouhá léta pátrali. Dopadli ho až po pádu režimu, který se po celou dobu své služební kariéry snažili chránit.
Doskočil skončil ve vazbě na Pankráci a posléze ve vězení na Ruzyni. Svého druhu osobní pomsta státobezpečnostního aparátu a jistý samospád systému způsobily, že během sedmi měsíců ve vazbě zažil vypuknutí vězeňských nepokojů, hladovku i rozporuplné jednání Vězeňského fóra. Formální - nikoliv však faktické ocenění jeho činnosti - přišlo až v létě 1993 se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.Ten prohlásil formu odporu "ve spojení s cizí demokratickou mocností" za legitimní, spravedlivou, morálně oprávněnou a hodnou úcty. Veřejné satisfakce se s ohledem na závazek desetileté mlčenlivosti může dočkat až nyní.
