Kamil Jirounek: Podivný případ útoku na Oleo Chemicals a biopalivové zájmy Andreje Babiše
Nejvyšší soud rozhodl v červnu 2017 o okamžitém propuštění Kamila Jirounka z vězení. Tento podnikatel se dostal do střetu zájmů s Babišovým impériem na výrobu biopaliv a byla proti němu několik let vedena kampaň v médiích vlastněných šéfem ANO. Jak se jeho kauza vyvíjela?
Jeden ze zakladatelů petrochemické firmy Oleo Chemical Kamil Jirounek strávil ve vězení čtyři měsíce, když si odpykával šestiletý trest za pořízení a přechovávání padělané směnky ve výši 127 miliónů korun. S její pomocí měl uplatňovat starší dluh na svém obchodním partnerovi Jindřichu Vařekovi staršímu ze společnosti Ravak.
Případ padělané směnky je jednou z větví složité kauzy, jejímž jádrem jsou obchodní spory mezi majiteli Olea Kamilem Jirounkem a Michalem Urbánkem a společností Ravak vlastněnou rodinami Vařeků a Kreysů. Je to tvrdá hra, která se svými souvislostmi vymyká desítkám či stovkám běžných obchodních sporů.
Rána žalobcům
Každopádně Nejvyšší soud vyhověl dovolání Kamila Jirounka. Jirounkův obhájce v něm rozporoval rozsudky soudů prvního a druhého stupně kvůli „extrémnímu nesouladu s provedenými důkazy“.
Mimo jiné v něm uvádí: „Vrchní soud v Praze i Krajský soud v Praze ve svých odsuzujících rozsudcích zcela ignorovaly jednoznačný fakt, že kdyby Kamil Jirounek věděl, že směnka je padělaná, nikdy by ji dobrovolně nevydal Policii ČR, nýbrž by ji zničil či jinak znehodnotil.“
Snaží se naopak celou dobu prokázat, že se sám stal obětí podvodu, jelikož klíčoví svědci pod soudní přísahou potvrdili, že směnku nepadělal a nezaplatil za ni. Jirounek je přesvědčený, že se stal obětí organizované skupiny gangsterů, kteří mu falešnou pohledávku a směnku podstrčili a posléze ho kvůli ní vydírali.
Tvrdá hra
Zásahem Nejvyššího soudu se kauza Oleo dostává do nové fáze. Jeho rozhodnutí je citelnou ranou vyšetřovatelům z bývalého protimafiánského útvaru Roberta Šlachty, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a na ně napojeným mediálním kruhům. Je o to závažnější, že jsou v ní zákulisně skryty mocenské zájmy jednoho z nejvlivnějších politiků současnosti a hlavního hráče na domácím trhu s biopalivy Andreje Babiše, i když to pochopitelně veřejně odmítá.
Co je obzvláště alarmující: tato kauza nese stopy synergie účelového chování represívních složek a manipulací médií vlastněných konkurentem Olea. Tento konglomerát vytváří pomocí četných nezákonných úniků atmosféru lidového soudu s předem odsouzenými „zločinci“. Existuje příliš mnoho indicií domnívat se, že nejde jen o prostou souhru okolností.
Babišův konkurent
Pokud jsou Lidové noviny a Mladá fronta DNES skloňovány v souvislosti s organizováním mediálních kampaní ve prospěch zájmů majitele, kauza Oleo je čítankovou ukázkou. Pro její pochopení se musíme vrátit na samý začátek a připomenout si širší souvislosti.
Společnost Oleo Chemical založili Kamil Jirounek s Michalem Urbánkem v roce 2004. O dva roky později začala dodávat biopaliva druhé generace na bázi živočišných tuků státnímu podniku Čepro obchodujícímu s pohonnými hmotami. Na výstavbu liberecké továrny si majitelé Olea zajistili bankovní úvěry, jež však na celou investici nestačily. Proto si od roku 2008 postupně půjčovali další peníze od firmy vyrábějící koupelny Ravak, se kterou měli zpočátku solidní vztahy. Následně dodávali biosložku do nafty i do Dopravního podniku hlavního města Prahy a začali expandovat na zahraniční trh.
V oboru v té době začal podnikat i Agrofert, když jeho společnosti Preol a Primagra produkují výrobu biopaliv první generace na bázi řepky olejné. Andrej Babiš na prosazení tohoto výhodného byznysu vynaložil mimořádnou energii.
Ano, lobboval
V roce 2010 Babiš důrazně prolobboval zvýšení povinně přimíchávaného podílu biosložky v pohonných hmotách, když Poslanecká sněmovna na poslední chvíli zvrátila veto prezidenta Václava Klause.
Hospodářské noviny citovaly prezidenta Agrární komory Jana Velebu, který se do lobbingu rovněž zapojil. „Byl to standardní postup. Rozeslal jsem dopisy šéfům našich regionálních komor, aby se spojili s poslanci ve svých regionech. Sám jsem některé také oslovil, například místopředsedu ČSSD Bohuslava Sobotku. A tentokrát byla i velká součinnost s Agrofertem. Komunikoval jsem s Babišem a vím, že i on všemu věnoval mimořádné úsilí.“
Tehdejší předseda klubu ČSSD Bohuslav Sobotka skutečně zapracoval. Zařídil, aby se proti původním předpokladům hlasovalo ve sněmovně o biopalivech den před parlamentními volbami. Úspěšně.
„Ano, lobboval jsem za biopaliva. Volal jsem třeba některým poslancům. Nebojím se říkat své názory nahlas,“ přiznal poté Babiš. Měl dobrý důvod. Poté, co zkrachoval jeho záměr ovládnout konkurenční Setuzu, postavil totožný podnik Preol za 1,6 miliardy korun, dokonce se stejnou roční kapacitou výroby metylesteru řepky olejné.
Později, když se už octl v pozici ministra financí, přepadla firmu Kratolia sídlící v areálu Setuzy razie daňové Kobry a dosáhla zastavení její výroby. V roce 2015 si potom mimo rámec nezbytnosti zajistil přes ministra zemědělství Mariana Jurečku prodloužení podpory výroby řepkové biosložky.
Královské úlevy
V té době si majitel Agrofertu dobře uvědomoval, že se na evropské půdě situace mění a pro výrobce biopaliv první generace se situace nevyvíjí nejlépe. Jejich ekologický přínos se neprokázal a postupně docházelo k útlumu veřejné podpory. V té době už byly známy renomované studie, dovozující, že reálný význam průmyslově produkovaných biopaliv pro tlumení klimatických změn se účelově přeceňuje s cílem přihrát veřejné prostředky velkým agrokorporacím.
Biopalivový magnát si ještě stačil pro svůj byznys prolobbovat královské daňové úlevy. Jen pro klíčový podnik Preol je inkasuje v celkové výši 600 miliónů korun. Jedině tak se mohlo stát, že při miliardových obratech a zisku této firmy 415 miliónů korun v roce 2014 měla na dani odevzdat
83,6 miliónu, ale zaplatila jen směšných 382 tisíc.
Současně vedení Preolu téhož roku vyplatilo akcionářům dividendu ve výši 350 miliónů korun. O rok později byly výsledky obdobné. Šikovnost, nebo tváří v tvář problémům malých podnikatelů nestoudnost?
Zájem o Oleo
Andrej Babiš se současně poohlížel po perspektivnější výrobě biopaliv druhé generace, kterou našel v Oleu Chemical. O to akutnější, protože Agrofertu hrozil pokles příjmů. Oleo bylo schopno dodávat levněji, což velkopodnikatel dokonce veřejně kritizoval. Zároveň začaly kulminovat obchodní spory mezi majiteli Olea a Ravaku, vzájemně se napadajících ze stamiliónových pohledávek, které vyvrcholily návrhem na insolvenci firmy, zamítnutým o dva roky později.
Babiš využil situace a zahájil jednání o nákupu Olea. Dokladem jeho zájmu je dopis z 3. června 2011, který zaslala majitelům firmy vedoucí oddělení akvizic Agrofertu Lucie Kaplanová. Obsahuje návrhy přípravných kroků vedoucí k odkoupení firmy na základě předchozích jednání.
Tento zájem potvrdil Kamil Jirounek: „Babiš nás chtěl koupit, jenže my jeho nabídku nepřijali. Neměli jsme zájem prodávat to jemu, protože jsme nesouhlasili s jeho metodami.“
Krátce poté odstartovala kriminalizace Olea v režii majitelů Ravaku, úzce spolupracujících s policií i se státními zástupci. Protihráči z Olea se obávali snahy poslat Oleo do konkursu s cílem jeho „nepřátelského převzetí“. Potom by mohl za výhodný peníz spadnout do klína Agrofertu.
Randákův výkop
Kauzu Oleo Chemical otevřel 11. prosince 2011 v Otázkách Václava Moravce bývalý rozvědčík Karel Randák, člen správní rady Nadačního fondu proti korupci (NFPK). Obvinil firmu, že údajně tuneluje pražský Dopravní podnik, jemuž dodávala pohonné hmoty přes firmu Cokeville Assets Petra Kmetě, spojovanou s lobbistou Ivem Ritigem.
Na tiskové konferenci před kamery poté předstoupili zakladatel fondu Karel Janeček s Karlem Randákem se závažným prohlášením: „Podařilo se nám najít důkazy o těžké korupci. Snad se začnou již hýbat ledy a ti skuteční lotři skončí za mřížemi.“ uvedl tehdy Janeček. Středobodem jejich zájmu se staly kauzy kolem pražského Dopravního podniku, zakázky na dodávky jízdenek a bionafty.
Randák příslušné smlouvy, jimiž se oháněl, dostal od majitelů Ravaku. Ti si ho najali jako bezpečnostního konzultanta poté, co v květnu téhož roku vstoupili do vedení akcionářské struktury Olea. Jirounek je posléze obvinil z krádeže těchto dokumentů a jejich částečně falzifikace. Od té doby padala série trestních oznámení a postupně sílil tlak vyšetřovatelů, celní správy a finančního úřadu.
Stojí za pozornost, že ve stejné době už o sobě dávalo slyšet občanské sdružení ANO 2011, které se o rok později proměnilo v protestní hnutí. Exponenti Janečkova fondu a Andrej Babiš si vzájemně veřejně vyslovovali podporu. Randákem otevírané kauzy potom vyhovovaly oligarchovu apetýtu účtovat s polistopadovým Palermem.
Randákovo nařčení o tunelování Dopravního podniku se následně nepotvrdilo a vyvrátila jej samotná Lenka Bradáčová. Dodávky bionafty byly řádně vysoutěženy, Oleo nabídlo nejvýhodnější cenu. Proto bylo následně vzneseno náhradní obvinění, že majitelé Olea měli nelegálně vyvádět peníze konzultantské firmě Cokeville Assets ve výši 20 miliónů korun, čímž se měli poněkud kuriózně dopustit tunelování vlastní firmy.
Kauza Lidových novin
Kauza se naplno rozhořela po nástupu Andreje Babiše na post ministra financí. Ke zlomu došlo v červenci 2014, odkdy se dá hovořit o cílené a soustředěné kampani deníků vydavatelství Mafra, hlavně Lidových novin. Zařadily Oleo do seriálu vlastních kauz, jimž se věnují s pomocí exkluzívních informací anonymních „zdrojů blízkých vyšetřování“ a úniků ze živých policejních spisů.
Kauza byla prezentována jako jasný kriminální případ. Majitelé Olea jsou vykreslování jako nebezpeční mafiáni, spojovaní bez trestněprávní rovinu naznačujících důkazů s kontroverzními postavami tuzemského podnikání, jako jsou Krejčíř, Sisák nebo Janoušek.
Postupně vycházely najevo pozoruhodné detaily tohoto příběhu. Jindřich Vařeka starší se s předsedou hnutí ANO dlouhodobě zná a stýká se s ním. Podle týdeníku Euro je bývalým agentem Státní bezpečnosti s krycím jménem Jindra. Vařeka mladší, v dobách komunismu exponent podniku zahraničního obchodu Omnipol, byl zase v roce 2014 zvolen příbramským starostou za hnutí ANO.
Vážné pochybnosti o účelovém postupu ÚOOZ vzbuzuje načasování policejní razie dva týdny před komunálními volbami v říjnu 2014. Takřka v přímém přenosu televizních kamer, s pečlivou výpomocí Šlachtových novinářů typu Jiřího Hynka z České televize, došlo k efektnímu zatýkání deseti osob včetně Iva Rittiga, jenž byl vzápětí propuštěn na svobodu. Nelze se zbavit podezření, že vedlejším produktem této mediální monstr akce byl pokus ovlivnit výsledek voleb, jelikož operace byla spuštěna téměř tři roky po zahájení vyšetřování této kauzy.
Kauza Oleo Chemical tak mohla být prezentována jako účtování s nepopulárními kmotry, přičemž Rittig v ní fakticky figuruje jen ve vedlejší roli. Sloužil jen jako návnada pro zvýšení mediální „prodejnosti“ případu.
Rozpačité výsledky
O to větší otazníky vyvolávají výsledky trestního řízení. Pražský městský soud v roce 2017 rozeslal rozsudek týkající se právě mediálně klíčové větve údajného tunelování společnosti Oleo Chemical, týkající se i kontroverzního lobbisty. Pro nedostatek důkazů ho zprostil viny – stejně jako většinu obviněných. Zatím nepravomocné tresty dostali Urbánek s Kmetěm, Jirounek díky původnímu rozsudku v kauze směnky vyvázl bez trestu.
Žalobcům vyhořel hlavní svědek Jaroslav Kubiska z účetní firmy Peskim, jenž sliboval popsat podezřelé finanční toky. Soud ovšem zmiňuje, že jeho svědectví je nepoužitelné. Kromě toho pochybila i policie, která Kubiskovi vrátila flash disky se staženými daty. „Flashky, na kterých měly být údajně zásadní usvědčující důkazy, byly vráceny panu Kubiskovi a ten je pak vyhodil do koše,“ uvádí soudkyně Kateřina Radkovská.
Důvodem tohoto podivného chování může být podezření, že bylo s těmito daty nezákonně manipulováno. Kubiska přitom figuroval jako hlavní hrdina kauzy Lidových novin zásobujících čtenáře citacemi jeho výpovědí ze živých spisů. To jen něco dokládá o důvěryhodnosti jejich počínání.
Účelovka
Městský soud v Praze se v rozsudku pozastavil i nad způsobem, jak bylo zahájeno trestní stíhání. Konstatoval „poněkud účelovou“ snahu, aby se věc dostala do pravomoci Vrchního zastupitelství v Praze a aby ji vyšetřoval ÚOOZ, kde vyšetřování vedl dlouholetý policejní kontakt Andreje Babiše Marek Foglar, který se s majitelem Agrofertu opakovaně scházel, o čemž podal svědectví časopis Reportér.
„Podané trestní oznámení je značně zveličené a jsou zde uvedeny osoby a společnosti, jichž se údajná trestná činnost ani zdaleka nedotýkala (Key Investments, Roman Janoušek). A stejně tak jako výše způsobené škody vyznívá poněkud účelově s tím, že v zájmu pánů Kreysy a Vařeky bylo, aby se šetření této věci ujal policejní orgán pod dozorem VSZ v Praze,“ reagoval městský soud na trestní oznámení majitelů Ravaku.
Komu to slouží?
Podobných manipulací, nestandardních kroků a postupů na hraně zákona se v této exponované kauze vyrojila celá řada. Přestože jsou její výsledky zatím velmi hubené, splnila už teď aspoň částečně svůj účel. Majiteli Agrofertu problémy nepříjemných konkurentů velmi vyhovují. Mezitím si po dobu působení ve vládě vypěstoval téměř monopolní postavení na trhu s biopalivy a dodávky do Čepra zvýšil dvojnásobně.
Přitom ještě nelze ani vyloučit, že by v případě konkursu dosáhl na Oleo. V současné době se o továrnu, jejíž produkce byla dalším podezřelým lobbingem vyřazena z domácího trhu a obchoduje jen v zahraničí, v rámci insolvenčního řízení přetahuje Ravak se společností Temperatior usilující o reorganizaci firmy.
I když nelze vyloučit možnou trestněprávní rovinu, je z výše uvedených důvodů nutné nahlížet na tento případ i jinou optikou. A sice: kdo má z této sporné kauzy největší prospěch? Odpověď je jasná – a podobné metody by ostatně nebyly použity poprvé.
