Harvey Weinstein: Mocný muž Hollywoodu, producent skvělých filmů i sexuální násilník
Harvey Weinstein (19. března 1952) přišel během jediného říjnového týdne roku 2017 o všechno. Vedení Weinstein Company, kterou spoluzaložil, ho na hodinu vyhodilo. V sobotu ráno ho po krizovém zasedání vyloučili z 54členné akademie amerických Oscarů, jejichž současnou podobu spoluvytvářel. Přišel o nejvyšší francouzský Řád čestné legie, vyšetřování proti němu zahájila americká i britská policie. Opustila ho manželka Georgina Chapmanová se dvěma malými dětmi, bratr Bob i letitá právnička Lisa Bloomová. Většina slavných filmových kolegů, hlavně herců, se ho veřejně zřekla. Co mu po prokázání 30 let trvajícího sexuálního zneužívání zůstalo? Desítky vynikajících filmů, které všichni známe, a – 300 nominací na Oscara.
Meryl Streepová o něm v roce 2012 při předávání Zlatých glóbů řekla: „Chci poděkovat Bohovi – Harveymu Weinsteinovi.“ Ozval se dlouhotrvající potlesk. A to je právě ten problém. Byl v umělém prostředí Hollywoodu jen jeden. Jediný takhle mocný. Nejmocnější.
Pulp Fiction. Anglický pacient. Králova řeč. Jeho filmy známe všichni – jsou jich stovky a zaznamenaly na tři sta oscarových nominací. Ostatně díky Weinsteinově schopnosti sbírat nominace v roce 2003 napsali v novinách, že by se ceny akademiků měly rovnou přejmenovat na „Harveyho ceny“; toho roku získal čtyři z pěti oscarových nominací za nejlepší film. V roce 2015 uvedla webová stránka Vocative, že Weinstein je hned po Stevenu Spielbergovi druhým člověkem, kterému v projevech při přebírání zlaté sošky nejčastěji děkují čerství oscaroví vítězové – Bůh, rozumějte ten z nebes, skončil až na šestém místě.
Holly Hunterová, Anna Paquinová, Dianne Wiestová, Mira Sorvinová, Juliette Binocheová, Gwyneth Paltrowová, Judi Denchová, Catherine Zeta-Jonesová, Nicole Kidmanová, Renée Zellwegerová, Cate Blanchettová, Kate Winsletová, Penélope Cruzová, Meryl Streepová a Jennifer Lawrenceová; všechny tyto herečky získaly Oscara za filmy v jeho produkci. Stovky dalších, ne tak slavných, objevil a pomohl jim prosadit se.
Byla to špína
Samozřejmě – mnoha konkurentům ležel v žaludku odjakživa. Na jeho drastický a neomalený styl práce si stěžovaly zdaleka ne jen ženy. Opakovaně najdete zprávy, že ve svých marketingových kampaních býval přehnaně agresívní, ostatní distributoři ho už léta neúspěšně obviňují z nekalé soutěže, byl zdrojem kritiky za nedemokratický způsob práce.
O jeho sexuální úchylce se žertovalo i v amerických sitcomech. V roce 2013 pronesl při předávání Oscarů mladý televizní producent Seth MacFarlane osudnou větu poté, co oznámil jména pěti hereček nominovaných na vedlejší roli: „Gratuluji vám pěti, dámy. Už nemusíte dále předstírat, že vás přitahuje Harvey Weinstein.“ Rozdíl mezi totalitním státem a státem Hollywood byl v té době jediný: o Weinsteinovi se smělo aspoň žertovat.
Smáli se mu nejen při slavnostních předáváních Oscarů. Nenáviděli ho i někteří herci. Matt Damon ho jednou přirovnal ke škorpiónovi. „Na povrchu se vše blyštilo. Oscaři, úspěch, nezpochybnitelný kulturní vliv. Ale pod tím vším byl chaos a špína,“ popisuje image Weinsteinovy společnosti Miramax Los Angeles její někdejší prezident Mark Gill. A nejhorší bylo zacházení Harveyho Weinsteina se ženami: „To byla špína,“ dodává Gill.
Dekády sexuálního obtěžování
Takže otázka zní: Proč to museli být až investigativní novináři newyorských médií, kteří třicet let trvající veřejné tajemství Hollywoodu konečně odtajnili?
Hlavním hybatelem celé aktuální kauzy je totiž devětadvacetiletý americký reportér na volné noze Ronan Farrow, mimochodem syn Mii Farrowové a Woodyho Allena. Jako volný novinář pracující pro televizi NBC zkoumal Weinsteinovy materiály dlouhé měsíce a podařilo se mu kromě mnoha osobních svědectví získat nahrávku z roku 2015, kterou přes policejní štěnici tajně pořídila italská modelka Ambra Battilana Gutierrezová. Bylo to tehdy, když ji Weinstein už podruhé za sebou obtěžoval v newyorském hotelu. Nahrávka dlouhá dvě minuty a 37 sekund, plná přidušených, trhaných příkazů a vydírání pološíleného člověka, jenž se snaží dívku přinutit, aby s ním šla do pokoje, je jednoduše dostupná na internetu. Gutierrezové se z hotelu sice nakonec podařilo odejít, ale pochopíte, že šlo prostě o úchylku. Policie tehdy, v roce 2015, nahrávku prozkoumala a shledala pro Weinsteinovo obvinění nedostatek důkazů.
Jako příklad zdravé novinářské konkurence se už teď uvádí fakt, že kauzu zároveň s Ronanem Farrowem otevřela 42letá investigativní novinářka deníku The New York Times Jodi Kantorová, která napsala článek Decades of Sexual Harassment Accusations Against Harvey Weinstein – Dekády obvinění ze sexuálního obtěžování proti Harveymu Weinsteinovi. Článek vyšel 5. října 2017. List mimo jiné informoval, že Weinstein uzavřel kvůli sexuálnímu obtěžování mimosoudní dohody o odškodnění s nejméně osmi ženami a že jeho chování nebylo náhodné, mělo svůj systém i metodologii. Jedna z postižených žen, Lauren O’Connorová, v článku shrnuje hru moci: „Jsem osmadvacetiletá žena, která se snaží uživit a vybudovat kariéru. Harveymu Weinsteinovi je 64 let, je celosvětově známý a tohle je jeho společnost. Rovnováha sil je: Já: 0, Harvey Weinstein: 10.“
Jodi Kantorová ke svému článku v jednom podcastovém pořadu řekla: „Weinsteinovi pomocníci, alespoň pokud dobře rozumíme obviněním, lákali ženy na privátní místa, obvykle hotelové pokoje, pod příslibem práce. Většinou jim vzkázal: Chci si s tebou promluvit o scénáři nebo Chci si promluvit o tvé oscarové kampani na tenhle film. Například schůzka s Gwyneth Paltrowovou a Weinsteinem byla sjednána přímo jejím agentem, tedy oficiálně, přišla faxem, takže to celé vypadalo jako normální pracovní věc. Byla tam domluvena logistika s hotely, asistenty, cestovními agenty a dalšími lidmi, kteří schůzky organizovali. Máme dokonce důkazy, že výkonní lidé z Weinsteinovy společnosti čekávali dole v hotelové lobby, a když dotyčná přišla dolů z pokoje, pomohli jí s castingem, s hledáním agentů a tak dále.“
Frajer, který změnil tvář nezávislého filmu
Newyorský rodák a velký patriot Harvey Weinstein od dětství miloval filmy, a když v roce 1979 s bratrem Bobem založili společnost Miramax Films, navždy tím změnili tvář americké nezávislé kinematografie. Pomohli jí totiž z temnoty artových kin na světlo komerčního mainstreamu; Harvey měl obrovský cit pro scénáře, přesně poznal potenciál příběhu, údajně prý osobně nutil režiséry, aby své filmy ve střižně přestřihávali tak dlouho, než se jemu budou líbit. Jeho metody práce byly možná nátlakové, ale fungovaly skvěle a přinášely úžasné výsledky.
Objevil režiséry Quentina Tarantina, jehož je blízkým přítelem už přes 25 let (v roce 2017uspořádal velkou zásnubní party) či Stevena Soderbergha. Na konci 80. let výrazně pomohl Peteru Greenawayovi i Pedru Almodóvarovi. Kritici i pokladny kin jeho filmy milovali.
Zásadní průlom zaznamenal Miramax v roce 1989 s inteligentním, skromným a zároveň dráždivě erotickým filmem Sex, lži a video. O čtyři roky později koupila Miramax společnost Disney, bratři Weinsteinové si však zachovali nezávislost. I proto mohl v roce 1994 vzniknout snímek Pulp Fiction, jenž se zakrátko stal kultem. Stál 8,5 miliónu dolarů a vydělal jich 200.
Mezi lety 1992 až 2003 měl Miramax každoročně aspoň jeden film v oscarové nominaci v hlavní kategorii, vedle Anglického pacienta (1996) to byl třeba Dobrý Will Hunting (1997), Pravidla moštárny (1999), už zmiňovaný Zamilovaný Shakespeare (1999) a muzikál Chicago (2002).
Negativní kampaně
Ano, bratři Bob a Harvey Weinsteinové prosluli tím, že produkovali vynikající filmy zvlášť hnusným způsobem. „Připravují se na Oscary s nasazením a rozpočtem dříve nevídanými. Investují víc do reklamy, lobbují větší množství hlasujících, ničí víc protivníků a posílají vlivným lidem víc dárků než ostatní studia,“ popsal deník The Washington Post v roce 2008.
O tom, že Weinstein „víc ničí“ protivníky, ví své i Miloš Forman a ostatní lidé ze štábu filmu Lid versus Larry Flynt. Právě proti Flyntovi byla před oscarovým kláním v roce 1997 poprvé v historii použita negativní reklama – Forman byl toho roku nominován na Oscara za režii (produkce Columbia Pictures) stejně jako Anthony Minghella („jeho“ Anglický pacient byl z dílny Weinsteinových). Když se později hledalo, kdo zaplatil štvavou feministickou kampaň proti filmu o pornomagnátovi, jemuž vévodila známá americká intelektuálka Gloria Steinemová (americké deníky tehdy přetiskly její článek v podobě celostránkových reklam), zjistilo se, že za vším stojí jakási podivná neexistující organizace z Hollywoodu. Kdo to byl ve skutečnosti? Proslýchá se, že bratři Weinsteinové. Nezbývá než dodat, že boží mlýny melou pomalu, ale...
Všechno se zkomplikovalo až na začátku 21. století, když se Disney od Miramaxu znovu oddělil a bratři Weinsteinové založili v roce 2005 nezávislé studio Weinstein Company. Už se jim tolik nedařilo: mezi lety 2005 až 2009 uvedli do kin 70 filmů, většinu komerčně neúspěšných. Weinstein Company proto začala pracovat v módě, investovat do kabelové televize či sociálních sítí.
Na výsluní se Weinsteinové vrátili s plnou pompou v roce 2011, když Králova řeč (nominovaná ve dvanácti kategoriích) vyhrála Oscara za nejlepší film. Harvey Weinstein oznámil oficiální comeback. S tím, že se znovu soustředí na vývoj celovečerních filmů: přišla Železná lady s Meryl Streepovou v titulní roli, Můj týden s Marilyn nebo Umělec z prostředí Hollywoodu 20. let. Weinsteinovi bylo přes šedesát a byl znovu v sedle. Říkalo se o něm, že vstal z hrobu, aby si pochutnal na kostech svých nepřátel.
V roce 2012 ho časopis Time jmenoval jedním ze sta nejvlivnějších mužů světa.
„Všichni jsme v šoku“
Harvey Weinstein se angažoval i mimo Hollywood. Finančně podporoval v kampani Hillary Clintonovou, přítelem rodiny Clintonových byl ostatně celá desetiletí. Sponzoroval obě volební kampaně Baracka Obamy, chodil na akce organizace Plánované rodičovství a podílel se na iniciativách podporujících zastoupení žen v Hollywoodu (!) – poslední grant ve výši pět miliónů dolarů, který chtěl věnovat losangeleské filmové škole na podporu mladých filmařek, už mu ale odmítli. Ovšem zároveň mimosoudně urovnával svoje skandály a snažil se – úspěšně – ovlivňovat média, aby o jeho excesech nepsala.
Peníze, energii a čas investoval i do módního světa, protože dobře rozuměl jeho spojení s filmem; léta se blízce přátelil s Annu Wintourovou, legendární šéfredaktorkou americké verze časopisu Vogue. Ta na své titulní stránky často dávala herce z Weinsteinových filmů, většinou oblečených do modelů firmy Marchesa, kterou založila a vedla Harveyho druhá manželka, Georgina Chapmanová. Některé z amerických bulvárních zdrojů dokonce spekulují, že herečky nosily modely z Marchesy, aby se Weinsteinovi a jeho ženě zavděčily.
A ano, ani Anna Wintourová o Weinsteinově chování vůbec nevěděla; teprve po dlouhé době jej – stejně jako herečky Judi Denchová a Meryl Streepová – veřejně odsoudila.
Ve Weinsteinově případě přitom vůbec nešlo jen o nějaké opilecké osahávání na večírku, ale o propracovaný systém násilí a nucení k orálnímu sexu. Bylo to vydírání od člověka, kterého se všichni báli, ale nikdo se mu nechtěl postavit.
Obětí byly desítky, spojuje je jediné: vždycky jim bylo kolem dvaceti. Modelky, které možná chtěly být herečkami. Herečky, jež skoro ani nejsou herečkami. Herečky, které měly dobře našlápnuto, ale pak si dlouho ani neškrtly; jejich jména vám dnes nic neřeknou. Herečky, jež jsou dnes na vrcholu (Francouzka Léa Seydouxová, Američanka Ashley Juddová), i superhvězdy: za všechny Gwyneth Paltrowová, kterou před Weinsteinem osobně ochránil její tehdejší přítel Brad Pitt. A pak zvláštní kategorie, Angelina Jolie: jediná, která s Weinsteinem po negativní zkušenosti jednou provždy odmítla pracovat, naopak před ním ostatní herečky varovala – i když neveřejně.
Vymírající druh
Trvalo to celých třicet let a za tu dobu bylo předáno hodně Oscarů, proběhlo hodně festivalů v Cannes (ve francouzských hotelích se „to“ odehrávalo často) i v Sundance. Amerika řeší základní otázku: jak to, že systém mocných producentů nevalných morálních kvalit je něco, co se v Hollywoodu tiše toleruje už od jeho vzniku? Proč to nikdo nezastavil dřív? Kdo ty silné ženy 21. století ovládal, že mlčely jako hrob? A kdo chránil Harveyho Weinsteina?
Producent, jehož majetek se odhadoval na 255 miliónů dolarů, zatím trávil čas v léčebném centru pro sexuálně závislé kdesi v Evropě, kam po vypuknutí skandálu odletěl soukromým letadlem. Hodně lidí si však myslí, že spíš než luxusní léčbu si zaslouží vězení. Do vězení se dostal na jaře 2018, brzy byl však propuštěn na milionovou kauci.
Možná je ale lepší se na celý skandál podívat z druhé strany: Hollywood tak, jak jej známe, se zhroutil. Harvey Weinstein je vymírající, ohrožený druh. Ukazuje se, že filmový průmysl už zdaleka není tak mocný, jak býval, a hlavně: že se nebude koncentrovat do rukou jediného člověka. Do hry vtrhli mnohem štíhlejší a mrštnější hráči – Netflix a Amazon; totalitní predátoři zkrátka budou muset používat civilizovanější metody. Nám, obyčejným smrtelníkům, jde ostatně hlavně o to, aby filmy byly pořád dobré.
