Renesanční žena Gloria Vanderbiltová vládla designu, návrhářství i výtvarnému umění
Ve věku 95 let včera zemřela Gloria Vanderbiltová, ikona herectví, výtvarného umění, módního návrhářství, ale třeba i vytváření legendárních parfémů. Své životní peripetie Gloria Vanderbiltová popsala hned v pěti knihách pamětí a v řadě dokumentárních snímků, přičemž ten nejobšírnější a nejhlubší, celovečerní film Nothing Left Unsaid (Nic nezůstane nevyřčeno), s ní natočil její syn, ikona televizní žurnalistiky a dlouholetá hvězda CNN Anderson Cooper.
Skoro dvouhodinový dokument měl premiéru loni, stejně jako společná kniha matky a jejího benjamínka, The Rainbow Comes and Goes (Duha přichází a odchází). Takže si nemyslete, že v tomto krátkém textu vylíčím život legendární stálice společenské smetánky a krasavice milované Marlonem Brandem, Frankem Sinatrou, Howardem Hughesem (tím letcem ze Scorseseho dramatu Letec) nebo Roaldem Dahlem v úplnosti. Dejte mi tisíc stran knihy a bude to málo!
Chudák malá bohatá holčička
Narodila se nikoli se stříbrnou lžičkou, ale s pořádnou platinovou, diamanty posázenou naběračkou v puse 20. února 1924 v srdci Manhattanu. Její tatínek, železniční magnát a alkoholik, umřel na cirhózu, když jí byl rok a půl. A kvůli závratnému dědictví, které miminku zanechal, se batole vzápětí ocitlo na titulních stránkách amerických novin. Ještě roku 1934 Glorii v bulváru přezdívali „Poor Little Rich Girl“, Chudák malá bohatá holčička. Ten rok totiž takzvaný žlutý tisk neřešil nic tolik jako soudní bitvu, ba válku, mezi Gloriinou tetou Gertrudou Vanderbiltovou Whitneyovou a její maminkou Glorií Morganovou Vanderbiltovou.
Jedenadvacetiletá vdova se víc než o dceru starala o večírky a o peníze z dívčina svěřeneckého fondu – pět miliónů dolarů bylo tehdy obrovské jmění. Glorii vychovávala milovaná chůva Emma přezdívaná holčičkou Dodo, jejíž svědectví o pletkách, zálibách a útratách dívčiny matky u soudu napomohlo tomu, že byla malá bohatá holčička po nekonečných právních bitvách svěřena do výchovy filantropky a sochařky Gertrudy, „divné osoby, velmi rezervované a uzavřené“, jak později vzpomínala. O tetině existenci prý ostatně netušila, dokud se k ní nemusela přestěhovat.
V luxusu vyrůstala tak jako tak a bylo zřejmé, že nikdy v životě nebude muset pracovat, pokud nebude vysloveně chtít. Studovala tedy herectví a výtvarné umění, které ji nakonec kupodivu uživilo víc než skvěle: v šedesátých a sedmdesátých letech její oleje, akvarely i pastely kupovaly velké papírnické i oděvní společnosti a potiskovaly jimi své výrobky. O vlastních kolekcích obtažených džínů s legendárním labutím logem, ve spolupráci s desítkami firem navržených parfémů či stovkách dalších produktů nemluvě.
Čtyři svatby a jeden pohřeb
Ale to předbíháme: Glorii je sedmnáct, jako modelka se poprvé objevila na obálce módního magazínu Harper‘s Bazaar a také na své vlastní svatbě. V roce 1941 si v Hollywoodu bere hereckého agenta Pata DiCicca, násilníka a údajně i spolupracovníka mafie, který možná také zavraždil svou první ženu, krásnou herečku Thelmu Toddovou. Po čtyřech letech plných monoklů a škrábanců se s ním rozvedla a pouhých pár týdnů nato se vdala za slavného dirigenta Leopolda Stokowského. V roli jeho třetí manželky vydržela deset let a konečně přidala dva syny k dirigentovým třem dcerám z předchozích svazků.
Žena, která v dětství postrádala skutečnou rodinu, dlouho nemohla najít štěstí: „Když jste nikdy neměli matku ani otce, v dospívání hledáte něco, co nikdy, nikdy nenajdete. A hledáte to v lásce a v lidech a v kráse…“ Necelý rok po rozvodu se Stokowským, o čtyřicet let starším, (koho jí asi měl suplovat?) se úspěšná divadelní a televizní herečka znovu vdává, tentokrát na sedm let za režiséra Sidneyho Lumeta. Ten po jejím boku natočil skvělá dramata Dvanáct rozhněvaných mužů, Sestup Orfeův, Pohled z mostu nebo Cesta dlouhého dne do noci, ale děti spolu neměli.
Další dva synové na elegantní čtyřicátnici čekali až po boku její zřejmě největší životní lásky, spisovatele a scenáristy Wyatta Emoryho Coopera, hezkého chlapa z chudé jižanské rodiny. Starší syn Carter Vanderbilt Cooper se bohužel proslavil především tím, že ve třiadvaceti letech spáchal sebevraždu – před očima své matky skočil z balkónu rodinného bytu. Mladší, Anderson Cooper, se stal jedním z nejznámějších novinářů světa – co by CNN bez svého uhlazeného, pohledného, akčního, vždy skvěle připraveného (a otevřeně homosexuálního) moderátora dělala.
Po smrti Wyatta Coopera udržovala dáma ze staré rodiny zvučného jména, pro mnohé překvapivě, láskyplný vztah s mužem mnoha řemesel, především filmařem, fotografem a celoživotním bojovníkem za lidská práva Gordonem Parksem. Černochem. Až do jeho smrti před deseti lety byla Parksovou nejdůvěrnější přítelkyní. Ta, o níž se říkalo, že byla Trumanovi Capotemu předlohou pro postavu lehkomyslné, po dobré partii a penězích toužící Holly Golightlyové ve Snídani u Tiffanyho.
Nejdřív práce, potom… práce
Podobně jako její syn Anderson staví i optimistická idealistka Gloria v životě na první místo svou práci. A že jí v průběhu let bylo. A těch peněz! A těch různých oborů! Ne nadarmo ji roku 1968 magazín Life nazval „ženskou verzí renesančního muže“.
Když definitivně prodala licenci na své jméno společnosti indického mogula Mohana Murjaniho (který mimochodem inicioval a vybudoval značku Tommy Hilfiger), založila roku 1976 vlastní firmu s názvem GV. Už o čtyři roky později světoznámá designérka žaluje své společníky a právníka, že ji celou dobu okrádali o majetek. Soud sice vyhrála, ale vysouzené dva milióny nikdy nedostala a musela prodat pár nemovitostí na slušných adresách, aby vůbec zaplatila daně.
To celoživotní optimistku pochopitelně nepoložilo. Vždyť jen v posledních deseti letech navrhovala potisky na tkaniny, vzory na porcelán, dělala do nábytku, hrnců i blůziček a tužku nebo pero prakticky nepouštěla z ruky. „V důchodu“ se pak naplno vrhla na výtvarné umění. Třeba na zavírání snů do plexisklových škatulí. Její Dream Boxes jsou plné starých panenek, žabích kostřiček, nostalgii vyvolávajících otřepaných vetešnických pokladů. Maluje portréty a modelem jí mnohokrát sedí třeba její přítelkyně, výstřední éterické spisovatelky Joyce Carol Oatesová a Amy Hempelová; postál jí i zmíněný Truman Capote.
„Věřím, že přitahujete to, co chcete, co hledáte, a myslím, že by člověk měl být pořád zamilovaný,“ prozradila loni svůj recept na štěstí redaktorce deníku New York Times dáma, která svůj hambatý román Obsese: Erotický příběh vydala jako pětaosmdesátiletá.
Zjevně bychom si z paní Glorie měli vzít příklad.
Reflex vás zve na charitativní dražbu fotografií pro Pavla Zajíčka.
Dražit se budou unikátní fotografie protagonistů z festivalu Metronome 2018, s podpisem autora Romana Černého.
- Kasabian
- John Cale
- Sexy Dancers
Kde: REFLEX CAFÉ BUS, Metronome Festival
Kdy: SOBOTA 22. 6. 2019, 18:00 hodin
Kdo je Pavel Zajíček:
Český básník, textař a výtvarník. Je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého undergroundu. V období komunismu byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k trestu odnětí svobody za výtržnictví. Z ČR roku 1980 emigroval do Švédska a posléze do New Yorku. Po návratu do vlasti neměl tedy nárok na důchod. Po mozkové mrtvici pak ani na ten invalidní
