Howard Dennis Marks: Student z Oxfordské univerzity, který se zapsal do dějin jako největší světový pašerák marihuany
Pašoval pouze marihuanu a hašiš. Na vrcholu své téměř dvacetileté kariéry byl Howard Marks (13. srpna 1945 – 10. dubna 2016) nejhledanějším britským občanem, používal 43 falešných jmen a vlastnil 25 krycích společností po celém světě. Měl kontakty na mafii, CIA, IRA i MI6. Než jej americká DEA unesla a dostala před soud, opakovaně dopravil do Evropy a USA více než třicetitunové zásilky nejlepší marihuany z Pákistánu, Kolumbie a dalších zemí. Dostal 25 let, z nichž si odseděl sedm. V Británii je slavný.
Marks se narodil v roce 1945 ve Walesu, v rodině, která svým statem patřila někam k mírně levicové střední třídě. Wales, který byl ještě mnoho let po Marksově narození jakýmsi britským Ostravskem, plným dolů a vesnic, mladého Howarda hodně formoval. Především liberálním a otevřeným přístupem k výchově, která měla daleko ke konzervativní upnutosti. Howard byl chytré dítě, které si v kolektivu dobývalo respekt spíše coby klaun než rváč. O tom, že Marks bude nejznámější světový pašerák lehkých drog, se paradoxně rozhodlo v hlavním městě akademiků - v Oxfordu. Sem, konkrétně na kolej Balliol, nastoupil roku 1964.
Heroin nebrat!
Oxford začátku šedesátých let byl báječným místem k existenci. Společensko-kulturní život zde formovalo především beatnické a později hippie hnutí a nejlepší akademické mozky Británie trávily své dny vedle studia knih také studiem účinků marihuany, LSD, hlasité hudby a sexu, ať už v kombinaci, či jednotlivě. Jak později vypověděl v televizním pořadu Frontline, věnovaném Marksovu případu, jeden z jeho kolegů v Oxfordu. "Balliol byla hodně intelektuální kolej a Marks tam úplně přesně zapadal. Byl velmi chytrý a měl neobyčejný šarm. Díky němu se dokázal vymotat z jakéhokoli maléru." Ve skutečnosti ale Marks moc malérů neměl. V podstatě se pouze choval jako průměrný student na Oxfordu v hippie dobách - kouřil trávu, studoval a proháněl holky. Krátce po nástupu na Oxford kouřil marihuanu poprvé. S klasickým výsledkem - překvapen mírnými, ale dlouhotrvajícími účinky fascinovaně poslouchal skladbu Jamese Browna, s překvapením zaznamenal zpomalení individuálního vnímání času, pak se chvíli nekontrolovatelně smál a vzápětí vyjedl polovinu jídelního lístku blízké francouzské restaurace. Krátce poté experimentoval jako většina jeho spolužáků s LSD. S jinými drogami tehdy podle svých slov nepřišel do styku, ani to neměl v úmyslu.
Po ukončení studia odešel vyučovat angličtinu na univerzitu v Sussexu. Místo ale nenáviděl, a tak většinu času trávil s akademickými kolegy kouřením a debatami. Howard a jeho známí měli tehdy dost impozantní spotřebu (sám Marks kouřil 20 jointů denně), a protože v Británii se konopí nedaří, záhy začala skupina řešit, jak si zajistit přísun drog z jiné země. Jeden z Marksových kolegů tehdy pašoval větší množství hašiše, který se dostával do Evropy z Maroka a Libanonu prostřednictvím arabských diplomatů z Německa do Británie. Něco prasklo a kolega zůstal zadržený v Německu. Marks se na žádost jeho ženy do Německa vypravil a zjistil situaci. Kolegu zadrželi, nicméně Marks zásilku převezl a pomohl ji společně s několika přáteli v Londýně prodat. Bylo to poprvé a naposled, co se Marks podílel přímo na prodeji drogy, kterou propašoval. Od té doby byl už čistokrevným pašerákem.
Marks a jeho parta hippie akademiků chvíli prodávali "diplomatický hašiš" po Londýně. Jenže pak si spočítali, že jde o hodně nevýhodný byznys. Přestože riskovali, když převáželi hašiš v autech z kontinentu do Británie a pak znovu při jeho prodeji, zůstávalo jim pouze dvacet procent ceny, za kterou se hašiš prodával na ulici. Bylo tedy logické pokusit se nakoupit na Blízkém východě vlastní zásilku a dostat ji letecky do Británie. Při hledání vhodného letiště narazili na Jima McCanna. Ir s údajnými vazbami na IRA a nevypočitatelným, vulgárním chováním, v té době již hledaný v Irsku i Británii pro spoluúčast na spíše symbolických teroristických útocích a útěk z vězení, se plánem nadchl. Vytipoval malé letiště Shannon, blízko Limericku. Hašiš, který Marksův nákupčí zajistil v Pákistánu, dorazil oficiálně jako zásilka koberců a s falešnými odbavovacími dokumenty se dostal z letiště. V pronajatém domě na venkově byl přeložen do několika Fordů Capri, předtím koupených v Británii, a v nich převezen přes Irské moře do Londýna. Během dvou dnů byl hašiš rozebrán a Marks (který se mezitím stal mozkem operace) bohatší o 20 tisíc liber. Následovala další zásilka, tentokrát tunová. Pro představu - pokud se podařilo dostat na britské ostrovy letecky tunu hašiše, čistý zisk pro Markse a jeho nákupčího byl 100 tisíc liber. Největší zadržené množství hašiše v té době v Irsku bylo asi 0,6 kilogramu.
Howard přišel poprvé v životě k penězům. Vstoupil do módního salónu svých známých jménem AnnaBelinda jako investor a prostřednictvím dalších několika podniků zajistil praní svých příjmů. Pořídil si luxusní byt v Notting Hillu v Londýně a poprvé v životě pochopil, jaký luxus mohou člověku dopřát zisky z pašování ilegálních substancí.
Vysmátá tráva v repráku
Někdy v roce 1973 byl podle svých slov kontaktován známým z Oxfordu Hamiltonem McMillanem. Původně to vypadalo jako náhodné setkání, které se vyvinulo do debaty o starých časech, jenže Hamilton šel rovnou k věci - pracuje pro britskou tajnou službu MI6 a chtěl by od Markse pomoc. MI6 samozřejmě ví o jeho hašišových aktivitách, ale nezajímají ji. Chce však využít jeho obchodních kontaktů k otevření firem v Rumunsku a Československu. Marks, přístupný jakémukoli dobrodružství, souhlasil.
V té době - nervózní z nevypočitatelného McCanna a roztrpčený faktem, o kolik peněz spoluprací s ním přichází - se Marks rozhodl otevřít další hašišovou cestu mimo Irsko. Jeden z jeho známých organizoval přepravu zvukových aparatur z Británie do USA. Britský rock byl tehdy zvukem číslo jedna a většina skupin z ostrovů jezdila na dlouhá turné do USA. S sebou si vozily velké množství aparatury, která, protože byla v USA využívána pouze po omezenou dobu, unikala pozornosti amerických celníků. Marks mohl dostat hašiš z Pákistánu do Holandska, zde jej nacpal do reprobeden a zesilovačů, v Americe vyložil a prodal. Na cestu zpět vyplnil bedny cihlami, aby zůstala zachována váha.
V Americe byl hašiš třikrát dražší než v Evropě. Nejprve se využívaly skutečné skupiny, později Marks usoudil, že žádný americký celník se nevyzná v britské hudební scéně natolik, aby poznal skutečnou skupinu od vymyšlené, a velké množství hašiše se do USA dostalo v kontejnerech neexistující skupiny Laughing Grass (Vysmátá tráva), kterou si Marks s notnou dávkou drzosti vymyslel jednou večer v obýváku. Mezitím dostal od MI6 první zakázku. Měl svést zaměstnankyni československé ambasády v Londýně. McMillan mu ukázal fotografie a obstaral pozvánku na party, kde se dívka měla objevit. "Holka se neobjevila. Ta práce byl prostě test trpělivosti a patriotismu."
Tehdy se poprvé od Markse odvrátilo štěstí. Na letišti v New Yorku byl při překládání do jiného letadla zapomenut jeden "rockový" kontejner a během noci jej objevil vycvičený pes. Zbytek nákladu zadrželi v Las Vegas. Marks tehdy pobýval v USA, uslyšel zprávu, právě když se v hotelu díval na televizi. "Byl jsem zhulený jako už dlouho ne a najednou muž, který uváděl zprávy v televizi, povídá: ,Dneska někdo z vás tam venku přišel o pět miliónů dolarů. Na letišti v Las Vegas byla zadržena největší zásilka drog v historii státu Nevada.`" Jen co se probral z hašišového rauše, vypravil se prvním letadlem do Londýna.
Tam jej čekala další nepříjemná zpráva. MI6 s ním přerušila styky. "Dva bankovní lupiči tehdy po svém zadržení uvedli, že byli najati MI6 pro infiltraci dovnitř IRA. I když MI6 zprávu popřela, veřejné mínění šílelo, že tajná služba zaměstnává kriminálníky. Můj hašišový byznys by mohl být, jak mi McMillan vysvětlil, pro MI6 ohrožením." Ač se MI6 ke spolupráci s Marksem nikdy nepřiznala a nebylo možné ji jakkoli ověřit, později, po Marksově prvním zadržení, ji všechny deníky referující o případu braly jako hotovou věc.
Chyběl mi ten adrenalin
Krátce nato Markse zatkli. Jedna z jeho zásilek byla zadržena v Amsterdamu, Howarda spolu s dalšími lidmi propustili na kauci. Začal jeho slavný první útěk. Chvíli pobýval v Itálii, pak se na falešný pas vrátil do Londýna, kde jej vystopovali reportéři Daily Mirroru, kterým proklouzl doslova na poslední chvíli. Mezitím organizoval další zásilku hašiše, tentokrát z Nepálu. Sbíral identity, přičemž nejčastěji používal jméno Donald Nice. Ale stále myslel na obchod. Při svých kontaktech v Americe objevil koncem sedmdesátých let zajímavou věc - většina z 28 tun marihuany, která se denně v Americe vykouřila, pocházela z Kolumbie. Do Států ji začal dovážet mafiánský boss Salvatore Trafficante za neuvěřitelně nízkou cenu - asi 200 dolarů za libru. Marks se rozhodl, že nebude od věci dostat levné kolumbijské zboží do Británie.
Mafie ale trvala na odběru většího množství - Marks souhlasil s patnácti tunami, byť britská spotřeba byla v té době jen tři tuny denně a vážně hrozilo zahlcení trhu. Komplikovaná trasa s překladištěm a skladem na opuštěném ostrově ve Skotsku ale byla díky Američanům vyzrazena a Marks se ocitl ve vězení bez možnosti kauce. Marks, který vyznával teorii, že "vina není nic jiného než technický vztah mezi obviněním a důkazy", obhajobou odrovnal nejen svého právníka, ale i soud. Prohlásil, že byl najat MI6 jako agent, který má dopadnout nebezpečného teroristu Jima McCanna prostřednictvím jeho vlákání do hašišového obchodu.
Marksovo první zadržení podle něj bylo fingováno MI6 stejně jako jeho útěk. Po svém prozrazení coby agenta začal pracovat pro mexickou tajnou službu, která jej nasadila na obchod mezi kolumbijskou a americkou mafií. MI6 zuřila, ale tuhle drzou teorii vyvrátit nemohla. Stejně na tom byla obžaloba. A když se k soudu dostavil svědek z mexické tajné služby, který Marksovu teorii pod přísahou potvrdil (zde zapracovaly kontakty a peníze Marksových spojek ve Spojených státech), byl Marks propuštěn pro nedostatek důkazů.
V té době se podle všeho rozhodl fungovat legálně. Peníze ale rychle docházely. Marks znovu cestoval, otevřel si několik legálních podniků (obchod s vínem, cestovní kancelář), ale život spořádaného občana ho moc nebavil. "Nešlo jen o peníze. Chyběl mi ten adrenalin, to nasazení..." Několikrát cestoval do Hongkongu. Zde se potkal se svým známým Phillem Sparrowhawkem, který žil dlouhodobě v Bangkoku a měl přístup k většímu množství marihuany. Slovo dalo slovo a Marks byl zpět.
Okamžitě zorganizoval zásilky do USA. Jeho největším triumfem se stala odeslání několika set kilogramů prostřednictvím interní pošty CIA z Pákistánu. Britské úřady jej ale neustále sledovaly, a tak se Marks v polovině osmdesátých let rozhodl přestěhovat i s rodinou do rezidence na ostrově Mallorca. Jako majitel cestovní kanceláře se mohl poměrně bez rizika pohybovat po planetě, čehož také využíval. Na Filipínách se potkal s britským dobrodruhem lordem Moynihanem, osobním přítelem diktátora Marcose. Chráněni z nejvyšších míst odtud dostali tunové kontejnery thajské marihuany do USA i Evropy. Hned po Pákistánu bylo Thajsko pro Markse druhou nejdůležitější zemí pro nákup. Zatímco v Thajsku kryla jeho činnost cestovní agentura a masážní salóny, v Pákistánu koupil papírnu a založil nadaci pro výuku angličtiny. V té době po něm ale nešla jen britská policie. V patách už měl svoji Nemesis, agenta americké DEA Craiga Lovata.
Pes je nemocný
Lovato byl v mnoha směrech Marksovým opakem. Šedesátá léta netrávil ani kouřením marihuany, ani bojem proti válce ve Vietnamu ("bylo to daleko"), ale prací v policejním aparátu. Byl pochůzkář, vyšetřovatel a koncem sedmdesátých let vstoupil jako zvláštní agent do Úřadu pro potírání narkotik (DEA). DEA má rezidentury v 67 zemích na světě. Jednou z nich je i Španělsko. Když sem Lovato v roce 1984 nastoupil, Marks právě mírumilovně rozesílal zásilky pákistánského hašiše i thajské marihuany do USA přes Mexiko, do Austrálie lodí a do Evropy letecky. S lordem Moynihanem dohlíželi pouze na nákup a pachuvzdorné balení zásilek (většinou šlo o trojitý obal, přičemž hašiš uvnitř byl omyt lihem). Většinu pohybu zásilek i peněz kontroloval Marks telefonicky.
V té době už ale DEA společně s policií v dalších devíti zemích odposlouchávala většinu jeho hovorů. Přesto, že DEA měla k dispozici hromady pásků, většina byla jako důkaz nepoužitelná, neboť kódování, které Marks používal, bylo téměř neprodyšné. Pro zastření kódu pak stačilo v telefonu říct: "pes je nemocný", což znamenalo, že telefonní linka je odposlouchávána.
Lovato se stal postupně honbou na Markse posedlý. Ale neměl důkaz. Zachránila ho náhoda. Na Filipínách padl diktátor Marcos a lord Moynihan ztratil ochránce. DEA jej okamžitě začala zpracovávat a Moynihan, pravděpodobně pod nátlakem a vydíráním souhlasil, že Markse vláká do pasti. (Moynihana později zařadili do programu na ochranu svědků a začátkem devadesátých let oficiálně prohlásili za mrtvého.) Vzápětí byla zabavena poslední zásilka thajské marihuany na lodi kousek od Vietnamu. Několik dní nato, v červnu 1988, španělská jednotka rychlého nasazení společně s agenty DEA vedenými Lovatem vykopla dveře v Marksově rezidenci na Mallorce. Dne 13. června 1990 byl Marks odsouzen (jako "člověk, který dostal do USA 15 procent veškeré marihuany" v zemi, a jako "největší světový pašerák marihuany", jak stálo v obvinění) k pětadvaceti letům vězení.
Robert Bonner, šéf DEA, odpověděl v jednom rozhovoru pro britské noviny na otázku, zda se mu 25 let za pašování marihuany nezdá moc. "Nevím, jak lidi jako Marks dostat z drogového byznysu jinak, než že je na hodně dlouho zavřeme. Délka jeho trestu mi opravdu nedělá starosti." Agent Craig Lovato se díky zadržení Markse stal v USA mediální hvězdou. Marks mezitím učil ve vězení negramotné spoluvězně číst a psát.
Pár chybiček by se našlo
Poté, co zjistil, že USA neudělí jeho ženě vízum, aby jej mohla navštívit, přestože to bylo součástí soudní dohody, rozhodl se Marks dostat ven za každou cenu. Jeho rodiče, žena a přátelé začali s kampaní za jeho vydání do Evropy. Za Markse se postavila většina britských médií a britské ministerstvo vnitra formálně požádalo Američany o jeho přeložení. Nakonec byl Marks po sedmi letech trestu propuštěn na podmínku a deportován do Británie.
Krátce po návratu vydal Marks svou autobiografii Mr. Nice a vzápětí se stal celebritou. Byl DJem v klubech, dostal nezapomenutelnou roličku ve filmu Human Traffic, kde v neuvěřitelně vtipné scéně vysvětluje společenský kontext kouření jointu s cizími lidmi. Režisér filmu prohlásil, že několikavětový záběr se točil skoro den, neboť Marks byl zkouřený tak, že zapomínal text.
Vedl internetovou stránku mrnice.co.uk, vydal kompilační knihu The Book Of Doper Stories s pasážemi klasických děl, které se týkají drog a jejich užívání. Naposledy způsobil v Británii skandál, když v rozhovoru přiznal, že vzal extázi společně se svými dětmi. Marks, který vždy tvrdil, že marihuana by měla být legální, byl známým bojovníkem za legalizaci. Objížděl univerzity, kde přednášel. Marihuanu kouřil až do konce svého života. Roku 2015 mu byla diagnostikována rakovina. Nemoci v dubnu 2016 ve věku 70 let podlehl.
Když se ho na jednom internetovém fóru zeptali, zda něčeho ve své kariéře lituje, odpověděl: "Lituju jen toho, že jsem si pořádně neprostudoval americké právo, než jsem ho porušil, čímž jsem nevědomky ohrozil svoji ženu. Jinak bych všechno udělal znova. Jen bych se vyhnul některým chybičkám..."
