Ivan Hlinka

Hlinkův životní příběh má několik zářných kapitol, ale také místa s opačným znaménkem, o nichž se mlčí. Důvodem je zvláštní solidarita, až nekritický obdiv a možná zbabělost českých sportovních novinářů, kteří dosud nenapsali ani řádku o Hlinkově letité slabosti vůči alkoholu. A pokud se o ní v tisku objevily náznaky,pak jen od vnitropolitických komentátorů, zaobalené například do článků o uvítání hokejových mistrů světa v roce 1999. Něco takového by v zemích vyspělé Evropy nebylo možné. Vzpomeňme na německá média, jež zveřejnila "kokainovou relaxaci" renomovaného fotbalového trenéra Daumma. Uchazeč o místo u reprezentace byl poté nucen uznat svou chybu a kromě jiných nepříjemných důsledků se s kandidaturou rozloučit.

HOKEJISTA A STUDENT

Ivan Hlinka patřil v sedmdesátých a osmdesátých letech k miláčkům národa. Zářil v týmu Holečků, Machačů, Holíků a Martinců, kteří na mistrovstvích světa poráželi "sbornou komandu" země našich okupantů. Hlinka (narozen 26. ledna 1950 v Mostě) byl už od žáků vůdčí osobností každého týmu, v němž nastoupil. První ligu za Litvínov hrál od šestnácti let, ve dvaceti oblékl dres reprezentace, zúčastnil se jedenácti světových šampionátů a dvou olympiád, třikrát byl mistrem světa (1972, 1976 a 1977) a kariéru ukončil dvěma sezónami v klubu NHL - Vancouveru. V naší lize působil patnáct let, kromě půlroční vojny v Trenčíně vždy oblékal dres Litvínova. Jednu dobu uvažoval o přestupu do Sparty,kam odešlo jeho "dvojče", obránce Bubla, ale rozmyslel si to. Inu skutečný severočeský patriot. Hlinka při hokeji studoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a tehdejší litvínovský sekretář Karel Novák o něm dnes říká, že byl nejhůře placeným ligovým hráčem - s měsíčním stipendiem 2200 korun -, a odmítá hojně rozšířený názor,že populární hráč dostával na VŠE známky zadarmo, že někdo z klubu jezdil s jeho indexem do Prahy. "Jezdili jsme tam, taky dvakrát do měsíce, ale jen proto, aby škola povolila Ivanovi cestu s národním mužstvem do ciziny," tvrdí.

OTEC A SYN

Pan Novák, dnes důchodce a mimochodem šéf mostecké Konfederace politických vězňů, podává ještě jedno svědectví, jež právě z jeho úst má svou váhu: "Ivan vyrůstal v komunistické rodině, ale jeho otec patřil ke straníkům, u nichž převažovalo to kladné. " Takto hodnotí Josefa Hlinku, někdejšího tajemníka mosteckého OV KSČ pro průmysl a později vysokého funkcionáře okresní odborové rady.Hlinka starší byl i trenérem a dlouholetým funkcionářem litvínovského hokeje. Pro něho bylo typické, že své názory prosazoval vždy s důrazem a také zřejmě stranickým sebevědomím. Takže když dnes Karel Novák s úsměvem podotkne, že Ivan byl v mládí trochu místním playboyem a s otcem se dostával často do ostrých sporů, jako by tím řekl, že otec a syn jsou stejné povahy. "Ivan je chytrý kluk, dokázal toho v hokeji jako málokdo a ještě dokázat může, jen mu vytýkáme to pití," dodává pan Novák.

SKVĚLÝ KOUČ, ALE...

Ivan Hlinka vystudoval i trenérství na FTVS,ale absolventy této školy moc neuznává a nazývá je "doktory přes kličku doleva". Jeho trenérské působení u reprezentace lze rozdělit na dva časové úseky: v prvním získal třikrát bronz (na zimní olympiádě 1992, na mistrovství světa 1992 a 1993), ale také páté místo na olympiádě 1994 a v témže roce sedmou příčku na světovém šampionátu v Itálii, což je nejhorší umístění našeho hokeje v historii. Poté se k národnímu týmu po dvou letech vrátil a byl u dalších triumfů - zlata na olympiádě v Naganu 1998 a na mistrovství světa 1999 a dvou bronzů ze světových šampionátů. Hlinka však není trenér,jenž by v klubu piplal hráče, ale kouč, který pozná schopnosti hokejistů a složí z nich optimální tým. Mluví hráčským slovníkem prošpikovaným vtipy,přidává svou vrozenou suverenitu a hráče mimo led nekontroluje. Tímhle vším u nich boduje. Kromě toho je dobrý psycholog: například rok před Naganem se domluvil s Vladimírem Růžičkou, jenž v národním týmu delší dobu nehrál, že na olympiádě nastoupí v útoku s Jágrem, protože jedině on může hvězdu NHL ukočírovat. To se plně potvrdilo a Růžička, vůdce týmu na ledě i v kabině, měl na úspěchu velký podíl. Malý dovětek: dva měsíce před Naganem na turnaji v Moskvě Růžička na Hlinkův "příkaz" chválil i nepříliš dobré jídlo, čímž šířil pozitivní náladu. Jiný příklad: Hlinka povolal před Naganem do týmu téměř neznámé hráče - Hejduka a Špačka - a oni se mu odvděčili výbornou hrou. Jenomže vedle promyšlených tahů kouče jsou tu také jeho úlety,o nichž hráči rovněž vědí, a ne všem imponují. Například při pražském světovém šampionátu 1992 probděl trenér noc před zápasem o bronz v restauraci bývalého spoluhráče Havla, aby se ráno notně společensky unavený nechal odvézt do hotelu svým tiše trpícím asistentem, jak vypovídá očitý svědek. Na dokreslení této koučovy slabiny tvrzení hokejového internacionála a trenéra Augustina Bubníka, mistra světa 1949: "Ivana si jako hráče a kouče vážím. Když se však napije, je to jiný člověk. Musí mít navrch, nenechá se umlčet a je agresívní. Žel ke své škodě."

MŮJ ŽIVOT S IVANEM

Útlou knížku s tímto názvem napsala Květoslava Hlinková, rozená Macasová, ve spolupráci s novinářkou Marií Formáčkovou. Vyšla v prosinci 2000, čtyři roky po rozvodu manželů Hlinkových. Její součástí je množství citací z deníků paní Hlinkové, bývalé vrcholové gymnastky a trenérky, v nichž líčí jak kladné, tak i záporné exmanželovy vlastnosti. Naplno zmiňuje jeho silnou náklonnost k alkoholu a despotické chování. Nicméně i tak z textu vysvítá, že svého muže obdivovala, milovala a ve všem - zjevně ke své újmě - až příliš tolerovala. Hlinkův komentář ke knize byl stručný. "K takovým pitomostem se nebudu vyjadřovat. Ať si ta paní píše, co chce. Vlastně je mi jí líto. Měla by se léčit, " řekl reportérům Blesku. Jiná média se však rodinné kauze velkým obloukem vyhnula. Je to smutný příběh ženy, jež se po šestadvaceti letech života na výsluní musela přestěhovat z rodinného domu do malého studeného by tu a ocitla se na dně, zdravotně i sociálně. Zatímco exmanžel, miláček hokejového národa, šéfoval litvínovskému hokeji, brzy opět trénoval národní mužstvo a vlastnil firmu Hlivan, jež obchoduje se sportovními potřebami. S ročním příjmem jistě v řádu šesti nul.

ČESKÝ KOUČ V NHL

Pojďme však zpátky na led. Úspěšný kouč z Nagana dostal nečekanou nabídku z NHL a v únoru 2000 nastoupil angažmá v Pittsburghu. Do konce sezóny poznával nové prostředí a od nového ročníku NHL měl být hlavním koučem Penguins. Lepší výchozí pozici si nemohl přát. Zámořský tisk ho vítal (stejně jako Fina Suhonena v Chicagu) coby prvního Evropana v roli hlavního kouče v dějinách NHL. Jako první muž na střídačce Penguins nezačal Hlinka novou sezónu špatně, ale v desátém utkání ho potkal první velký nezdar: tým prohrál doma s New Jersey 0:9, což je největší prohra na vlastním ledě v historii klubu. Najednou jako by se karta začala obracet. Týmu se přestávalo dařit. Navíc měl Hlinka coby nováček v NHL víc než slušný plat, se 600 tisíci dolarů mu v tabulce třiceti koučů patřila třináctá příčka; tolik peněz v Pittsburghu dosud žádný kouč nebral. Pro zajímavost: nejvyšší roční příjem ve výši půl druhého miliónu dostával Pat Quinn z Toronta. V té době Hlinkovi určitě neprospělo, že hráči v čele s Jágrem svolali schůzku, na níž krizi sami řešili, bez jeho vědomí. Pro novináře to bylo zajímavé sousto. Správně vytušili, že vzniká konflikt mezi Hlinkou a největší hvězdou týmu - Jaromírem Jágrem.

SLOVO MÁ JÁGR

V jejich sporu šlo především o způsob hry. Jágrovi se nelíbil příliš obranný styl, nesouhlasil ani s tím, že mu Hlinka zařadil do útoku Šimíčka, kterého do klubu přivedl. Hlinka naproti tomu žádal, aby se bránění věnoval předem určený útočník, a tvrdil, že nebude tým přetěžovat taktickými úkoly. Z českého hokeje byl zvyklý spoléhat na tvořivost hráčů. Ruku v ruce s tím následovala celá série jeho omylů. Názorně je lze vystopovat v knize Jaromír Jágr - Má léta v Pittsburghu, jejímž autorem je Jan Šmíd. Jágr v ní upřímně přiznává, že sám tehdy hrál špatně, a s lítostí dodává, že právě Hlinka mu nepomohl. Tady je nutné poznamenat, že kvůli Jágrovi se na led vrátil Mario Lemieux. Jeden z nejlepších hráčů historie a také spolumajitel klubu nechtěl původně po úspěšné léčbě rakoviny lymfatických uzlin už nikdy hrát, ale v nově vyvstalé situaci své rozhodnutí změnil. Jenomže i když měl Pittsburgh v sestavě dva nejlepší hokejisty světa, na výkonech to nebylo znát. "Hlinka mi sebral můj čas na ledě. Byl jsem zvyklý hrát dvacet osm minut za zápas, ale najednou jsem byl na ledě o deset minut míň. Počínal si trochu jako Jánošík - bohatým bral a chudým dával," píše Jágr.Dále zmiňuje příhodu, kdy na něj Hlinka zapomněl při střídání, což si novináři mylně vyložili jako hráčovo odmítnutí poslušnosti. Jágr čekal, že Hlinka svou chybu novinářům přizná, ale ten mlčel a kapitána týmu se nezastal. "Nevěděl jsem ani," pokračuje Jágr, "zda Hlinka nechápe zdejší systém střídání, anebo mu naopak rozumí, ale ignoruje ho. Jednou mě za ním dokonce poslal i Mario Lemieux, ať mu vysvětlím, jak se tady střídají hráči. Mluvili jsme o tom, ale nic se nezměnilo." Hlinka vydržel ve funkci hlavního kouče do konce sezóny,čímž je v historii NHL navždy zapsán jako první Evropan, jenž to dokázal; Fin Suhonen v průběhu roku údajně ze zdravotních důvodů z funkce odstoupil. Hlinkova pozice v klubu však nebyla pevná. Hodně se o tom psalo, objektivně i s bulvárním přídechem, což český kouč v rozhovorech s českými médii zlehčoval. Dnes asi ví, že nejvíc chyboval v tom, že hlavní slovo v přípravě na utkání nechával svému asistentovi, takže se Pittsburghem ironicky neslo: "Hlinka je nejlíp placeným čtvrtým asistentem v NHL." Nakonec sezóna skončila úspěšně, protože Penguins se dostali až do semifinále Stanley Cupu. A tak český kouč spokojeně odjel domů na dovolenou, hrál tenis a golf,místo aby se za mořem jazykově zdokonaloval.

JEN ČTYŘI ZÁPASY

V novém ročníku NHL pobyl na střídačce jen čtyři utkání, ale po čtvrté prohře za ním přišel v polovině října 2001 generální manažer klubu a řekl: "Je mi to líto, musíme udělat změnu." Jako kouč skončil a nabídku na jinou práci v klubu odmítl. Proč vše tak neslavně dopadlo, to dodnes nikdo pořádně nevysvětlil. Pittsburgh uvádí jako důvod Hlinkovu špatnou angličtinu. Hlinka tenhle argument odmítá. Jeho agent Petr Svoboda (pouze shoda jmen se střelcem zlatého gólu v Naganu), jenž mu angažmá v Pittsburghu sehnal, tvrdí, že klub zpanikařil po čtyřech prohrách za sebou, a dodává, ze kouč z Kanady či Ameriky by byl odvolán po nejméně dvojnásobném počtu proher. Může být. Pravou příčinou Hlinkova nezdaru byla však podle nejinformovanějších osob - podle českých hokejistů v Pittsburghu - horší angličtina jen z poloviny. Druhou polovinu představovala jeho neochota k rozborům hry a k teoretizování nad videozáznamy utkání, na což si kluby v NHL možná až přehnaně potrpí. A právě tohle nikdy nebyla Hlinkova parketa. "Místo toho šel raději na kafe a cigaretu," přibližuje jeho přístup jeden z českých hráčů a z pochopitelných důvodů nechce uvést své jméno. "Alkohol v pozadí vyhazovu nebyl," tvrdí, čímž jasně odmítá spekulace z českých hokejových kuloárů.

JDE O DUCH NAGANA?

Pro spolutvůrce naganského úspěchu se po jeho nástupu do NHL před dvěma lety, kdy předal reprezentaci Josefu Augustovi, nicméně rezervovala funkce generálního manažera týmu pro zimní olympiádu v Salt Lake City. Oficiální zdůvodnění znělo: jako kouč Pittsburghu bude v zámoří pozorovat české hráče a informovat o jejich formě trenéry Augustu a Martince; kromě toho se vysloví k nominaci týmu. A však Hlinka se později několikrát v rozhovorech podřekl, že na sledování našich hokejistů v jiných klubech NHL nemá čas. To se týkalo první sezóny jeho zámořského pobytu. V té dosavadní, kdy NHL záhy opustil, tím spíše tuhle funkci nemohl plnit. Nicméně mu zůstala. Na otázku, co bude vlastně Hlinka v Salt Lake City dělat, odpověděl generální sekretář hokejového svazu Jindřich Micka po krátkém zamyšlení: "Zastupovat náš tým při jednání s direktoriátem Mezinárodní hokejové federace. A taky bude chodit za týmem do kabiny. " Na první pohled je to trochu málo práce, ale zřejmě jde o využití Hlinkova vlivu na hráče a obnovení vítězného ducha Nagana. Kéž by tomu tak bylo! Proč by byl také k mužstvu povolán Růžička, před čtyřmi lety kapitán mužstva. Anebo platí jiná varianta? Že partička kamarádů a spoluhráčů s nekorunovaným šéfem Hlinkou si vyrazí na olympijský výlet a Růžičku, rovněž rodáka z Litvínova, vezme s sebou? Pevné místo v ní má i František Černík, v Naganu generální manažer týmu, nyní jen asistent generálního manažera. Co bude dělat on? To už vůbec nikdo neví. Není to opravdu poněkud komické?

REKLAMA, A CO DÁL?

Loni na podzim se v pražském metru, tramvajích a autobusech objevily reklamní plakáty se snímkem trenéra Hlinky a sloganem: "Vždy ví, jakého hráče má právě poslat na led, my víme, jakou zprávu vám máme poslat na mobil." Zvláštnost reklamy spočívala v tom, že poprvé u nás v ní prodal svou image nikoliv sportovec, ale trenér. Byť vyznění reklamy bylo vzápětí, po Hlinkově vyhazovu z NHL, mírně ironizující. S tím však jak zadavatel, tak marketingová firma Teleaxis, jež Hlinku zastupuje, nemohli nic dělat. Co však přijde po zatím posledním zviditelnění kouče? Vyhraje soud s Pittsburghem o 800 tisíc dolarů ušlého zisku? Že by ho klub vyhodil bezdůvodně a riskoval soudní prohru, aniž by měl v ruce trumfy, tomu se nechce věřit. Podle Pittsburghu Hlinka porušil smlouvu: nezúčastnil se dvou jazykových kursů, které mu klub zaplatil. Třeba ale k soudu vůbec nedojde. Z hokejových kruhů zaznívá hlas, že Hlinka bude novým předsedou svazu, ale také názor,že pro jeho nediplomatické jednání a náklonnost k alkoholu by to nemusela být dobrá volba. Hlinka se také může vrátit k české reprezentaci nebo k šéfování litvínovského hokeje. Uvidíme, co si vybere tento národem až poněkud příliš oslavovaný muž, jemuž je zřejmě nejlíp doma - tam v okrese na severu.